30.05.2015
Opět po roce se vrátil Michal Dokoupil s týmem MIRT na ostrov Man.
silniceSilnice
KomentářeKomentáře
ChatChat

Je až neuvěřitelný, jak rychle to zase uteklo, a my jsme vyrazili na ostrov Man! Hned na začátek představím tu naši MIRTí partičku, aby bylo jasný kdo je kdo! (Muže s koženou brašnou naštěstí nemáme, takže dvě dávky doufám nehrozí!)

 

 

Michal Indi Dokoupil #23, jezdec

Tak to je náš pan Indián, kterému teď říkáme všichni „tati“ protože nás všechny řídí, všechno zařizuje a má nás všechny na povel. Zastává pozici kutila, hlavně když jde o dřevo, nebo dřevotřísku. Snoubí to s vynálezcem, takže vymýšlí různý vychytávky a řešení, nechybí práce řidiče, protože dodávka je pro cizí ruce téměř zapovězená, taky kuchaří, no a pak je teda ještě jezdec no. Letos startuje s libovými čísly, protože do třídy TT superpsort má #28 a do třídy TT Lightweight dokonce #16!

 

 

Lenka Pospíšilová, asistentka týmu, hospitality

To je náš týmový karabáč. Jak dojde na peníze, účtenky a různý papírování, už se dopředu bojíme, abychom to měli OK, jinak dostáváme čočku. Léňa hlídá rozpočet a věci okolo týmu, třeba jako trajekty, přihlášky, licence a hromadu dalších věcí okolo.  

 

 

Aleš Sýkora, mechanik

Hlavní a jedinej mechanik týmu MIRT. Má na starosti všechny motorky, co se v týmu pohybují, takže toho nemá zrovna málo. Umí perfektně zabrnkat na nervy, když něco zapomene, protože se mu to stává naprosto pravidelně bez rozdílu důležitosti. Motorky a náhradní motory tak už radši kontrolujeme dvakrát.

 

 

Petr Strnad, řidič

Alias Biker Pták má na starost kamion jako řidič a záležitosti okolo zázemí, jako vodu, elektriku. Mimo to umí dobře i s foťákem, takže máme o pěkný momentky postaráno. V kombinaci s Alešem se pak dějou hrozný věci, a máme postaráno i o slušnou zábavičku.

 

 

Veronika Hankocyová, reporty, hospitality

No já mám už jako tradičně na starost reporty, fotky a taky jídlo. To moje vaření ale není pro tým žádná výhra, takže to spíš vidím tak, že co si kdo uloví, to si taky sní.

 

 

Lukáš Kosina, obchodní ředitel Motopoint, šéftechnik týmu MIRT

Lukáš se stará o přípravu techniky, aby měl Aleš vše potřebné k dispozici, a ladí Indiánovi K-Tech podvozek. Kvůli jeho pracovní vytíženosti přiletí těsně před tréninkovým týdnem.

 

 

Michal Žáček, trenér

Jo, náš trenér Míša nemůže v týhle partě rozhodně chybět. Indiánovi pomáhá nejen s přípravou před závody, ale i během nich. Přiletí spolu s Lukášem.

Tohle sice nejsou ještě úplně všichni, ale něco si necháme ještě v záloze pro příště.

 

 

Tentokrát to nebylo s odjezdem zdaleka tak hektický jako v minulých letech, protože se TTčko posunulo o tejden později, a tak jsme měli od Hořic alespoň pár dnů čas na přípravu. Pondělí a úterý jsme trávili přípravou motorek a všech potřebných náhradních dílů, nářadí a věcí do zázemí, takže na dílně v K2 moto Harfa to vypadalo jako po výbuchu. Navíc mechanik Aleš do toho musel poskládat fungl novou Yamahu R6 a poradit si s rozbitým twinem Kawasaki ER6-F po Hořicích, kde Indi havaroval. O to složitější bylo pak i samotný nakládání ve čtvrtek, protože Indián je zvyklej si všechno zapakovat sám, ale teď se musel aspoň trochu šetřit, protože ho ještě bolel celej člověk. Naštěstí letos jsme nemuseli řešit prostor pro všechny věci, protože jsme na TT vyrazili s kamionem od stuntriderů Crazy Days, který nám zapůjčil jejich boss Honza Holub. V dodávce jsme si tak nechali jednu motorčičku, podlahu do stanu, Indiánovo spací ležení, a osobní tašky. Mimochodem jsme tady dvě ženský, takže se dá spíš mluvit o lodních kufrech s hromadou hadrů, které tradičně stejně nevyužijem, protože budeme chodit pořád v tom samým…no jo, ale co kdyby!

