Sajdkárkrosová sezona 2014: Z minima jsme vytěžili maximum!

 

Jaká byla loňská sezona z vašeho pohledu? Potýkali jste se s nějakými problémy?
Václav: Ne, asi ne. Co se týče sportu, bylo vše v pořádku. Spíš to období, než těsně začala, tak bylo pro nás problematické, protože bratr se zranil a honem jsme hledali náhradníka...

Vybrali jste si nakonec velmi zkušeného švýcarského mitfáru Bruno Kälina. Proč padl výběr právě na něho?
Václav: Věděl jsem, že v republice není nikdo takový, s kým bych mohl jet. Proto jsme se začali poohlížet v zahraničí. A když jsme si zjistili, že Bruno je momentálně volný, neváhali jsme a oslovili jsme ho. Bruno totiž pořád platí za vysoký standart mezi mitfáry. Věděli jsme, že bude tou nejlepší volbou. Navíc neměl ani přemrštěné finanční nároky, takže jsme se hned domluvili.



Můžete nám prozradit, jak bylo tedy finančně náročné mít švýcarského spolujezdce?
Václav: O plat si neřekl, jenom chtěl, abychom mu hradili cestovní náhrady. Nic víc.

Kdo ho pečlivě sledoval při závodech, zajisté mu neunikl jeho specifický styl…
Václav: Ano, máš pravdu. Má jiný styl, než můj brácha, takže jsme si na sebe museli zvyknout. V podstatě se jeden přizpůsobil druhému. Ale můžu říci, že z provizorní dvojice jsme vykřesali maximum.

Čekali jste, že dosáhnete i v tomto složení takových úspěchů?
Václav: Popravdě ani moc ne, i když jsem věděl, že Bruno je skvělý mitfára. První dva závody jsme se sjížděli, že pak už to bylo lepší a začínal jsem věřit v obhajobu titulu. S Lukášem Černým jsme tak byli rovnocenní partneři, kdyby neměl ty úvodní výpadky, mohlo to být pro diváka zajímavější. Jinak my jsme prakticky s Brunem vůbec netrénovali.

Přišly během sezony 2014 i nějaké horké chvilky?
Václav: Myslím si, že ani ne. Akorát v Estonsku to bylo docela na hraně, když úděsné vedro dalo zabrat Brunovi, že málem zkolaboval.

Můžeš nám Bruna trochu přiblížit? Jaký to je spolujezdec?
Václav: Je to profesionál každým coulem. Jak na trati, tak mimo trať. On neřeší, jestli bude takhle nebo takhle, soustředí se na to, aby podal co nejlepší výkon.
Marek: Když jsem byl na závodech, vždycky ke mně přišel a neustále se mě vyptával, jestli dělá nějaké chyby. Zajímal se, protože neustále na sobě chtěl pracovat.

Na fotografii z Mohelnice si měl na krku pověšenou 50. Můžeš mi říci proč? Brunovi ani tobě přeci tolik nebylo…
Václav: Jo, to bylo proto, že jsem byl již padesátý jezdec, co s Brunem jel.



Marku, sledoval si svého bratra na závodech?
Marek: Ano. Když to má léčba dovolila, tak na republice jsem se byl podívat. Jinak mi podávali zprávy ze závodů prostřednictvím mobilu. Volali jsme si nebo mi vždycky napsali sms, jak dojeli. Měl jsem to hned z první ruky. Dále jsem dost sledoval i videa, která se objevila na internetu.

Jak jsi se vžil do nové role, coby diváka?
Marek: Co ti budu povídat, mrzelo mě, že nemůžu jet. Na druhou stranu jsem to viděl z jiného pohledu. Udivilo mě, jak to na světě jede, jaká je to palba.

Když si mohl sledovat závody za páskou, jaké poznatky sis odnášel? Jakých chyb se jezdci dopouštějí?
Marek: Ano, vidíš třeba, kdo má lepšího spolujezdce než je on sám. Dále třeba, že z té první pětky má každý jiný styl. Pokud ale nejsem na motorce, těžko ti můžu říci, co děláme za chyby.


V nové sezoně 2015 zase do plných!



Po minulých zdravotních eskapádách jste do toho znovu vlétli spolu. Asi každého zajímá, jak jste na tom po zdravotní stránce. Po předvedených výkonech není ani stopy po tom, že byste měli nějaké problémy...
Václav: Přesně tak. Děkujeme a máš pravdu v tom, že nyní je vše ok! Akorát nohu mám o 5 cm kratší, takže mě z toho pobolívají záda, ale jinak nic vážného.
Marek: Vše, jak má být.

