Začneme zprávou o zimním výměnném pobytu československých motokrosových reprezentantů Antonyho, Kováře, Štauda, Vetešníka, Černého a Drozdy v Itálii, kde se připravovali na seriál MS. Italští juniorští reprezentanti zase byli recipročně v ČSSR, kde se účastnili zimních motokrosů. Zajímavé jsou poznatky státního trenéra Jana Stracha. Hovoří například o tzv. stresové přípravě, kdy se svaly posilují v křeči a většina cvičení se provádí v pozici jako na motocyklu. Vše je pod dohledem lékařů a trenéra. „Posiluje se šest týdnů nepřetržitě a vydrží to opravdu jen silný jedinec. Trenér musí být v podstatě sadista. Kdo tento trénink nevydrží, okamžitě ho z italské reprezentace vyhodí, protože se prý pro motokros nehodí,“ popisuje tréninkové metody Italů Strach.
Číslo obsahuje též zajímavý rozhovor se Švédem Hakanem Carlqvistem, motokrosovým mistrem světa královské třídy 500 ccm (na přiloženém snímku z MS 500 ccm v Namuru v popředí uprostřed s číslem 11). Ten se do svých dvaadvaceti let věnoval na reprezentační úrovni hokeji. Do svých sedmnácti let nikdy neseděl v sedle motocyklu…! K motokrosu ho přivedli jeho starší bratři, a protože ho začal motokrosový sport čím dál více fascinovat a dostavily se záhy i první úspěchy, rozhodl se hokej opustit a věnovat se pouze motokrosu. Uvědomil si, že mu kolektivní sport nevyhovuje, že v motokrosu může bojovat sám za sebe. Dotáhl to tak daleko, že převzal žezlo nejlepšího sportovce Švédska po legendárním tenistovi Björnu Borgovi! Mohl být i prvním motokrosařem na světě, který by získal titul mistra světa ve všech třech třídách (měl na svém kontě i titul ve 250 ccm) a jeho fanoušci mu tuto možnost často podsouvali. „Jsem moc veliký a těžký, moc těžký!“ zavrhnul však tuto teorii se smíchem na tváři drsný seveřan.
V sekci „Kdo je kdo v motokrosu“ najdeme například informace o Miroslavu Kučírkovi. Jak mu jeho děda se strýcem postavili v necelých šesti letech první motokáru, pak malou motorku, v jedenácti mu sehnali starší ČZ 125 ccm pětikvalt. Závodit ale začal až v šestnácti letech. Hned vyhrál Krajský přebor (1983) a o rok později si jeho talentu všimli v SVS Strakonice, kde hned získal své místo. Mimochodem dobrá volba, když si uvědomíme, že „Kůča“ pak získal minimálně patnáct domácích titulů a dokázal se postavit i na bednu v závodech MS (pozn. autora).
Celý článek si dočtěte ZDE.
Reakce Petra Kováře na článek z historie motokrosu - rok 1985
Bývalý vynikající reprezentant Petr Kovář, o kterém se také píše v jednom tématu ve výše uvedeném článku z historie motokrosu, po přečtení zavzpomínal, jak to před těmi třiceti lety viděl ze svého pohledu, tedy z pohledu jezdce, a sepsal zajímavé informace, které určitě stojí za přečtení.
"Ahoj krosáci,
tak Evžen mi zase připomněl, jak letí čas, ale v tomto případě osmdesátá léta - jako kdyby to bylo včera. Rád totiž budu zase reagovat na jeho vzpomínky publikované od pana Pohajdy v časopise Motocross (1985).
Zrovna to posilování přebrané z Itálie, kam jsme tehdy jezdili recipročně na soustředění do Polcanta, jsem moc nemusel. Bylo totiž časově hrozně dlouhé (nezáživné) a tělo zase až tak zabrat tedy rozhodně nedostalo. Jenomže problém byl v tom, že když nám to naordinovali italští trenéři, tak jsme to museli zařadit i v Dukle do systému reprezentační přípravy, bez debaty - prostě rozkaz. Nám závodníkům tehdy bylo jasné, že s tím nic nenaděláme a po tomto posilování jsme se vždy těšili na náš oblíbený fotbálek, kde jsme naopak byli ochotni zmáčknout se nadoraz! A večer si třeba ještě individuálně přidat, protože ta italská cesta se alespoň mně moc nezamlouvala, co se týče té posilky.
Celý článek je k dispozici TADY.
Připravil: Evžen Zadražil
9. 4. 2015