Vezměme to hezky popořádku. Jaké je Tvé dosažené vzdělání a kde jsi získával praxi, než jsi začal samostatně působit jako fyzioterapeut?
"Fyzioterapii jsem vystudoval na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde zároveň pokračuji v navazujícím magisterském studiu, ovšem na fakultě Lékařské. Praxi jsem získával již v průběhu studia, a to v brněnských nemocnicích, rehabilitačních ambulancích, ale například i v lázních nebo rehabilitačním ústavu. Zkušenosti mimo studium jsem pak sbíral v jedné soukromé klinice v Brně."

Uspokojuje Tě práce fyzioterapeuta? Je fyzicky náročné věnovat se klientům? Co všechno je náplní práce fyzioterapeuta?
"Fyzioterapeut má poměrně široké pole působnosti. Pracovat může buď v klinických oborech – v nemocnicích, kde jsou pacienti na lůžku, a nebo v ambulancích, kam za ním klienti dochází. Takovými klienty pak mohou být běžní lidé, sportovci, ale například i děti. Samotná práce s klientem se pak odvíjí od jeho problému. Většinou se jedná o kombinaci více procedur, namátkou uvolňování svalů, mobilizace kloubů, samotné cvičení, ale klidně taky masáž a mnohé další včetně použití různých přístrojů. Osobně pak musím říct, že věnovat se klientům je spíš než fyzicky, náročné hlavně psychicky, protože co si budeme povídat, dnešní populace se moc hýbat nechce a někdy je těžké lidi přesvědčovat o změně životního stylu… Jestli mě práce naplňuje? Když je klient spokojen a oba vidíme progres, tak ano."
 

Jaké jsou rozdíly mezi prací fyzioterapeuta a rehabilitačního pracovníka?
"Řekl bych, že rehabilitační pracovník je zažitý pojem z dob minulých, kdy rehabilitační působili hlavně na odděleních v nemocnicích. Kdežto fyzioterapeut je modernější název pro toho samého pracovníka, který ale pracuje s širším okruhem klientů, ať už ve sportu nebo v běžném životě."

Dokážeš při pozorování pohybu lidského těla stanovit diagnózu?
"Ano i ne. Některé diagnózy jsou jasné už ve dveřích, po jiných je třeba pátrat a vyplynou až po čase. Pohyb lidského těla je ale skvělým monitorem, na kterém lze přečíst spoustu informací, ať už se jedná o diagnózu pohybovou, interní nebo psychickou."
 

Jaká je úloha fyzioterapeuta ve sportu?
"Sportovní fyzioterapie zažívá poslední dobou obrovský boom. Je to částečně dáno tím, že sportovci neustále posouvají svoje výkony na hranici, nebo dokonce za hranici možností vlastního těla. Úloha fyzioterapeuta je pak jasná – udržet sportovcovo tělo v co nejlepším stavu, aby pracovalo ekonomicky, zbytečně se nepřemáhalo, co nejméně opotřebovávalo, a mohlo tak podávat skvělé výkony. V ideálním případě pak taky předcházet úrazům. Když už se takový úraz přihodí, snažíme se pak o co nejlepší regeneraci a zmírnění následků. V neposlední řadě by měl sportovní fyzioterapeut působit i jako psycholog a spolu s trenérem tvořit jeden tým."

Které fáze jsou pro sportovce zásadní, pakliže má jeho tělo správně fungovat při sportovním výkonu?
"Často zanedbávané, a přitom nesmírně důležité jsou pro sportovce tzv. warm-up a cool-down fáze, tedy doslova zahřátí těla před výkonem, a jeho zklidnění po výkonu. Jde o to, připravit tělo na přechod z relativního klidu do plného zatížení a zpátky. A nejedná se jenom o zahřátí svalů, ale o přípravu celého pohybového, oběhového, nervového i metabolického systému těla. Jednoduše řečeno, po kvalitním rozcvičení se prodlouží doba podání maximálního výkonu a oddálí se vyčerpání. Smysl cool-down fáze je přesně opačný, přičemž největší bonus spočívá v urychlení odplavení zplodin ze svalů a jejich rychlejší regeneraci."

Má dle Tvého mínění smysl rozehřívání a cool-down fáze pro motokrosaře - třeba v podobě lehkého výklusu nebo šlapání na cyklotrenažeru?
"Jednoznačně. Pro motokrosaře platí stejné principy jako pro ostatní sportovce. Ne nadarmo vidíme u profesionálů vedle motorky zaparkovaný cyklotrenažer. Ten je asi nejpohodlnější variantou. V MX botách se přeci jenom moc dobře neběhá."
 

