Všichni to známe, ten pocit, když přijede na trať a je tam jeden skok, na který musíme myslet po celé kolo. Nemůžeme se kvůli němu soustředit na jízdu a tak pak stojí za nic. A všechno kvůli tomu, že pořád myslíme na ten jeden skok, který nás trochu děsí. Strach k tomuto sportu patří a je to jeden z důvodů, proč ho tak milujeme, a my ho musíme překonat. Vždy se ale hodí mít k tomu rady odborníků, nechceme přece jen bezhlavě držet plyn a čekat, co s námi motorka provede. Takže co nám může poradit Josh Hill?

Poznejte svoji motorku: Začněte s něčím, co nemáte problém skočit, a pak zjišťujte, jak lépe ovládat motorku ve vzduchu. To je první krok. Naučte se, jak zmáčknout spojku a zadní brzdu ve vzduchu, pokud to bude potřeba, prohrajte si s tlumiči a zjistěte, jak vás to vyhodí do vzduchu a jaké to bude při dopadu. Kontrola motorky je klíčový bod. Pozice těla, klepnutí po zadní brzdě, přidání plynu, všechno z toho. Přemýšlejte nad tím, jak motorka bude reagovat a jak ji kontrolovat ve vzduchu. Klíčové je být v pohodě a mít kontrolu.

Postupně zvětšujte: Zaváděcí kolo je vždy důležité, ať už je to nová trať nebo stará známá. Tratě se mění a vždy je dobrý nápad si ji projet. Pokud zvětšujeme naše skoky, tak první věcí je prostě skočit jen kousek. Osahat si to, někdy stačí se postupně dostat na dvě třetiny délky, abychom dostaly pod kůži ten správný pocit z odrazu. Pak můžete říct: „OK, skočil jsem takhle daleko a potřebuji ještě tolik a tolik plynu, abych to poslal celé.“ Můj táta tomu říkal „vymlácení skoku“, čímž odkazoval na tlumiče, které dostávaly zabrat. Zažijete si odraz, dopad, vzdálenost a jak vysoko poletíte. To je dobrý trénink pro většinu skoků, ale vždy je tu něco extra, na co musíte přijít sami, abyste se do toho opravdu dostali.

Sebejistota je klíč: Při skákání je nejdůležitější sebedůvěra. Musíte si být víc než na 95% jistí, že ten skok pošlete a bez úhony odjedete. Pokud si nejste jistí, přemýšlíte, co se stane a jaké mohou být následky, tak se to může pěkně zvrtnout a šance, že půjdete k zemi, jsou daleko vyšší.

Pozice těla: Nejlepší, co můžu říct o pozici těla, je, že když se blížíte ke skoku, tak se musíte postavit, kolena mít jemně pokrčená a snažit se udržet neutrální pozici těla. Být nad motorkou, abyste ji kontrolovali a ne pouze plachtili.

O tempu: Pokud máte na trati rychlý skok, který někdo skáče, tak se můžete zařadit za něj a chytit jeho rychlost, ale jste také vydáni na milost a nemilost toho jezdce. Je to nástroj, který můžete použít, ale já to většinou nedělám, protože pak spoléháte pouze na úsudek a schopnosti někoho jiného a to se může rychle zvrtnout.

Jdeme na to: Když už se konečně rozhodnete, že ten skok pošlete, tak je lepší být odhodlaný co nejdříve, tedy už zatáčku před skokem mít v hlavě: „Jo, jdu na to, pošlu to!“ Taky si myslím, že je vždycky lepší na poprvé skok přeskočit, než být krátký. Vždy, když jdu poprvé na skok, tak se ujistím, že jsem naplno odhodlaný. Myslím, že je lepší mít co nejvíc času ve vzduchu, protože pokud se něco stane, jako třeba když náhodou budete krátcí, máte čas se na to připravit.

Na závěr si můžete dát praktickou ukázku na tomto výukovém videu (v AJ):

Předchozí díl minisérie "Jak na to", kde nám Jeffrey Herlings dával tipy pro ježdění v písku, najdete tady.

Připravil: Jiří Kružík

Zdroj: motocross.transworld.net

16. 11. 2016