Nyní bych rád vše napravil a vyvedl některé z omylu, že vytvoření článku, výběr fotek k němu a zveřejnění probíhá ve stylu českého přísloví: „Hup na krávu a je z toho tele.“ Detailněji vás tedy seznámím s naší činností a trochu poodkryji naše novinářské karty, protože není pravdou, že to nic není a nic nestojí.

Reporty ze závodů děláme například přes noc a někdy až do rána, přesto bych řekl, že odvádíme téměř profesionální výkony. Za naši novinářskou práci nejsme nikterak placeni a nikdo nám nic nepřispívá. Oba dva chodíme do práce, abychom si na to vydělali; na dopravu, na drahou techniku, na propagaci atd. Publikujeme a píšeme tak ve svém volném čase.

Za každého sponzora našich stránek bychom byli jen rádi, abychom nemuseli Motolevel.com odkládat, když dojdou finance a my nejsme schopni se dostávat na pozvané akce, ze kterých bychom vám rádi přinesli zprávy. Musíme tak na čas aktualizování dění ve světě sajdkárkrosu zanechat a vydělávat na koníček zvaný side, jako to ostatně dělá většina závodníků tohoto sportu.


Redakce Motolevel.com nám dává nesmírnou novinářskou podporu svými radami, postřehy nebo kurzy, a tedy pracuje skoro na profesionální úrovni. Jsme vděční, že můžeme být součástí redakce a také za to, že na webu máme značný prostor k publikování a propagaci sajdkárkrosu. Články si tak může přečíst více lidí.

Níže se budu snažit nastínit celou naši novinářskou proceduru v bodech, jak následuje a co vše musíme udělat. Ono nafocení závodu, to je jen třešničkou na dortu, ale práce, která obnáší vše okolo, zabere nejvíce času.


Bod 1: Akreditace

Novinářské zaklínadlo, které nabývá na významu před každým závodem. Díky ní totiž máte umožněn volný vstup do areálu a dále vstup do zón na trati, kam divák nemůže. Nelze se tedy neakreditovat, pokud tedy nejste TV, kterou každý vyhlíží a vzhlíží k ní jako k nějaké modle a všude má dveře dokořán. Proto my si ji s dostatečným předstihem před závody vyřizujeme.



Záleží ovšem na pořadateli. Někde se musíte nahlašovat dopředu a jindy stačí přijít v den konání akce. Samozřejmě platí, že čím významnější podnik, tím přísnější kritéria pro její získání. Na mistrovství světa sajdkár obvykle odesíláme podepsaný průvodní dopis šéfredaktorky, oskenované kartičky Motolevel.com s registračním číslem novináře a dále FIM Press card, která má taktéž vyražené číslo a je zaevidovaná na FIM. Všechny novinářské průkazy jsou vydány oproti publikovaným článkům. Například žádost o FIM Press card musí potvrzovat šéfredaktorka i Autoklub ČR. Navíc musíte doložit také vydané články, a to jak v tiskovinách, tak i na webových stránkách. Nic vám tedy rozhodně nikdo nedává jen tak. Jednodušší je naopak pořízení s pořadateli na MMČR side a quad, kde postačí průkazy Motolevel.com a Autoklubu ČR.

Po kladně vyřízené akreditaci se na místě přihlásíte hlavnímu pořadateli a ten vás již vybaví po složení vratné zálohy potřebnou reflexní vestou PRESS, podepíšete dokument o respektování pravidel pořadatele, která obnáší, že se po trati pohybujete na vlastní nebezpečí. Pak již můžete vykonávat novinářskou práci a fotografování na trati.


Bod 2: Fotografování

Kořením každého článku je bez debaty také úvodní fotografie, která by měla čtenáře více vtáhnout do děje a uhranout ho. Podobně jsou na tom i fotogalerie, aby co nejlépe vyjádřily krásu toho daného sportu. K tomu, abyste mohli takové záběry pořídit, potřebujete mít taky pořádný fotoaparát a objektiv. Bez něho se na vyšší úroveň opravdu nedostanete.