V republice dominujete a i v nabité konkurenci na „světě“, kde letos se vyrojilo mnoho mladých a talentovaných posádek z Belgie a Holandska, se prosazujete v první desítce. Jako vždy jste perfektně připraveni. V čem jste přes zimu přidali na tréninku?
Václav: Vzhledem ke zranění jsme ho změnili. Ubrali jsme tělocvičnu a přidali na tréninku na motorce.
Marek: I díky tomu, že byla teplejší zima, mohli jsme ji celou strávit ježděním na trati.

Jaké změny prodělala vaše technika? Zůstáváte i nadále věrní holandskému rámu od VMC – Hocob. Co se na něm změnilo oproti loňsku?
Václav: Tolik změn zase není. Jsou to detaily. Přední vidlice i jízdní vlastnosti jsou jiné. Ono platí, že nová motorka jede vždycky lépe. Je to spíš pocitové.

Před startem nového ročníku MMČR uspořádali benátečtí ve spolupráci s předsedou VV Svazu motokrosu Přemyslem Hájkem a Janou Vaňkovou sajdkárkrosové soustředění v Benátkách nad Jizerou. Co jste na něj říkali?
Václav: Super, uvítali jsme to. Určitě je to jenom dobře. Navíc se mohli svézt i amatéři nebo ti, co se ještě ostýchají na republiku.

Po prvních třech závodech MMČR jste měli plný počet bodů. Jaké poznatky jste si odnášeli z Kaplice, Mohelnice a Březové nad Svitavou?
Marek: Když vidíš Pípu, jak hrozí, musíš přidat (smích).
Václav: V Kaplici to byla těžká trať na úvod.



Co jste říkali na zavedenou novinku v MMČR, kdy se místo měřené kvalifikace jede zkrácený závod?
Marek: Já to vítám. Je to dobrý pro všechny. Za stejné peníze si každý odjede tři závody. Dobrý nápad. Uvítal bych i prodloužení hlavních jízd na 30 minut.
Václav: Víc se člověk rozhejbá na to odpoledne.

Na MS figurujete zatím na 10. pozici po sedmi světových závodech. Jak hodnotíte své výkony na těchto GP a co si z nich odnášíte?
Václav: Letošní sezóna zatím není úplně podle našich představ, i když výsledky jsou slušné.
Marek: Nejlépe se nám vedlo hned na prvním závodě ve Švýcarsku. Zaznamenali jsme sice horší starty, ale s jízdou jsme byli velice spokojeni. Naopak v Holandsku byla těžká, písková trať, která nám moc nevyhovovala, navíc jsme měli ve druhé jízdě nezaviněný pád a nemohli jsme dále kvůli Václavovu zranění pokračovat v jízdě. Po závodě na domácí půdě bychom chtěli svou pozici v průběžné klasifikaci MS vylepšit, máme totiž trochu vyšší cíle, než desáté místo.

Na MS nyní dost čaruje vyrůstající mládí z Belgie a Holandska, které si prošlo zde juniorskými soutěžemi. Myslíte si, že by bylo možné něco podobného zavést i u nás? Aby už od útlého věku děti jezdily na malých sajdách?
Václav: Vím, že v zahraničí tyhle sajdy dělají a vychází na 100.000 Kč. A teď mi řekni, kdo dá takové peníze na dítě?
Marek: Myslím si, že ta cesta tím nevede.

Koho tipujete na letošního mistra světa?
Václav: Když se zranil Adriaenssen, tak asi Bax.
Marek: Přál bych to Baxovi.

Jak myslíte, že se povede desetinásobnému mistru světa Danielu Willemsenovi?
Václav: Já ho tipuji kolem 3. místa. Nyní je přeci jen pro něho důležitější byznys.
Marek: Pro něj je to už těžká motivace. Dosáhl všeho, co jezdec může.


Rodinný život: Jak moc se musejí přizabít, aby přestali, shodují se ženy Rozehnalů

Každý motoristický rozhovor se většinou točí kolem závodů. Radi bychom se z těchto vyjetých kolejí vymanili a trochu vám přiblížili i soukromý život našich nejlepších sajdkárkrosařů. Václav Rozehnal je ženatý a má dvě dcery Lucii (5 let) a Michaelu (8 měsíců). Marek Rozehnal žije se svou přítelkyní Jitkou a mají syna Matěje (18 měsíců)

  

Vynahradili jste přes zimu rodině čas, který přes rok strávíte na závodech?
Václav: Snažím se, ale když jsme si s bráchou řekli, že do toho půjdeme zase naplno, zabrala nám mnoho času intenzivní příprava na sezonu.
Marek: Přesně. Můžu jen potvrdit. Jakmile to ale jde, jsem s rodinou a snažím se jí vše vynahradit.

