Jako děcko Lukáš Černý,
byl po mamce přenádherný.
Na svět přišel v únoru,
hned se hrnul k motoru.
U postýlky jak sudičky,
stály tehdy jen botičky.
Z pevné kůže pod kolínka,
čouhala už jeho plínka.
Do rodiny závodníka,
přáli prý si uličníka.



Zvláště po něm taťka bažil,
ihned se ho učit snažil.
Předal všechno, co sám znal,
aby syn to nesl dál.
Ten chyt šanci za vlas silou,
krev žhavá mu teče žilou.
Dřív než hrábě poznal kosu,
zcela propad „sadkár-krosu“.
A to tak, že docela,
říká mamka Marcela.



„Ceteringu“, drahá máti,
dává víc než může dáti.
Otec dává cenné rady,
sestra léčí drobné pády.
Kdo ho léčí, když je smutno?
A kdo chválí, je-li nutno?
Krásná Mia je tou ženou,
Lukášem moc milovanou.



Mnoho je těch, co jim fandí,
z lásky té se občas zardí.
Spolujezdec Radek Musil,
při závodech už dost zkusil.
Připomíná mrštnou štiku,
salta skáče na vozíku.
Kmit nožiček k nebesům,
patří vždycky divákům.
Kočky ho prý za to baští,
jen občas se o zem praští.



Pospa skvělý mechanik,
zná z motorů každý trik.
Stejných kvalit je i Zdenda,
i s ním bývá velká sranda.
Všeumělem je on zván,
sám když krášlí karavan.
Středobodem všeho dění,
než-li Lukáš jiných není.



Zázemí a skvělý tým,
křížem krážem jezdí s ním.
S Musilem jsou skvělá dvojka,
se svým strojem super trojka.
Na závodech se jim vede,
jen to zlato je furt šedé.



Mnohokrát už mistři – více,
byli druzí v republice.
Možná letos se to zdaří,
šance se jak voda vaří.
Vystydne-li voda dřív,
příště bude jistě líp.

Nejen víno déle zraje, kdo se nevzdá neprohraje.
Pětadvacátník a jezdec Luky, je náš mistr republiky!

Za celou redakci Motolevel.com přeje
 

Josef Hejnal

8. 4. 2014