Co si myslíš o stretchingu, na který se názory rozcházejí, a také o závěrečném protažení po výkonu? Jaký je rozdíl mezi statickým a dynamickým stretchingem?
"Ano, máš pravdu, názory se různí, ale já si myslím, že stretching je důležitý. Ovšem je třeba ho provádět správně. Stretching nesmí bolet! Je nesmysl provádět stretching jako warm-up, což často vídávám, ale zařadit ho spíše až na konec rozehřátí. Dynamický stretching je nutné provádět s dostatečným počtem opakování a po důkladném rozehřátí, jinak hrozí riziko, že si sval paradoxně spíš zkrátíme, díky aktivaci tzv. napínacího reflexu (stretch-reflex), který v krajní pozici brání jeho přetažení. Proto je výhodnější statický stretching, při kterém dosahujeme napětí svalu pozvolna, nehmitáme a nezadržujeme dech. Po výkonu je protažení samozřejmě taky vhodné, ale je třeba ho provádět s mírným časovým odstupem, aby se mohly svaly dostatečně zotavit po předchozí zátěži. Obecně lze říci, že stretching udržuje naše svaly pružné, zvyšuje jejich reaktivitu a pomáhá předcházet zraněním."

Na co by sportovci nikdy neměli zapomínat, pakliže chtějí eliminovat zranění?
"Zejména na zdravý rozum, dostatek spánku a kvalitní stravu. Tyhle věci považuji snad za vůbec nejdůležitější."

S jakými potížemi a bolestmi se dle Tvých zkušeností nejčastěji potýkají motokrosaři?
"Pomineme-li takovou tu akutní bolest předloktí, kterou všichni motokrosaři dobře znají, je podle mých zkušeností nejčastějším zdrojem obtíží bolest dolní části zad. Ta plyne z nedostatečné stabilizace páteře díky slabé funkci břišních svalů, ale mimo jiné je spojená i s nesprávným dýcháním. Není to ale o tom naposilovat břišní svaly. Pokud se chceme bolesti zbavit, trénujeme spíš svalovou koordinaci a souhru v určitých pozicích."

Čím dál častěji vidíme na všemožných sportovištích lidi omotané různými páskami. O co jde a v čem se liší tejpování a kineziotejping?
"Je to tak, tejpování se poslední dobou stalo tak trochu módním hitem. Pokud se vhodně aplikuje, může hodně pomoct. Je však třeba říct, že tejp není všelék. Hlavní rozdíl mezi tejpem a kineziotejpem je takový, že páska určená k tejpování je pevná, neumožňuje pohyb a slouží hlavně ke zpevnění kloubů. Je to taková ortéza, která se „ušije“ klientovi na míru. Naproti tomu kineziotejp je v podélném směru pružný a umožňuje zpevnění i pohyb. Kromě toho dokáže působit i do hloubky, kde urychluje látkovou výměnu a regeneraci."
 

Význam regenerace u sportovců?
"Kvalitní regenerace je nedílnou součástí podání kvalitního výkonu při závodu. Ať už formou pasivní (masáž, spánek) nebo aktivní (jakákoliv lehká pohybová aktivita), protože vyčerpaný organismus musí někde dobít baterky. Ale pozor, odpoledne strávené u PC nebo TV není regenerace!"
 

Jaký je Tvůj názor, že tělo nemůže správně fungovat bez vhodně nastavené mysli? Lze cvičením ovlivnit mozek a opačně? Zkrátka, že třeba pozitivním přístupem dokážeme ovlivnit svůj zdravotní stav?
"Podle mě je naše myšlení rozhodujícím atributem absolutně ve všech činnostech, které si jen dovedeme představit. Stav vědomí, ale zejména pak podvědomí nás ovlivňuje při našem chování, komunikaci a samozřejmě i při pohybu. Pozitivním nastavením mysli pak jednoznačně ovlivňujeme správnou funkci celého těla. I proto je v dnešní hektické a stresové době velký počet tzv. funkčních nemocí, které nemají žádnou hmatatelnou příčinu, ale vznikají jen díky nesprávnému nastavení našeho mozku."
 

