Je to odjetý a asi byste nenašli moc jezdců, kteří by nebyli rádi, že to je za náma. Možná snad jen ti, kteří hodili držku, nebo rozpletli zadní kolo. Ale asi I hodně z nich by rači bralo, to co je, než si to dát znova.
 

Trasa, co je na ní?

Je to obávaná štreka, páč je to vrstva písku na betonovym podkladu plnym koskatejch děr. V zatáčkách když je to rovný, tak nesmíte jet ani po tom kluzkym ani zajet do hlubokýho písku, páč byto tak hrabalo, že za deset minut by vám došlo béňo. Takže trefovat to předním kolem po kluzkym a zadním kolem po hraně mezi kluzkym a pískem. Což neni lehký ale dá se to pochopit, ovšem jak se to jezdí, když se to rozbije vám neřeknu, páč to sem za ty roky ještě nepochopil. Takže to přeskočíme a dem dál: Dlouhý výjezdy nezřítka kdy zakončený skokem, kde je potřeba to conejvíc rozhulit a udržet to rovně, zatimco zadní kolo hrabe a skáče přes díry a vy se modlíte aby neskočilo moc do strany a nevyslalo vás to do třišede. Pokud poserete výjezd, je jasný, že ztracenej čas se snažíte nahnat tim, že to pustíte dolu (víte, že to je kravina, ale pokud ste dostatečně v zápalu, tak to uděláte klidně každý kolo). Tam vás v půlce kopce hned zklidní mulda, která vás pošle nosemanuálem až před zatáčku, když to konečně zkrotíte, poslední díra před zatáčkou vám vyrazí klacky z ruky a vy místo zatáčení opět žonglujete z řidítkama a snažíte se chytit aspoň za páčku. Takže vysněnou kolej netrefíte ani hovno, mašinu máte rovně, nohu vymrštěnou do boku a celym tělem ste vykloněný k druhý straně, jakobyste jeli na sajdě a zrovna vám ulít ten vozejček s mitfárou. O tom, že zadní kolo jede po okraji dráhy, zatimco předním kolem jede v bordelu mimo, kosíte bannery, namotáváte plot, nebo brousíte zábradlí se ani nemusíme bavit.
 

Takže pokud ste cca průměrnej českej MČR pilot a na tuhle trasu přijedete jednou za rok, máte celkem hoňku najít si tam jakejkoliv jinej rytmus než dubstep. No a do týhle roztřesený jízdy vám tam postavěj výskok z rokle, kterej dybyste to neznali a neviděli to nikoho skočit, by vás nenapadlo, že to nejsou dva výjezdy s ospočívadlem, ale skok. Nahoře to rozbombíte, v půlce rozbitýho sjezdu, se ještě vklidu můžete asi na 0.003 s kouknout pod větví (která tam brání už asi 10 let ve výhledu) zda někdo neleží na dopadu apak už jen držíte a vjíždíte do udolí, kde většinou bejvá par dir a kolej vedoucí až na odraz, kterej se, postupem let, takňák sám přírodně modeluje a nyní chytil tvar, že vám odlepí kola ještě před koncem odrazu. Čimž je rozjezd zkrácen, let prodloužen a skok zpřísněn. Nejlepší na tom je, že jakmile už ste někde dole u toho sjezdu a vidíte, že jedete křivě, něco vás rozhodilo, nebo že to prostě nedá, tak už neni šance to zabrzdit. Takže ještě ani nevjíždíte na odraz a už víte, že to je v hajzlu a můžete si jen hodit korunou, jestli chcete rozplíst přední nebo zadní kolo. Zda se zabořit do hrazdičky a padnout jak šveska do boku, nebo zda se zabořit do hrazdičky a metat kozelce až k dalšímu skoku.
 

