Posádka Martina Macíka postupuje pořadím, z 34. posun na 18. místo         

Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva v kamionu Liaz se vyspali z extrémních zážitků, které jim přinesl předchozí 11. den na Dakaru. Načerpali nové síly a v předposlední páteční etapě už zase předjížděli jeden kamion za druhým. Pomalu ale jistě se tak znovu začali propracovávat pořadím kupředu. Nakonec dojeli 18. a celkově se vyhoupli na slušné 20. místo.  

Předchozí jedenáctá etapa dala nejmladší posádce mezi kamiony pořádně zabrat. Na 160. kilometru došlo k technické závadě (roztrhla se kardanka) a Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva, jedoucí v barvách týmu KM Racing, se ve čtyřicetistupňovém vedru pustili do opravy trvající tři a půl hodiny. Poté co se jim podařilo závadu odstranit, je čekalo ještě dlouhých 300 km do cíle etapy. Rozbitý a náročný terén kluci poslední dvě hodiny absolvovali ve tmě a na cestu si svítili dálkovými světly. Etapu tak ujeli za 10,5 hodiny, přičemž pořadatelem stanovený limit je 11 hodin. „Chvátali jsme, abychom stihli limit. Já mám diagnózu „řadící loket“, kluci zase krky rozřezané od pásů, ale zvládli jsme to,“ směje se Martin Macík. Nakonec pánové dorazili včas, i když zcela vyčerpaní. A byli spokojení, že se jim díky maximálnímu sebezapření a nezdolné energii podařilo překonat všechny nástrahy tratě i osudu. Mechanici se okamžitě vrhli na servis, aby do 12. etapy byla Líza připravena v co nejlepší kondici.         

Do předposlední dvanácté etapy, jejíž měřená speciálka měla 267 kilometrů, pak Martin Macík startoval z 34. místa. Posádky měly před sebou i s přejezdy přes 900 km hornatého terénu. Liazka s číslem 525 hned po startu předjížděla jedno auto za druhým. Do cíle etapy se Macík se svými kumpány Tomáškem a Mrkvou přihnali na 18. místě a celkově vybojovali 20. pozici. „Dneska jsme si krásně zazávodili a etapu jsme si parádně užili. Trať byla hodně úzká a kamenitá, takže jsme museli opatrně, ale já to topil, co to šlo. Dobré to bylo, jen škoda, že tak krátké,“ komentoval etapu po dojetí Martin, kterému už zcela otrnulo.     

TZ KM Racing Teamu

Hrdina Rallye Dakar! Hendikepovaný závodník Llovera se převrátil se svou tatrou přes střechu a noc strávil v poušti, v soutěži přesto pokračuje

Neuvěřitelný příběh píše na Rallye Dakar 2016 Albert Llovera. Hendikepovaný andorrský pilot pokračuje v závodě i přes to, že v desáté a jedenácté etapě nejnáročnější rallye světa zažil situace, které by znamenaly konec v soutěži pro většinu závodníků. S tatrou českého týmu Bonver Dakar Project, kterou pilotuje, se totiž převrátil přes střechu a noc strávil v dunách. I přes to však v soutěži pokračuje.

Albert Llovera se tak stále může stát historicky prvním hendikepovaným závodníkem, který v kategorii kamionů dokončí Rallye Dakar. „Je neuvěřitelné, jak silnou vůli má Albert. To, co zažil v posledních dnech, by bylo konečnou pro spoustu jiných závodníků. On se však nevzdal a všechno překonal,“ obdivoval svého týmového kolegu Tomáš Vrátný.

Největší zkouška přišla pro Lloveru a jeho posádku v desáté a následující jedenácté etapě. V měřeném úseku plném zrádných dunových polí praskla na jeho tatře poloosa, a tak jel Llovera pouze s pohonem zadní nápravy. Několikrát proto zapadl a jeho posádka strávila vyprošťováním kamionu mnoho hodin.„Albert se s tatrou teprve učí, takže jsme několikrát zapadli. Jednou jsme najeli bokem na dunu a pořádně se zahrabali. Snažili jsme se to odházet a vyjet, ale nešlo to. Naštěstí u nás zastavily jiné kamiony, které nás zapřáhly a chtěly nás vytáhnout. Jenže v tu chvíli se kamion převrátil na bok,“ popsal Lloverův palubní mechanik Jaromír Martinec. „Auto bylo nasměrováno dolů ze svahu, takže jediná možnost, jak dostat auto zpátky na kola, byla, abychom jej převrátili přes střechu. To jsme s pomocí dalších soutěžních kamionů udělali. Albert byl při tom pořád v kabině,“ přiznal Jaromír Martinec. „Naštěstí jsme to zvládli a dostali jsme se až do cíle. Chtěl bych tímto poděkovat Robertu Randýskovi a jeho posádce a všem dalším, kteří nám pomohli.“

