Z Českých Budějovic do Brna je to asi 200 km a když člověk s trochou štěstí přežije cestu po D1, v mírném kopci za Ostrovačicemi to švihne doprava a sjede k areálu … Brno, Masarykův okruh! Asi se neubráním osobním dojmům nebo spíš zkušenostem, ale vždycky po příjezdu k bráně si uvědomím, jak moc nechci být Čech a jak moc rád jezdím do Monzy, Imoly, Valencie, Silverstone, Magny Cours, Brands Hatch atd … Důvod je jednoduchý, nemůžou za to ani brány u vjezdu, ani nic podobného, ale pouze lidský faktor, který mne vždycky ujistí, na jaké půdě to vlastně jsme.

Po super uvítacím ceremoniálu v podání několika „postav“ připomínajících speciální jednotku S.W.A.T., jsem se s rodinou a kamarády na otočku na skútru přestěhoval do prostor „motorhome area“. Snažil jsem se horem dolem vysvětlit "swaťákům", že máme hodně věcí, že musíme vzít desetiměsíčního synka a ten má ještě víc věcí, že je to asi tak dva kilometry pěšky, že vůbec nechci pašovat drogy nebo já nevím co, prostě se jen pohodlně po 15-ti letech závodění za české barvy přesunout od brány na druhý konec depa autem s tím, že pak ho zase vrátím na parkoviště P6 za střelnici … marně. Pravidlo číslo jedna, "swaťák" je neoblomný, pravidlo číslo dvě, "swaťák" je neoblomný! Teď mě tak napadá, nebyla to moje chyba? Jako kauci jsem nabízel eura a to bude ono, v Čechách se platí asi jen pivem, tlačenkou a nebo třeba sliby ...

Přeskočíme válku s neporazitelnou jednotkou S.W.A.T. a vrátíme se k tématu … Po příjezdu na WSBK v Brně již pátý rok po sobě to pro mě bylo něco nového. Poprvé na veliké závody jsem mohl vzít synka Matýska a to všechno okořenil ještě víc Kubův kamarád Radim, který nám z nezištných důvodů půjčil „motodomeček“, čímž mně a celé mojí rodině zabezpečil bezproblémový pobyt na naší domácí půdě, doma v Brně na WSBK!

Noc ze čtvrtka na pátek byla perfektní, krásné letiště mezi kabinou auta a chodbičkou s kuchyňkou a nějakou válendou a hajzlíkem a takovým jako by meziprostorem, kde bylo vlastně všechno a nic …:-) Měl jsem pouze tři problémy! Do zad mne píchal bezpečností pás, Matýsek se už v pět ráno rozhodl, že si potřebuje povídat a pak když zase usnul, moje Lenka a sestra Klára s přítelem započali diskuzní kroužek. U mne to bylo v pohodě, já měl za úkol jen roznášet lístky Kubovým hostům a pomáhat klukům z FOSu … horší to měl Maxime Berger, který spal ve svém obydlí vedle nás. Pokud by se někomu zdálo, že mu Brno letos nesedlo, spolehněte se, že do jeho výsledku promluvil sám malý Máťa.

Jako vždy na každém závodě, ať je tam člověk v jakékoliv pozici, pátek je pohodový den. Projdeš si boxy, koukneš kde kdo stojí, naučíš se potřebné trasy a vlastně ten den tak trochu přečkáš a připravuješ se na sobotu a raději nemyslíš na neděli. Jak už jsem říkal, moje poslání znělo jednoduše … „Tady máš nějaký karty, tady je seznam. Nesedí to, ale to se nějak udělá, to neřeš.“ Je pravda, že s matematikou jsem měl vždycky problémy, dokonce jsem musel po druháku šprtat celé prázdniny, abych udělal reparát, ale nikdo mi nevymluví, že 66 lístků pokryje 83 hostů… :-) Jak už jsem říkal, pátek je pohodička, takže tento den jsem zvládl krásně. Všichni lidi na celém světě si prolezou boxy zadarmíko a světe zboř se, vůbec nic to nikomu neudělá. Tohle je paráda a jsem za to hodně rád. Motorky na trati to je nuda, ale věřím tomu, že pro hodně lidí vidět boxy, hospitality a potkat jezdce naživo a bez helmy může být skutečný zážitek.

