Mnoho rozhovorů se vždy točilo jen okolo Rozehnalů, ale Bruna jakoby se každý bál. Ačkoliv bylo očividné, že popularita ho těší. I přes svou základní znalost němčiny jsem se tedy neostýchal ho oslovit a zeptal se ho na pár otázek, které mi běžely hlavou v souvislosti s ním. S překladem mi nakonec pomohla manželka Václava Rozehnala a později i Milan Gažík. Jazyková bariéra byla rázem odbourána a já mohl položit i záludnější otázky, které mě zajímaly.



BIOGRAFIE - Bruno Kälin:
- narozen 28. 5. 1965 ve Švýcarsku,
- žije 30 km od Zürichu,
- pochází ze 4 sourozenců


Většinu letošní sezony si strávil na sajdkáře po boku české jedničky a dopomohl ji k dalšímu republikovému titulu. Jak se ti líbila spolupráce se Sidecacross teamem Rozehnal?

Můžu říci, že velmi. Vašek má velmi dobrý jezdecký styl a spolupráce s ním byla velice dobrá. Ostatně v celém týmu byla přátelská a pohodová atmosféra.

Ze Švýcarska jsi to k nám neměl zrovna blízko. Dojížděl jsi nebo jsi v Čechách i zůstával?

Jezdil jsem autem. Na Moravu jsem to měl nějakých 860 km. Když byl větší závod, jako Kramolín, vzal jsem si karavan.

 

Pyšníš se bohatou kariérou v sajdkárkrosu, proto na začátku sezony v Mohelnici proběhlo jisté tipování, ke kolikátému řidiči sajdkáry naskakuješ do vozíku. Máš to nějak spočítané? Věděl bys přesné nebo přibližné číslo?

Do této doby jich bylo 52, z toho 5 Švýcarů. Nejdéle jsem jezdil s Rakušanem Bertramem Martinem. Vydržel jsem s ním celých 10 let!

Je mezi nimi i nějaké slavnější a známější jméno?

Samozřejmě! Jel jsem s Danielem i Marcelem Willemsenem. S ním jsem stanul i na stupních vítězů MS. Z vašich jezdců jsem v 90. letech jel s Josefem Novotným na MS v Itálii a později pak s Lukášem Černým v Polsku a naposledy s Vaškem Rozehnalem.

Jet s největší hvězdou sajdkárkrosu, Danielem Willemsenem, musel být zajisté silný zážitek. Můžeš nám ho přiblížit porovnáním s našim Václavem Rozehnalem? Jaké vidíš mezi nimi rozdíly?

Willemsen udělá na trati během sekundy třeba něco, co vůbec nečekáš, a počítá s tím, že tam budeš. Mockrát se hrozně rozčiluje a ty ani pořádně nevíš proč nebo za co. Snažíš se něco dělat a nevíš, zda je to správně nebo ne. U Vaška je to něco jiného. On jede hlavou. Po závodech si navíc sedneme a probereme, jak si to představujeme a společně to řešíme.

 

Když tak hodně závodíš, nabízí se otázka, jak se připravuješ a jak trénuješ, abys byl v kondici?

Přes zimu lyžuji a chodím každý den běhat. V sezoně je to trochu složitější. Jsou stále závody a přes týden chodím do práce, tak po šichtě regeneruji na další závody.

Při tvém sportovním vytížení by si jeden myslel, že jsi skoro profesionální závodník. Můžeš tedy prozradit, jaké máš civilní zaměstnání a jak to jde skloubit se sajdkárkrosem?

Jsem klempíř, takže většinu času trávím v práci. A jak už jsem řekl, až po ní teprve přichází příprava na závody. Jde to dohromady, stíham to, ale je to náročné.

Při závodech nelze přehlédnout tvůj "švýcarský styl", kdy dáváš nohu přes blatník a nejdeš vnitřkem ve vozíku...

Většina závodníků se opírá nohou ve vozíku vpředu před blatníkem, já dávám nohu na druhou stranu. Je to pro lepší stabilitu motorky, tak proto nohu přehazuji přes blaťák.

 

Přesně takto se dříve jezdilo. Pamětníci si jistě vzpomenou na tvého krajana a mistra světa Andrease Hüssera ze sklonku 80. let minulého století. Je to také doba tvých začátků...

Ano, jako malý kluk jsem se tehdy z vlastní iniciativy chodíval dívat na závody a strašně mě to fascinovalo. Chtěl jsem taky jezdit. První moje závodní začátky byly kolem roku 1986, po mých 20. narozeninách. Sóla jsem sice zkoušel, ale nebralo mě to tak jako sajdkárkros.

Jaká byla tvoje první sajdkára? Byla levostranná nebo pravostranná?

Pravostranná EML Yamaha. Levou jsem zkoušel pouze jednou. To samé jako řidič. Jezdil jsem do té doby, než jsem ztratil spolujezdce, pak jsem už za řidítka nevlezl.

V čem si myslíš, že za tvých mladých let Švýcarsko byla sajdkárkrosová velmoc a nyní kromě Bürglera o vás ve světě není moc slyšet?

Dnešní mládež nemá o tento sport takový zájem jako dříve. Když ho nakonec mají, tak jim schází fyzička. Dnešní generace potřebuje moc peněz na zábavu. Za nás nebyl internet, mobil a jiné lákadla, která dnešní mládež používá a vyžaduje.

A jak to ty plánuješ se svou sportovní kariérou? Jak dlouho ještě chceš závodit?

Dokud bude motivace a zdraví. Tou motivací myslím dobrý výsledek a pocit seberealizace. Pro mě je sidecarcross taková životní škola, kde se člověk snaží stále na sobě pracovat a zlepšovat se.



Po sportovní stránce si nám toho pověděl mnoho, ale zajímalo by nás i něco z tvého soukromí...

(smích) Rodinu zatím nemám. Přítelkyni jsem měl 10 let, ale momentálně jsem svobodný. Pro práci a závodění nestíhám ještě něco balit.

Souhlasil bys, kdybychom ti tady udělali menší "seznamku"? Postačí, když nám povíš, jaká děvčata se ti líbí a kontakt na sebe, kam ti mohou psát.

(smích) Jasňačka. Můžou mi psát všechny pěkné holky od 25-49 let, rád odepíšu. Mluvím německy, anglicky, trochu italsky a francouzsky. Mám rád tmavovlásky s pěknýma očima, které to mají v hlavě srovnané. Můj e-mail: [email protected] nebo na facebooku: Bruno Kälin. Jinak děkuji za váš zájem!


Za redakci Motolevel.com ti také děkuji za poskytnutí rozhovoru a přeji ti, ať i nadále tě sajdkárkros naplňuje a pořád fascinuje! Rádi tě zase uvidíme někdy u nás na závodech!



Text a foto: Zdeněk Růžička a Josef Hejnal

23. 10. 2014