Zapomeňte tedy na nějaký kompakt! Potřebujete zrcadlovku na poloprofesionální úrovni se slušným objektivem, pro laiky tzv. „dělo“. Samozřejmě, že platí čím dražší, tím lepší. Není to tedy jen o tom, jak něco vyfotíte, ale čím. Věřte mi, že to pak jsou obrovské rozdíly a na fotografii to poznáte na první pohled. Řeknete si, ten má krásné fotky, čím to? Odpověď je jednoduchá, má zrcadlovku s objektivem v hodnotě novější sajdkáry (cca 100.000 Kč). A to nepočítám ještě různé doplňky, jako další objektivy nebo rybí oko.


V akci Eddy Koedijk, nejlepší fotograf ve světě sajdkárkrosu. Jeho fotografie jsou o level výše. Foto: převzato z fb profilu Eddy Koedijk

To vše vám dělá pěkné fotečky, ale musíte s tím umět pracovat a dobře si fotoaparát nastavit, jelikož skýtá tolik funkcí, že si to ani nedovedete představit. Pořád musíte myslet na různé faktory a podle toho se řídit. Není to tedy nikterak jednoduché. Taky než jsme se s touto skoro profesionální technikou naučili, chvíli to trvalo.

 
Náš redakční fotograf Zdeněk Růžička, ten kolik toho nalítá po trati, si neumíte ani představit! Jeho snímky ale stojí za to! Foto: Adam Koňárek

Fotograf při cvakání musí velmi přemýšlet, když chce výjimečnou, akční, atraktivní, ilustrační, artovou, portrétní či atmosférou nasáklou fotografii. Není od věci si celé místo, v našem případě trať, důkladně projít, nastudovat a popřemýšlet, kde by byly nejlepší záběry. Díky perfektním znalostem je také větší šance na jejich pořízení. Nelze se ovšem upnout jen na jeden úsek, a proto když si více všimnete fotografů ze světa, ti po trati téměř lítají. Mnohdy je to velice vyčerpávající a náročné, když se v drsných podmínkách rozhodnete udělat pár záblesků. Fotíte tedy v dešti, brodíte se v blátě, v prachu atd. Největším zadostiučiněním je, když se vám nějaký záběr obzvláště povede.


Bod 3: Napsání reportáže

Jak nafocení závodu, tak i holé napsání reportu o průběhu jízdy, je taková třešinka. Pokud máte alespoň nějaké minimální vlohy ke psaní, report dokážete, podle mého názoru, napsat také. Nic na tom není, ale je nutné se o ten svůj sport zajímat, sledovat ho, znát jeho historii, dělat si statistiky, bavit se s aktéry, být prostě takovými odborníky. Bez vaší iniciativy a zájmu těžko můžete něco vytvořit, nebo ano, ale je to pak paskvil…



Psaní reportů ze závodů se pak neobejde bez vašeho bedlivého sledování průběhu jednotlivých rozjížděk, ale ani bez zjišťování informací o nenadálém stavu na trati. Velice pomáhá dělat si poznámky, které využijete při následném psaní. Je to také z toho důvodu, že se se Zdeňkem snažíme zaměřovat nejen na první tři posádky, jak to dělají v TV nebo v novinách, ale také na ostatní, kdy je třeba vyzdvihnout výkony i těch posledních, když se jim závod povede. I oni si totiž zaslouží pozornost. Přesto se snažíme držet nějaké posloupnosti od těch nejlepších po ty méně. Naše reportáže proto budou vždy o něco delší než jinde a přinesou i něco z nás.



Samozřejmě, že dodržujeme určitou strukturu a rozvržení textu, aby se lépe četl, tzn. úvod, stať a závěr, vše doplněné také trefnými mezititulky. Dále nesmíme ani opomenout přepsat výsledky, bez nichž by report nebyl reportem. Ty si vždy vyžádáme od pořadatele po konci závodu, takže člověk musí myslet i na tuto důležitou věc. Můžu říci, že po několika letech, co jsme do novinářského řemesla vpluli, už report napíšeme třeba i po rozjížďce. Záleží ovšem, jestli v tom laufu máme dostatek času. V pauze totiž zase můžete nafotit pár zákulisních snímků z depa nebo třeba s někým udělat rozhovor.