Noc z pátku na sobotu byla lepší, od rána ale zvonil telefon a s prasklým meniskem a nataženými vazy jsem běhal od osmi k bráně a nosil hostům lístky. To kdyby viděl Martin, tak si musí za kačenou vozit rakev, podle toho co jsem měl možnost vidět na posledním závodě... Tady nesmím zapomenout na „zadní vrátka“ v podobě FOSáka Hnízďáka, který mi hodně pomohl, rozdělili jsme si lupeny napůl a všechno šlo jako po másle. Máťa dostal telefony se jmény na cizí lidi a stylem „Hele, vole buď tam a tam, tehdy a tehdy.“ to všechno ukaučoval jako starej mazák! Sobota proběhla v poklídku, všechno co bylo třeba, jsem pořešil. Tento den jsem se celkem 3 x dostal na FOSbunu „C“ a nestačil jsem se divit. To, co před pár lety bylo pár nadšených pomatenců fandícíchdalším dvěma pomatencům, jsem tento den viděl jako organizovanou skupinu lidí, řídící se sice srdcem, ale i přesto přesnými pravidly. Když mi jeden z úhlavních členů FOS, Petr, bez mrknutí oka oznámil, že máme pokrytou FOSbrazovku (vekoplošná obrazovka z lidí), padla mi brada a stejně jsem se jako roura ještě asi dvakrát zeptal … Skutečně, ještě před pár týdny nereálný plán se stal skutečností. Petr se svým týmem FOS to dokázal a všechny fandy motosportu utvrdil, že fandění přes monitor je prostě nejlepší … :-D

Pokud se nepletu, ze soboty na neděli byla v hospitality Liberty party, ale to samozřejmě jen tipuji, osobně jsem tam nebyl. Slyšel jsem ale, že to stálo za to. Samý škaredý holky, málo pití a neposlouchatelná muzika v podobě hvězdné hvězdičky Peťulky.

Možná trochu přeskakuju, ale nedá se nic dělat. Píšu jenom to co chci, zbytek mě buď nezajímá nebo vím, že každý z vás to stejně už četl, slyšel a nebo nakonec třeba vymyslel...:-) Tohle moje psaní je vlastně jeden velký podvod … v samém začátku nám byl od Radima motorhome nabídnut zcela zdarma, ale nakonec se ukázalo, že to byl od začátku plánovaný podraz na moji osobu. Když už jsem jel v neděli domů a přemýšlel jsem, jak Radimovi decentně připomenout ať se nevyse … na report z Brna, bylo mi oznámeno, že za půjčení „pojízdného bydlení“ nyní píšu prostě já. Pravda je taková, že se bydlelo fajně, nedovolil jsem si tedy vůbec odporovat.

Abych už to nějak ukončil, vrátím se „logisticky“ k neděli. Když myslím na neděli, vyprovokuje to ve mně myšlenku na horký den! Jestli mi něco opravdu vadilo, tak to bylo neskutečné vedro. Dá se skoro říct, že kdo zůstal doma, tak udělal dobře. Je jasný, že motorky, holky a pivo máme všichni rádi, ale na férovku … musí k tomu být trochu normální počasí! Nevím jestli je to tím vedrem a nebo prostě starostmi nad organizací potřebných věcí, ale k závodění toho moc nenapíšu. O každém Kubově kole v samotných závodech vím všechno, ale to už tu napsáno bylo a výsledkově to nebyla taková hitparáda, abych to musel psát znovu. Kuba sám dobře ví, v čem je zakopaný pes a psaní rádoby chytrých textů na laciný weby k ničemu nevedou.

Já osobně mám největší radost ze dvou věcí. Za 1. Kubovy starty, kdy jsem poprvé viděl, že odjede od startu do první zatáčky na místě, na kterém odjet má a to v obou jízdách, tedy asi to nebyla náhoda. A za 2. ze skutečnosti, že lidi z FOSu, vytvořili něco, co nemá na území České republiky obdoby. Po cestě domů jsem přemýšlel, co jsme to s Kubou vlastně zavinili!? Vždyť my tady máme fanklub, který čítá x stovek lidí... Co bude, až nebudou mít komu fandit? Napadala mne různá jména, říkal jsem si, že třeba můžou fandit Karlovi, Lukášovi, Michalovi a nebo si třeba počkají na malýho Máťu...

Prostě jsem si uvědomil, že to už není jen o Kubovi a Matějovi a pak o partě fanoušků, ale je to o velikém fanklubu a pak o bratrech, co mají to štěstí, že jim klub fandí...

Převzato z:
http://www.fansofsmrz.cz/cs/node/5461