Existuje nějaký žebříček hříchů, kterými škodíme sami sobě? Na co by neměl z fyzioterapeutického pohledu zapomínat žádný člověk?
"Je docela paradox, že největší hříchy se dějí v prvním roce našeho života, kdy nemáme nejmenší šanci s tím něco udělat… V této době se totiž utváří pohybové návyky, které si s sebou neseme po celý život. Pokud jsou vytvořeny nesprávně, vedou v dospělosti například k přetěžování některých partií a později ke vzniku bolestí. Vedou ale taky k tomu, že někdo je ve sportu „šikovnější“ než ten druhý, nebo že někdo je náchylnější ke vzniku zranění. Sami si pak asi nejvíc škodíme tím, že přes den trávíme hodně času sezením v práci nebo v autě, pak chceme rychle dohnat pohybový deficit usilovným tréninkem, nejlíp bez rozcvičky, a potom zas honem ve stresu pádíme jinam. Místo toho je ale lepší ubrat na intenzitě a přidat na prožitku. Více poslouchat své tělo, na to by neměl nikdo zapomínat."

Co si máme představit pod slovním spojením ekonomika pohybu?
"Jak už jsem říkal, pohybové stereotypy si neseme od dětství, a pokud jsou vytvořeny špatně, dělají v dospělosti problémy. Některé svaly pracují více než by měly, jiné zase méně, a to je neekonomické. Kromě toho, že si takto zakládáme na problémy s klouby a svaly, stojí nás neekonomický pohyb zkrátka zbytečně moc sil. Při chůzi to nikterak nevnímáme, ale při půlhodinové rozjížďce v závodním tempu je každý kousek sil k dobru. Proto se pak při terapii snažíme mozek a tělo vrátit zpátky do raných dětských let, a znovu se naučit fyziologickým, čili ekonomickým pohybovým návykům. Ty se pak promítají do pohybů celého těla a šetří ho."
 

Jaký je Tvůj názor na ajurvédu, akupunkturu a další léčebné systémy?
"Rozhodně je nezpochybňuji a dokonce si myslím, že jsou dobré. Jen mi trochu vadí, že se východní medicína vytrhává z kontextu a snaží se v západních zemích naroubovat na západní styl života a západní mentalitu lidí, což nemusí tak úplně fungovat."
 

Co si myslíš o Cross Fitu, TRX, hardcore trénincích a dalších lekcích?
"Ve své podstatě s těmito a podobnými koncepty nemám žádný problém, jen je třeba při nich dodržovat jisté pohybové zásady a vždy při cvičení preferovat radši kvalitu provedení než počet opakování."
 

Jaké jsou zásadní rozdíly mezi tréninky amatérů a profesionálů?
"Profesionálové vědí, že pokud chtějí vyhrávat, musí jejich trénink být komplexní. Nejen strojové ježdění na motorce a běh, kolo, posilovna. Komplexní pohled zahrnuje i jiné tréninkové aktivity, fyzioterapii a hlavně umění odpočívat. Někteří amatéři, řekl bych, na to zapomínají."

Jaký je Tvůj osobní vztah ke sportu? Jsi aktivním sportovcem a dělal jsi nějaký sport třeba závodně?
"Jasně, sport je můj život a mám rád vše, co se sportem aspoň trochu souvisí. Osobně sportuji od dětství a nedovedu si život bez pohybu představit. Závodně jsem se pak věnoval, a stále trochu věnuji motokrosu. Jak někde vrčí motory, jsem hned ve střehu."
 

Jsou nějaké knihy o fyzioterapii, které bys mohl doporučit?
"Pokud by někdo měl zájem dozvědět se něco o svém těle a chtěl by správně cvičit, třeba v rámci předsezonní přípravy, doporučuji knihu Pavla Švejcara: Moderní fyziotrénink nebo Petra Tlapáka: Posilování kloubní kondice, které jsou srozumitelné i pro běžného čtenáře. Co se sportovní fyzioterapie týká, knih pro širokou veřejnost moc není, proto spíš doporučuji osobní konzultaci s fyzioterapeutem."

Slovo závěrem...
"Závěrem bych chtěl vzkázat všem závodníkům, aby vše, co dělají, vždy dělali s úsměvem, radostí a s nadšením. Život se totiž neměří počtem nádechů a výdechů, ale počtem okamžiků, které nám vzaly dech."
 

KONTAKTNÍ ÚDAJE

Jméno a příjmení: Bc. Aleš Pospíšil
Adresa pracoviště: Skleněná louka, 1. patro, Kounicova 23, Brno
Kontakty: GSM: +420 728 347 938, e-mail: [email protected]

Připravila: Lucie Havlíčková
Foto: archiv Aleše Pospíšila / Kristýna Horutová

8. 4. 2015