Jenže motokros de dopředu a loni už dost lidí začlo skákat podobnou rokli, která je za startem. Protože tam zmizlo zábradlí a udělal se mírnej výjezd, tak aby když to nedoskočíte přesně, mohli ste ještě bezpečně vyjet mimo trať. Takže I tenhle skok se pro letošek stal standartem a proto se to znovu projelo bagrem aby tam vzniknul hrozící protibřech a neskákal to každej. Nebo prostě ten, kdo to neskočí přesně, měl menší šanci zůstat na kolech. Jenže MX2 stíhači už to měli v hlavách a posílali to tam. Jestli tam něco bylo sem si nevšim a I v MX1 sem zaznamenal jen jedno rozpletený kolo a jednoho namotanýho jezdce ve zbytku zábradlí, což v Kaplici nikoho nevzruší.
 

Závody

Obdiv x101x donu Petru Bartošovi, kterej zatim vždy, když je den plnej šlamastyk, tak dokáže nedělat moc chyby a ještě se ždímnout k rychlosti, která ho dovede na podium nebo poblíž. Dycky to prostě zařídí aby tam byl, což mu nese průběžný třetí místo v majstršaftu.

X101x borec Petr Smítka na nejneoblíbenější trati, taky dokázal letět palici a neudělat chybu, což mu dalo 2x druhej flek. X101x lví srce (kterej na tréninku když zkouší rychlý kolo, tak na scrubhillu rači skočí do nebe a jebne motorkou z 6ti metrů na rovinu, než aby měl kolo o 0.01 horší čas) Jára Romančík sebou jednou seknul, ale I 3 a 4 flek ho drží ve hře.

x101x dýkař Franta Smola zajel obě jízdy taky celkem vysoko a ukazuje, že je dost hustej na to aby se dokázal dostat z těžkýho začátku sezony.

X101x srnec Ruda Weschta zalít první jízdu a v druhý jízdě to vodil asi 40 metrů po startu, pak to položil. Ale prostě to umí a je jen otázkou času, kdy zas bude bedna.

X101x nezlomnej Michal Votroubek po loňskym zranění asi skoro ani nedoufal, ve výsledky, který letos má. Za každou top 10 respekt.

Další husťáci, kterejch sem si všim, že byli hustý:

Martin Finěk – konečně jezdí výsledky kolem top 5 kam asi patří. Nebo minimálně za Kaplici velká gratulace. Bohužel je moc skromnej, nenápadnej a zraněnej, jinak už by z něj byla hvězda. Snad to takle vydrží a národ ho objeví.

Vašík Kovář – poslal Vaněčkův quad – čtverák za roklí. Jakože místo oddechnutí za roklí, dokázal mít zadrženej dech ještě jednou tak dlouho a hned tam ukázkově ze sedu poslat 4tverák jako jedinej ten den a získat nejrychlejší čas v kvaldě.

Martin Michek – ráno se v kvaldě slušně rozcák, ozývaly se hlasy, jako že je pod tlakem a nezvládá to. Nevim jak byl dobitej, ale zalít 2x první flek. Tim nám všem dal celkem jednoznačnou odpověď.

Ruda Plch – MX2 vycházející hvězda asi. V první jízdě jezdil někde na 3-4 platzu a místo toho aby to pak zahodil nebo odjel vyflusanej do depa, tak to dotáh v obou jízdách někde vysoko do desítky.

To stejný David Soldát, možná domácí trasa, ale 5tý místo? Po dlouhejch letech v širší špičce se prosadit takle vysoko je hustý. Je to skoro na ňákej citát, jakože kdo se nevzdává, nebo tak něco. Ale citáty sou k hovnu, buď roky makáte nebo ne. Jestli něco motivačního napíšete, čtete, nebo sdílíte už takovej rozdíl neudělá. Každopádně borci.

Stejně jako Láďa Červenka, kterej se týhle trati vždy vyhýbal jako čert kříži a teď tam v první jízdě zalít delux12tej flek.

Příprava tratě

I od jezdců a jejich doprovodů se kolikrát dozvíte nesmysly jakože trať byla nepřipravená. Na první pohled bylo vidět, že na trati bylo hodně zapracováno. Odvedená práce byla vidět už jen množstvím matroše, kterej tam byl navožen. Dřív si všichni stěžovali na rychlej sjezd a výjezd se skokem, kde se často lidi váleli. Ale jen mě tam sbírali 2x, tak je možný že to byl úsek uplně v pohodě a jen díky mně a Pepovi Kulhavýmu se to považovalo za zákeřný místo a trať se proto předělala:) Každopádně pan Froněk to tak nenechal a našel řešení, jak úsek vypustit, byť to znamenalo přestavění půlky tratě. Na novym úseku pak udělal další výskok a proskakováky.... Těch keců kolem, že to je ještě víc naprd než to bylo předtim bylo nekonečno. Ale časem se ukázalo, že zas tak špatný to nebylo a počáteční emoce nebyly tak nutný, protože tento úsek se může I nemusí líbit, ale funguje. Za což se p. Froňkovi musí nechat uznání.

