Místní traťové podmínky bych nazval kopcovitou pláží. Motorka po projetí kolem vás zanechává za sebou 30cm drážku, která se mění na půlmetrovou jámu, a to už po prvním odjetém kole závodu.

My se rovnou pustíme do kvalifikačních bojů. Ve skupině A jsme měli jedno české želízko v podobě posádky Černý- Musil. Skupinu B zastupovali Rozehnal-Vejchoda a Diblík-Gábor.



KVALIFIKACE A: Willemsen jako pokropený živou vodou zase řádil!

První start vyšel nejlépe Adriaenssenovi, kterého pronásledovali Hendrickx a Willemsen. Černý s Musilem vjeli do první zatáčky kolem 17. místa. Zatímco Adriaenssen nenechával nikoho na pochybách, kdo je tady mistr světa, za jeho zády se odehrávala velká bitva Hendrickxe a Willemsena. Ten ukázal, kdo je tady doma, a asi v 5. kole se dostal před Hendrickxe. Našim se po špatném startu moc nevedlo. Připadalo mi, jako když ztrácejí. To se potvrdilo již v 6. kole, kdy odstoupili ze závodu pro technickou poruchu.

Nás zajímalo, jak si také povedou po roční pauze Giraud-Musset a Millardi. Obě dvojice nám dokázaly, že jezdit nezapomněli a výsledek byl solidní. Giraud šestý a Millard desátý. Ve skupině A byl pro mě zklamáním výkon domácí posádky van Daele-Smeuninx, kteří obsadili až 14. nepostupové místo.

Výsledek: 1. Adriaenssen-van den Bogaart, 2. Willemsen-Bax, 3. Hendrickx-Mucenieks, … 24. Černý-Musil … více v příloze níže



KVALIFIKACE B: Rozehnal i s Jakubem Vejchodou vstříc k úspěchu

Druhá kvalifikační jízda také nebyla žádná nuda. Etienne Bax z Nizozemska po suverénním startu pokračoval až do cíle s náskokem 53 sekund na druhého Jenkinse z Británie, který byl pro mě velkým překvapením. Rozehnal-Vejchoda udržovali po startu 3. místo, ale dlouho jim to nevydrželo, neboť po pár kolech se před ně dostala domácí bratrská posádka Visscherové. Pár kol ještě vzdorovali van den Boomenovi, ale marně. Byla jen otázka času, že to Rozehnal neustojí. Přihodilo se tak kolem 8. kola. Diblík mezitím držel po startu 16. místo, ale cílový praporek nakonec uviděl jako osmnáctý. Na to, že měl rok pauzu, byl jeho výkon hodný obdivu.



Uznání zaslouží i výkon posádky Clohse-Raskin, která v závěrečných kolech na páté Rozehnal-Vejchoda dorážela. K mému údivu byla vítězem tohoto souboje posádka Jarvis-Humphrey, která v poslední zatáčce předjela jak Clohseho, tak Rozehnala. Krásnou stíhací jízdu předvedla v těžkém písku švédská posádka Stenborg-Stenborg.

Výsledek: 1. Bax-Stupelis, 2. Jenkins-Chamberlain, 3. Visscherové, … 6. Rozehnal-Vejchoda, … 18. Diblík-Gábor … více v příloze níže



POSLEDNÍ ŠANCE: Černý-Musil do finále, Diblík-Gábor domů...

Do poslední šance nastoupily naše dvě posádky; Černý-Musil a Diblík-Gábor. Prvně zmínění se do poloviny času drželi na krásném 3. místě, ale to jim nevydrželo. Nakonec spadli na šesté, pořád ještě postupové, a to jim vydrželo až do konce limitu. Mohli tak slavit postup do nedělního závodu. Naopak tzv. černého Petra si vybral Diblík s Gáborem. Ti se drželi dlouho na 16. místě, ale nakonec se ještě dovedli zlepšit a poskočili na konečnou 12. příčku. Velké překvapení byla pro mě posádka s číslem 42 Devoldere-Rostingt, kteří si vyjeli pozici náhradníků na 7. místě. Zajímavé na nich je, že sedlají motor, který jezdil v 90. letech. I přesto dokáží konkurovat současným strojům. Navíc Gert Devoldere pamatuje ještě závody v Ouběnicích, kde se také vozil. Klobouk dolů před tímto pánem.

Zítřejší závod budou hájit Rozehnal-Vejchoda a Černý-Musil. Držme jim palce a věřme, že zítra bude bodů co nejvíce!


Text a foto: Zdeněk Růžička

12. 4. 2014