Tento profi-mechanik má na starosti pouze a jen jednu jedinou věc na stroji a za ni plně zodpovídá. Naproti tomu v sajdkárkrosu, sportu spíše amatérském, je situace odlišná a takový mechanik zde dělá pro tým vše. Jeho úkolů je tedy podstatně více, i když výjimky existují. Zejména špičkové světové posádky si mohou dovolit placeného mechanika. Já osobně jsem se dostal spíše k ryze amatérskému týmu a o tom, jak jsem dělal děvče pro všechno, jsem se rozepsal níže...



Všechno začíná, než se rozjede kolotoč závodů, tzn. od přípravy staré motorky až po finální doladění všech detailů. Občas se vám stane, že přijedete přesně na domluvený čas, ale namísto naloženého auta na závod vidíte rozebraný motor na ponku. Nezbývá vám tedy, chcete-li jet, auto naložit sám. Jde-li vše hladce, vyjíždíte s dvouhodinovým zpožděním. To je ta horší varianta, co vás může potkat. V opačném případě už je to pohoda. Nasednete a jedete. Je-li závod nedaleko, nemusíte ani řídit. Běda, když se jede dál! Volant dostáváte do ruky v okamžiku, kdy řidič pociťuje, že už nic necítí.



Jednou se mi stalo, že jsem ani neusedl do sedačky a šlo se měnit prázdné kolo, a to nás čekalo ještě 2 .000 kilometrů. Naštěstí mě takové prkotiny nemohou rozhodit, protože co jsem zažil v mládí s Aviemi, to byly teprve problémy.



Když dorazíte na závodiště, tak práce mechanika nejprve spočívá v zabydlení, tj. pomoci postavit stan a zabezpečit veškeré zázemí pro sebe a někdy i pro ostatní. Jednou jsem zapomněl doma holinky. Pak vám nezbyde nic jiného, než se nasoukat do těch, co najdete, a to občas bolí. Já našel pouze dámské s velikostí 5. Říkám si: „To se podá...“ Nepodalo. Po hodině chůze vynsouvám oteklé nohy z gumovek a beru zpátky tenisky do bláta.



A jsme u věci, co asi nemá žádný mechanik rád. Bahno! Když se nic nepokazí, stačí jen opláchnout a udělat běžnou údržbu. Běda, když se musí vyndat motor mezi jízdami. Nepřeji to nikomu. Nemá asi zde cenu popisovat, že musíte zkontrolovat každý šroubek na motorce, přezout gumy, přejit všechny náplně a dolít benzín. To je takový standard.



Mechanici to občas mají pěkně náročné, když je paddock vzdálený od trati a oni musejí nářadí a náhradní kola táhnout daleko a ještě do kopce. To se nadřou. Když vše dobře dopadne, motorka vrčí a kluci odstartují, máte na půl vyhráno. Stačí jen sledovat čas do konce a informovat posádku o umístění a času. Někdy nastávají situace, že ženete posádku dopředu i přes neuskutečnitelné sliby, aby dojela.



Podaří-li se vám je dotlačit do cíle, jsou někdy tak vyčerpaní, že nedokážou ani slézt z motorky. Musíte použít kýbl nebo jiné povzbuzovadlo. Někdy nastanou takové situace, že musíte dělat osobního maséra a když není ženská, tak dokonce i vaříte. I to je v sajdkárkrosu práce mechanika!




Text a foto: Zdeněk Růžička
24. 11. 2015