Ale následovalo I několik let temna, kdy pan Froněk nedokázal pochopit, že lavice s vykousaným dopadem je nahovno a mít úsek na trati, kde se každou chvíli někdo zrakví neni nutnej. Nakonec po letech ale vyměk I p. Froněk a letos jezdcům dopad na lavici dopřál. Takže další změna k lepšímu a viditelný zapracování na trati.
 

Dokonce při rozpravě byly stížnosti na skok, kterej šel skákat, ale ať ste ho skočili jakkoliv, tak to byla jeba... Pořadatel zareagoval a skok v poledne za pomocí stavitele p. Smoly st. přestavěl tak že byl ok. Otázkou je, proč tam tak blbě udělanej skok původně vůbec byl, když stačilo tak málo, aby to bylo vpohodě.

Další otázka je proč p. Froněk stále trvá na tom, že na svojí trati prostě musí mít nejzk*rvenější skok v republice. To zůstává záhadou. Každej rok se tam někdo zrakví, vystoupí nebo něco rozplete. I lidi, kteří to skáčou jak malinu např. Petr Bartoš, se tam rozcákli, nebo měli velkej problém a pokaždý stažený půlky. Proč někdo chce mít na trati skok, kterej smrdí průšvihem a ani si nepohlídá zda tam je praporkář, kterej ví oč de. Proč někdo chce mít skok na trati, o kterym se musí každej rok s jezdcema dohadovat, že ho tam nechtěj a kterej mu zajistí poloprázdnej žebřik, páč ne každej jezdec je smířen s tim, že si večer pojede pro neschopenku. To sou věci, který nemusíme chápat, ale asi je musíme brát tak jak sou.

Co by se ale stávat nemělo, je to, že ať chcete mít trať, příjemnou, nebo drsnou, tak se vyserete na zajištění perfektního mávání a systému pomoci při tom když někdo na trati spadne, nebo se zraní.
 

Zde máme pohled na nedělní závody jednoho simulanta z MX1  Míla Rožec, kterej nám s odstupem vylíčil své dojmy:

Viděl sem ráno, že za startem mx2jky skáčou nahoru, taksem se to tam dopol. Pokusil taky ňák naskákat. Problém byl, žesem se tak soustředil na skákání, žesem trošku zapoměl najet si zbytek tratě. Po startu v prvním kole sem vzadu u nový rokle jel vnitřkem a uplně debilně to tam poslal Martinu Žeravovi, kterej byl rozjetej zvenku a vzal mi přední kolo. Byla to moje chyba a sem rád, žesem sebou flák jen já a Martinovi se omlouvám. Když sem to posbíral, měl sem v brejlích akvárko, který sem částečně pochytal do očí a zbytek po dvou kolech vyklepal. Věděl sem, že je jízda v háji a snažil se chytit aspoň rytmus do druhý jízdy. Takže nejdřív sem voťukal hranu na velký rokli apak to 2x přepálil na rokli za startem. Píšu to sem, jen proto aby bylo jasný, že sem jel nahovno a kupil chybu za chybou, takže netrvalo dlouho a přišel očekávaný výstup, kdy sem na výjezdu chytil díru a asi semi to zavřelo – čistě moje chyba, za kterou sem zaplatil pádem, kdy sem si udělal výron a vyhodil rameno. Tim ale pohádka končí.

Co by mělo nasrat každýho je, předtim než sem se rozcák, můj táta už vybíhal z depa, vytrh někde ňákýmu praporkářovi z ruky prapor a šel mávat na skok, za kterym ležel Martin Žerava a nikdo tam nemával. O to by se podle mě starat někdo jinej, než aby doprovody jezdců si sebou vozili ještě vlatní praporky a dělali mávače.