Bod 4: Úprava fotografií a vkládání na web

Finální část, tj. publikování na web, zabírá asi nejvíce času a je s ní mravenčí práce. Většinou připadá na mě. Člověk se při ní musí obalit trpělivostí, aby výsledný produkt stál za to. My rozhodně nechceme nic odfláknout.

V prvém sledu se musí vybrat vhodné fotografie, které přiblíží váš report i vizuálně a zrekapitulují vše, co se na daném podniku událo. Když budu konkrétní, tak za závod nacvakáme cca 1000 snímků a z nich pro Motolevel.com vybíráme pouhých 30-40 fotek! Samotný výběr dá velkou práci, když chcete mít v galerii nejdůležitější momenty, nejhezčí záběry, zákulisí a všechny posádky. Většinou to vyjde přes hodinu přebírání. K tomu musíte přičíst další čas na jejich kosmetickou úpravu, jelikož dnešní doba to vyžaduje. Stačí se juknout do časopisů na vymazlené fotografie. Ve výsledku si s tím můžete pohrát třeba i dvě hodiny.

 

Když už máte finální fotografie připravené, následuje práce s vložením na web, takže můžete přičíst další hodinu. Upozorňuji, že to nefunguje stylem, že jen překopírujete text a nic s ním neděláte. Musíte udělat odstavce, odsazení, barevné nadpisy, zvýraznit důležité pasáže nebo odlišit kurzívou výsledky. Aby to pěkně vypadalo, vkládám také mezi text odpovídající fotografie z předešlého výběru. Ty ale musí korespondovat s jízdami. Někdy je to pěkná piplačka, když chcete, aby váš výtvor zaujal a také se lépe četl.


PRESS centrum nebo PRESS room

A kde tvoříme? V PRESS room… Je to místnost určená pro akreditované novináře, kteří si zde mohou rozložit svou techniku, notebooky a věnovat se informování veřejnosti na svých webech. Většinou tyto místnosti najdete na mistrovství světa, kde poskytují všem novinářům odpovídající komfort, tj. místo k sezení u stolu, připojení k internetu nebo dodávání čerstvých výsledků. Někdy je připravené i občerstvení, ale to nebývá zvykem. Naopak na soutěžích nižšího řádu, jako například MMČR, se až s takovým komfortem nesetkáte a vystačit si musíte sami, takže pak veškerou práci na článcích děláme v autě.

Musím ale dodat, že u nás jsou všichni pořadatelé velice vstřícní a ochotní. Když je slušně požádáte, tak i to místečko nebo koutek pro vás naleznou a výsledky vám také rádi dodají. Chtěl bych je tímto pochválit, že za tu dobu, co píšeme pro Motolevel.com, jsme se vždy setkali jen s porozuměním.


Press room na MS sajdkár ve Francii s obsazením novinářů, kteří se věnují sajdkárkrosu. Foto: Mona Bauer


Někdy je ta novinařina pěkně náročná, ale nestěžujeme si, protože nás to baví, jsme v centru dění a rádi vás informujeme, co vše se děje v sajdkárkrosu, sportu nyní trochu odstrčeném, což se snad postupně lepší. Těší nás, že nás sleduje čím dál více lidí. Zájem reflektujeme. Ze statistik na motoristickém portálu Motolevel.com vyplývá, že právě kategorie sidecarcross zaznamenává neustálý růst a zejména reportáže ze závodů patří mezi nejčtenější. Děkujeme také, že se vám líbí naše články a budeme jen rádi, když je i nadále budete sdílet na fb a lajkovat!

 
Náročné závody MS sajdkár ve švýcarském Roggenburgu. Kopcovitá krajina nám dala pěkně zabrat! Foto: Luc van der aa a FB profil Sidecarcross teamu Vejchoda



(joh)
Foto: Josef Hejnal, Zdeněk Růžička, Adam Koňarek, Luc van der aa, Mona Bauer, FB profil Sidecarcross teamu Vejchoda a FB profil Eddy Koedijk

14. 11. 2014