Můžete upřesnit, jak moc se jí věnujete přes týden?
Václav: Moc ne. Jsou to jen hodiny týdně. Malou ale třeba vozím do školky já.
Marek: Od půl osmé do půl deváté, dokud neusne.

Čtete dětem pohádky?
Václav: Většinou ne. Popravdě mi to moc nejde (smích). Raději to přenechávám na manželce.
Marek: Ne, když přijdu domů, už na to není chuť.

Co baví vaše ratolesti?
Václav: Panenky a jejich vození v autech.
Marek: Baví ho lézt na žebřík.

Vzpomenete si na první slova vašich dětí a kdy začali chodit?
Marek: On ještě pořádně nemluví. Nic srozumitelného. Žvatlá něco jako: „Maman nebo ham“. Ale umí dobře napodobit zvíře (smích). Chodit začal už v devíti měsících.
Václav: Opravdu ne.

Učíte je nějaké lotroviny?
Marek: Já moc ne, protože když přijdu z práce, tak spí.
Václav: Něco ano, například lézení na stromy, jezdit kalužemi, ale to ji maminka rozmluvila (smích).



Jak jste pomáhali vašim ženám po narození vašich dětí?
Marek: Mám něco naježděno s kočárkem. Přebaloval jsem ho taky a ani mi to nevadilo. Vyndal jsem bobky, hovno-nehovno. Spíš mi vadí, když rozžvýká rohlík.
Václav: U prvního vůbec a u druhého už to bylo lepší, docela jsem pomáhal. Užívám si to.

Co by asi nejvíce zajímalo vaše ženy?
Václav: Nejspíš asi, kdy skončím se závody.
Marek: Jak moc se musím přizabít, abych se na to vykašlal…

Co vás na ženě nejvíce vytočí?
Václav: Žijeme spolu už dlouho a jsme spokojení, že si ani nevzpomínám, čím by mě vytáčela.
Marek: Oproti mým mouchám, má jen mušky.

Překvapily vás něčím vaše děti?
Václav: Ani ne. Lucinka má vrozený organizační schopnosti po mámě. Dokáže si ve všem zjednat pořádek.
Marek: Neustále mě něčím překvapuje...

Na kom leží výchova vašich dětí?
Marek: Vše nechávám na ženě. Co chceš vychovávat, když ho vidím tak půl hodiny doma?
Václav: Na obou, ale manželka, jelikož je učitelka, má základní pravidla výchovy více zmáklé.


PROFIL SAJDKÁKROSOVÝCH MISTRŮ:



- největší úspěch na MS sajdkár: 1. místo na GP Estonska (2011), 2x 5.místo v konečné klasifikaci MS 2007 a 2013
- kolikrát v top 10 na konci sezony MS: 7x
- počet mistrovských titulů ČR v jednotlivcích: 13x
- počet mistrovských titulů ČR v družstev: 3x


Václav ROZEHNAL

- řidič sajdkáry
- bydliště: Troubelice
- věk: 40 let
- stav: ženatý
- děti: 2 (Lucie a Michaela)
- sourozenci: má sestru Vlastu a bratra Marka
- povolání: udržbář, řidič, závodník, dealer
- záliby: motokros, MTB
- 1. závod sajdkár: 1999 v Mohelnici
- oblíbený povrch tratě: přírodní



Marek ROZEHNAL

- spolujezdec na sajdkáře
- bydliště: Troubelice - Lazce
- věk: 37 let
- stav: svobodný (přítelkyně Jitka)
- děti: 1 (Matěj)
- sourozenci: má sestru Vlastu a bratra Václava
- povolání: automechanik
- záliby: motokros, kola v různém počtu, motorky
- 1. závod sajdkár: 1999 v Mohelnici
- oblíbený povrch trati: neměl jsem rád Kivioli, ale paradoxně jsme tam dělali výsledky. Každý spolujezdec má rád Kramolín.


Velice děkujeme bratrům Rozehnalovým za čas stravený při odpovídání na naše všetečné otázky! Rozhovor jsme totiž dělali jeden večer na prvním závodě MS ve Švýcarsku až do půlnoci. Přejeme jim mnoho štěstí, úspěchů a jízd bez zranění, pádů a závad! Ať i nadále dělají dobré jméno České republice!



Text a foto: Zdeněk Růžička a Josef Hejnal

25. 6. 2015