 


    Kamion musel vyrazit už s předstihem, i když se to neobešlo bez menšího trablu, když nemohl Pták s Alešem nastartovat. Naše pojištění ale naštěstí myslí i na tohle, a tak je přijela nahodit asistenční služba a mohlo se vyrazit. Indián, Lenka a já jsme vyrazili dodávkou v sobotu v šest ráno. V Holandsku jsme se pak s kamionem potkali a jeli společně do Rotterdamu na trajekt do anglického Hullu. Cesta probíhala až překvapivě hladce, takže jsme se v neděli ráno vylodili v Británii a s jednou přestávkou na kafčo jsme přefrčeli do Heyshamu, kde jsme se nalodili na další trajekt Ben My Cree na Man. Tentokrát jsme vychytali i místo na sezení, i když bychom potřebovali spíš fleka na ležení. Zhruba v šest večer jsme přistáli v Douglasu a hned jsme odjeli do depa u Grandstandu, kde nás čekalo perfektní český přivítání včetně vlajky od Hanky Novákové. Mě osobně ještě víc potěšila taška s jídlem, kterou přinesla, protože na tu jsme se s Lenkou okamžitě hladově vrhly.


    Skvělý máme i místo v paddocku B, protože jsme na asfaltu a relativní rovince s dostatkem místa pro kamion, dodávku a dva stany, nicméně depo maršál  Loyd sršel humorem, a tak nás prvně jakože poslal zase dolů, kde jsme stáli loni v prachu a na štěrku. Zkusil to i na Ptáka, když se ho zeptal, jestli je opravdu dobrej řidič, a když mu to Pták rozhodně potvrdil, tak mu Loyd řekl taky šup dolů. Tam se s kamionem totiž nedá v podstatě dostat, takže místečko jsme měli jasný. S Lenkou jsme začaly skládat podlahu, a to byl teda job. Na spoustě míst už byly zalomený spojovací kolíčky, který nešly bez značného úsilí a násilí vytáhnout, takže jsme s tím trávili asi tři hodiny, než jsme to daly do kupy. Pánové si zatím vzali do parády interiér kamionu, kde máme sedačky, stolky, jídelní stůl a pár skříní. S Lenkou jsme pak ještě poskládaly patrovou postel a vzaly do parády kuchyň. Ani jsme se nenadáli, a byly dvě hodiny ráno…skoro všechno už jsme měli ale hotový, a tak jsme dali sprchu a šli konečně spát… jsme tady!

 

 

První den na Manu-pondělí, jsme dopoledne prospali a dávali se do kupy po náročný cestě a stavění depa, které trvalo až do dvou do rána.  Navíc bylo ještě třeba dořešit pár věcí, jako natažení vody a elektriky, které jsme měli zatím zapojené jen tak provizorně. Ještě že máme půjčené skútry Kymco z K2 moto Harfa, na kterých se dalo dojet pro chybějící věci nebo nákup. Hlavně lepící pásky není evidentně nikdy dost!

 

Odpoledne jsme vyrazili se podívat na promenádu, která zatím ještě zeje prázdnotou. Hlavní nával turistů čekáme až tak v pátek a sobotu. Počasí nám zatím přeje, ale to se může každou minutu změnit, jak je na Manu zvykem. Většinou když svítí sluníčko, tak fouká silnej vítr, takže si člověk moc nevybere, ale pořád je to lepší, než déšť. Místní tady běhají v triku a šortkách a tváří se hrozně letně, ale my tu jsme pomalu ve vaťácích a ušankách. Jako každý rok jsme zašli na Costu kafíčko, který je tady prostě nejlepší…nikde jinde než na Manu nemůže prostě chutnat líp. Na promenádě zatím nestál ani tradiční pivní stan Bushy´s nebo kolotoče, takže zažíváme ještě ten správnej manskej klid a pohodu.