Posádka ovšem dokončila desátý měřený úsek s velkou ztrátou a až po půlnoci. Navíc musela absolvovat spojovací úsek mezi koncem etapy a bivakem měřící takřka 300 kilometrů. „Byl to závod s časem. O technických problémech, do kterých se kluci dostali, jsme věděli, protože nám volali satelitním telefonem. Mechanici tak měli všechno nachystané a byli připravení pracovat celou noc. Jenže Albert stále nepřijížděl,“ pokračoval Tomáš Vrátný. „Přijel až ráno, když do startu etapy zbývala asi hodina. Mechanici rychle zkontrolovali auto a opravili nejnutnější věci, které se při převrácení poškodily nebo zničily. Naštěstí Tatra všechno vydržela a mohla pokračovat dále. Albert a kluci se mezitím alespoň najedli a hned vyjeli do další etapy, takže nenaspali ani minutu, a to měli před sebou dalších více než 400 kilometrů. Největší strach jsme měli z toho, aby odstartovali do další etapy a nepřesáhli přitom limit. Kdyby to nestihli, byli by diskvalifikováni a hned by skončili. Naštěstí limit stihli. O necelé dvě minuty!“ popsal Vrátný celou vyhrocenou situaci. „Nikdo z nás si nedokáže představit, co musel Albert a jeho posádka během posledních dní vydržet. Obě etapy byly velice náročné, a to jak fyzicky, tak psychicky. Kluci jeli jen na zadní náhon, několikrát vyhrabávali desetitunové monstrum z písku, převrátili se a strávili noc v dunách. Jsem šťastný, že to dotáhli až do cíle. Nebyly to jednoduché dny, ale všichni to jako tým zvládli. Myslím si, že píší skvělý příběh, který je neuvěřitelný nejenom pro nás, ale i v celosvětovém měřítku. Chtěl bych klukům poděkovat a rád bych vyzdvihl i práci mechaniků, kteří si během těchto dnů také sáhli na dno. Poděkování patří i jim,“ dodal Vrátný. A jak viděl celou situaci sám Albert Llovera? „Jsem nesmírně šťastný. Šťastný, že můžu pokračovat v soutěži a bojovat na trati. To, co se odehrálo v dunách, bylo neuvěřitelné. Chtěl bych poděkovat všem z týmu Bonver Dakar Project za pomoc. Doufám, že se společně dostaneme až do cíle,“ poděkoval Llovera.

TZ týmu Bonver Dakar Project

Martin Prokop
Umístění v etapě: 14. pozice
Ztráta v etapě: +16 min, 45 sek (1. Hirvonen)
Celkové umístění: 14. pozice
Celková ztráta: 5 hod, 32 min, 28 sek (1. Peterhansel)

Vyjádření: „Předposlední dakarská etapa byla druhá nejdelší, takže žádné flákání. Těšil jsem se, že to bude zase rallyová etapa. Opravdu to tak bylo. Hned po startu jsme nasadili rychlé tempo, ale po patnácti kilometrech jsme udělali kolo a museli jsme ho vyměnit. Hned na začátku jsme si tak dali pěknou rozcvičku. Snažili jsme se jet v rychlém tempu, abychom ještě vylepšili svou pozici v celkovém pořadí, což se nám povedlo. Dojeli jsme auta před námi a trošičku jsme se posunuli. Nakonec jsme to odjeli bez problémů a všechno jsme zmákli, ale musím říct, že i když etapa byla podle kilometrů druhá nejdelší, tak časově vyšla vůbec nejdéle. Jeli jsme ji skoro šest hodin. Musím říct, že po těch čtrnácti dnech už je to fakt těžké. Ke konci jsem fakt trpěl, takže jsem rád, že to máme za sebou, že jsme se vrátili zpátky do Carlos Paz, kde jsme začínali závod a že všechno funguje. I když musím říct, že auto už toho má taky dost. Už z něj šly strašné zvuky, už to vydávalo takové znamení, že už by se konec měl hodně rychle přiblížit. Auto si už taky potřebuje odpočinout. Všichni toho mají plné kecky, ale jsem rád, že jsme tady a máme před sebou už jen poslední etapu. Doufejme, že se dostaneme až do cíle. 

TZ Martina Prokopa

16. 1. 2016