Každý správný "petrolhead" byl měl závody do vrchu Ecce Homo znát. Vždyť právě tento závod začal psát historii ve Šternberku před 108 roky a i proto bych ho s ledovým klidem zařadil k pěti největším motoristickým událostem v České republice v tomto roce. Pak tu máme například Moto GP v Brně, slavnou Barum Czech Rally Zlín nebo MS v motokrosu v Lokti. Tu pátou největší motorsport akci si klidně domyslete, ale moc možností nemáte. ME v autokrosu nebo MS v sidecarcrossu? Každopádně z odchodem velkých, mezinárodních, okruhových sérií z brněnského autodromu tak nějak z Česka odešlo mezinárodní závodění. Možná se to zdá ale pouze mě, to už jsem však odbočil podstatně víc, než jsem chtěl.

V době, kdy motorsport strádá a nikdo nemá nic jisté, se na 33. ročník ME v závodech do vrchu Ecce Homo přihlásilo úctyhodných 186 závodníků. Nečekal jsem, že přijedou všichni, ale přece jen jsem byl velmi zklamaný, když jsem nenašel v depu mé dva velké oblíbence. Oba to jsou Rakušané a oba mají nádherná a monstrózní auta. Snad samotným peklem poháněné Porsche 911 Herberta Pregartnera mě loni velmi zaujalo a Michael Jelinek už patří se svou úžasnou Imprezou, dá se říct, ke stálicím šternberského závodu. Navíc už druhým rokem postrádám krásnou Audi A4 Superturismo Andrease Marka. Je to škoda, že zrovna tihle "rakeťáci" do Česka nepřijeli. Popravdě bych viděl raději např. Imprezu v plné palbě, než spoustu Formulí 3, které jedou na půl plynu.

Hvězdy v pozadí
Každý závod má svoje hlavní hrdiny, kteří jsou neustále skloňováni a mají od médií a fanoušků řádnou pozornost, ale jsou tu také borci, kteří nemají vysoce výkonné vozy, obrovské finanční možnosti, není o ně takový zájem a přesto dokážou se slabší technikou porážet konkurenci na novějších a silnějších strojích. Řeč je například o Petru Trnkovi. Okruhový závodník, který ale nezapomíná na domácí závod do vrchu Ecce Homo a když je možnost, tak přijede. Dovolím si tvrdit, že má vyjímečný cit pro vůz, jako například jeho veličenstvo Simone Faggioli. Petr sice nezískal žádný věnec, ale dvacáté místo absolutně je skvělý výsledek a navíc za sebou nechal spoustu výborných pilotů s mnohem silnějšími vozy. Například hned za ním skončil Vladimír Vitver, který startuje s monstrózní Audi WTT-R DTM s objemem skoro 4 litry. Trnkova Gloria disponuje objemem 999 ccm. Samozřejmě neporovnatelné budou také údaje o výkonech, ale také váhy vozů, kde naopak jednoznačně vítězí Gloria. I tak ale předvedl mladý pilot výborný výkon a kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby byl v první jízdě odvážnější a obul suché pneumatiky.

Už pár let pozoruji červené EVO VIII belgického pilota Yanicka Bodsona. V depu byste si tohoto vozu pomalu ani nevšimli, ale na trati je nepřehlédnutelné. Prostě klasické EVO, vzhledem se nijak neliší od ostatních a s klidem byste ho označili jako "eNko". To je ale omyl. Tohle je čistokrevné, závodnické "Áčko". Snad nikdy jsem ale nezažil, že by se na červeném Lanceru v depu pracovalo. Navíc jsem v červeném stanu, pod kterým EVO v poklidu dřímá, snad nikdy nikoho neviděl. Vrcholem byla akorát otevřená kapota v pátek před závody, ale to je vše. A to se Bodsonovi možná vymstilo, když nedokončil druhou závodní jízdu. Věřím, že měl s tímto vozem na první dvacítku.

Radosti i zklamání
Na Ecce Homo se často skloňují tři jména. Faggioli, Pailler a Mikuláštík. Italský sympaťák sice traťový rekord nezlomil, ale opět ukázal co v něm je, když vyhrál rozdílem třídy. I známý valašský Silvero pobavil, ale pouze v sobotu. Zklamán jsem tedy hlavně z jednání FASu, kteří kvůli prošlé homologaci vyřadili Octavii WRC ze skupiny A, do skupiny E1-H. Nejsem ani tak zklamaný, spíš zhnusený z jednání tohoto spolku, který ničí motorsport v Česku víc a víc. Ale o tom snad někdy jindy. Felix "Pailix" Pailler. Známý rakouský střelec, jehož oranžovou Lancii zná spousta fanoušků. Každý rok se ukáže, jeho časy jsou skvělé, ale letos, jako by mu něco chybělo. Nevím, jestli neměl nějaké problémy s vozem, ale 30. místo a součet časů 7:06,060 je ještě horší, než před dvěma lety, když měl v dešti součet časů 7:03,280 a skončil na čtvrtém místě. Tak snad příští rok.

Simone Faggioli znovu zářil, ale tak trochu jsem doufal v to, že jeho nadvláda nebude ve Šternberku tak velká, jak v minulých letech. Především od Švýcara Juliena Doccommuna jsem čekal atak první pozice, ale ten s tím "praštil" už v první jízdě v esíčku za lipinským obloukem a bylo po nadějích. Opakovala se historie, protože složení stupňů bylo stejné, jako loni. Tedy Simone Faggioli, na druhém místě, se ztrátou 8 vteřin, Marcel Steiner a třetí místo vybojoval Miloš Beneš. Bylo to ale o fous, jelikož Joel Volluz na našeho borce ztratil pouhých 9 setin.

A proč se tato souhrnná reportáž jmenuje tak podivně? Na to je jednoduchá odpověď. Kvůli počasí! Předpověď vypadala beznadějně a především v sobotu a v neděli ráno se honili na tratí Ecce Homo zlověstné mraky. I když se oba dny začínalo na mokru, tak v ani jedné jízdě nepršelo a navíc v neděli po první jízdě vysvitlo sluníčko. Prostě počasí jako na objednávku. Tak zase za rok ve Šternberku!

Text a foto: Ondřej Laušman