 



Aleš měl po Hořicích sice hodně práce na motorkách, ale zvládá to na jedničku. Přípravu nové Yamahy R6 do Supersportů a Kawasaki ER6-F do Lightweightů už má téměř hotovou, protože tomu věnoval od pondělí až do čtvrtka skoro všechen čas a už mu zbývá jen pár dodělávek. Přeci jen nachystat motorky na TT není vůbec žádná legrace, což už za ty rok moc dobře víme, ale troufám si říct, že Aleš patří k jedněm z nejlepších závodních mechaniků u nás, takže je technika ve správnejch rukách. Navíc umí zachovat ledovej klid, což je kolikrát v nějaký vypjatý situaci klíčový a takovým situacím se při závodech kolikrát prostě nedá úplně vyhnout.

 

První večer jsme společně zašli na „welcome drink“ do naší oblíbené místní hospůdky Cat With No Tail, kde jsme se setkali s našimi přáteli Ajdou a Jirkou Podobskými, kteří se tu o nás už mockrát moc hezky v minulosti postarali. (Taková Guinness buchta od Ajdy, pro tu bych vraždila!) Dali jsme jeden Strongbow cider a vydali se zpět do depa, kde jsme velmi rádi zase zapadli do postelí, jestli se tomu našemu ležení tak dá říkat. Aleš vyfasoval vrchní postel na patrovce, Pták má super spaní v kabině kamionu a my ostatní už jsme tak zvyklí na našeho Sprintera, že bychom snad ani nikde jinde spát neuměli.

 

 

Úterý nevypadalo moc rozdílně. Dopoledne trávil Indián s Biker Ptákem v místní posilovně a odpoledne bylo pořád ještě dost práce na našem depu.
Ve středu nás čekal trošku boj s potopou, protože během dne začalo fakt hustě pršet a vydrželo to skoro až do večera. Protože máme kamion malinko z kopce, museli si kluci poradit s přívalem vody do něj, takže běhali po střeše a snažili se v tom slejváku vodu odvést jinou cestou.
Později odpoledne pak Aleš s Ptákem vyrazili na Snaeffel, nejvyšší horu Manu, pod jejímž vrcholem je trať TT u které stojí známá socha Joeyho Dunlopa na motorce. Nevybrali si sice libový počasí, ale zvládli to!

 

Ve čtvrtek musel Indián vyrazit k zubařovi, protože se mu párátkem podařilo vyšťourat plombu ze stoličky. Natrefil ale na skvělýho doktora, takže zoubek už má v cajku. S Lenkou jsme vyrazily i na první nákup, a dokonce jsme si zahrály na blondýny, když nám nešel otevřít prostor pod sedlem. Až později se pánové přiznali, že jim to taky nešlo, takže v tom aspoň nejsme úplně samy! Oběd tentokrát připravoval Indián, když přivezl po cestě od zubaře manské Kippers, výborné místní rybky za pár korun. Odpoledne pak vyrazil do posilovny a Aleš s Ptákem dochytávali utěsnění střechy, kdyby zase přišel takovej déšť jako včera. S Lenkou jsme se vydaly na místo, kde byl donedávna pomník Petra Hlavatky. Donedávna proto, že do něj někdo naboural autem a zbyly z něj jen trosky. Přesto jsme tam vyhrabaly pár věcí na památku, které jsme tam nechali v předchozích letech a přenesly je o kousek dál ke stromu, kde se nehoda kdysi stala. Zašly jsme také na hřbitov za Grandstand tabulí, kde je kvůli zničenému památníčku Petra alespoň umístěna vzpomínková tabulka. Koupíme zítra ještě kytičku a svíčku i za Martina Loichta, který tu sice tabulku nemá, ale i tak na něj moc myslíme.

 

 

Navečer přijel další trajekt na Man, a depo už se začalo konečně pořádně zaplňovat. Velký týmy začaly stavět zázemí, menší týmy už zaplnily spodní část padocku a i náš padock B už je z většiny zaplněný. Indián si ještě stačil zajít pro TT licenci a zítra nás čeká administrativní přejímka!

 

 

Text : Veronika Hankocyová

Zdroj : TZ MIRT

Foto : Veronika Hankocyová , Petr Strnad

 

30. 5. 2015

 

 

Motolevel Facebook
Motolevel Instagram

silniceSilnice
KomentářeKomentáře
ChatChat

Komentáře:

Pro vložení komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.