Co nasralo mě bylo, že sem pod motorkou ležel celkem dlouho a poblíž asi nebyl nikdo určen, kdo by mi pomoh. “Dlouho” může bejt subjektivní pocit, ale byl u mě první můj táta, kterej původně startoval z depa mechaniků, což neni uplně blízko.

Když teda domával, šel si mě sebrat. Pak dorazil ještě kámoš a ňákej zdravotník. Zdravotníka sem požádal, ať mi nahodí rameno, ten řek, že to neumí. Že leda doktor. Požádal sem ho tedy o doktora. Dozvěděl sem se, že doktor, do tý části tratě nepříde, že musim leda já za nim:) Vhledem k tomu, že sem měkej a po svejch tam nedojdu, sem ho poprosil, zda mě za nim veme, když mu moji dva přítomni kámoši a táta pomůžou. Že mi příde jako kokotina tam ležet do konce jízdy nebo možná do vyhlášení celkových vítězů. Odpověď zněla, že bychom museli jít leda po trati a že to je nebezpečný a na to že sere.. Touž mě moji lidi ale drapli a prostě po trati odnesli za doktorem. Doktor, místo nahazování ramena zjišťoval jméno a jiný nedůležitý kraviny. Pak mě konečně dotáhli na ošetřovnu, kde seděl jinej doktor, kterýho opět zajímaly jen moje iniciály, číslo bot a pololetní vysvědčení v druhý třídě, než to aby mi nahodil rameno. Pak sem již rezignoval a půl hodiny čekal na sanitku, páč tou dobou všechny prej byly na Lipně, během který se mi po dvaceti minutách podařilo vyškemrat iněkci proti bolesti.

No nic v nemocnici, taky nechtěli rameno bez rentgenu nahodit, což je zřejmně tradiční postup, jenže vzhledem ktomu, že po hodině už sem byl sbalenej v klubíčku a nebyl schopnej udělat jinej pohyb než se zašklebit v xichtě, natož se nastavit na rentgen.. tak mi rameno nuseli stejně nejdřív nahodit apak teprv osvítit. Bejt na trati někdo, kdo to umí, tak nemuselo bejt žádný drama a o to si myslim že de.

Takových zážitků si myslim, má většina startovního pole víc. Neni to nic výmečnýho ani hroznýho. Jen si myslim, že je to zbytečný, ale že se to nezmnění. Páč jak to podle mě viděj:

Autoklub – my sme tu, abychom čerpali a rozdělovali prachy.... kde je jaká hrana, praporek, systém ošetření je nám u prdele
Promotér – no jako sere mě to no, ale to je věc pořadatele
Pořadatel – já myslim, že neni nic špatně, děláme to takhle 20 let a funguje to. To, že by se někdy někde někdo zranil, nebo byl problém, si ani nepamatuju a určitě to neni ve větší míře než jinde...
Doprovody – no sere nás to, no sou to kok*ti
Jezdci – no sere nás to, sou to kok*ti, ale zas nato vlítnem na rozpravě, kde je to k ničemu, ale je to míň práce než jet jednou za rok někam na schůzi a stvořit si asociaci jezdců

Doufám, že to co sem sem napsal, nebude chápáno, jako že si nařikám nad svým osudem. Nebo na někoho útočim. Je to tak jak to je a všichni víme ,do čeho dem. Má to bejt spíš apel na jezdce s tím, že věřim, že se nám jednou povede tu asociaci dát dohromady. Že nám dojde, že nikdo jinej, než my sami, nám nikdy nepomůže. Protože nikdy nikoho nebudou zajímat naše problémy víc než nás, kterejch se to týká.

101 Underground Riders Facebook 

101 Underground Riders E-shop 

Poznámka redakce: Text záměrně neprošel jazykovou ani stylistickou korekturou, aby neztratil svůj glanc a styl! 

Autor: x101x Underground Rider Míla Rožec
Foto: Radek Lavička, Martin Marek/777 Photo, Jiří Šplíchal a archiv Vaška Kováře 
12. 8. 2016