Bleskový výslech

Jméno a příjmení: Pavel Kejmi Kejmar
Datum narození: 26.08.1990
Výška a váha: 182 cm / 79 kg
Profese: trenér SMA, dopravce, jezdec
Bydliště: Roztoky
Kariérní highlights: MS 3. místo, mistr Německa, 4 x mistr MMČR
První motokrosový závod / První supermotardový závod: Krupka 1998 / Dunajská Streda 2010
Tvůj životní/sportovní vzor: táta

"Sezóna 2016 pro mě byla kariérně nejúspěšnější, i když se neobešla bez problémů," říká Pavel Kejmar 

Začnu trošku drsně, ale je supermoto v Čechách "mrtvola"? Co by se se současnou situací dalo dělat, ať už z vhledu do závodnického prostředí, ale také při zaměření na promotérské aktivity?
Neřekl bych, že je mrtvola, ale na okruzích to pro diváky prostě není tak atraktivní jako třeba na motokrosových závodech. Chtělo by to určitě víc práce a víc propagace od organizátorů závodu a více respektu od jezdců k nim. Prostě když se například řekne, že hlavní sponzor pro šampionát je GoPro, tak ať čtvrt depa nepindá, že si nálepku na přední tabulku nedá, protože mu ta firma nic nedává. Když jsou čeští jezdci venku na závodech, tak si nic nedovolí, ale jakmile jsou doma, mají plnou pusu řečí atd. Na organizátory bych chtěl apelovat, aby se zlepšila propagace závodů a byly nějaké doprovodné show – např. prezentace stunt jezdců atd. Ano, je to těžké, ale co je v dnešní době jednoduché. Pomohlo by to všem. Každopádně musím dodat, že český mistrák má super okruhy oproti našim sousedům, což si možná málokdo z Čechů uvědomuje.

Jaký byl Tvůj rok 2016 v pár souvětích, aneb motoristické ohlédnutí za Tvým dalším kariérním milníkem.
Poprvé jsem startoval za MTR KTM Racing Team a veškerý materiál byl skvěle připravený. Bohužel jsem pokulhával s výkonem, což je to jediné, co mě při srovnávačce s MX na supermotu štve. Pokud nemáte na MS motor srovnatelný s fabrickou, tak se můžete roztrhnout a jde to strašně špatně továrny udolat. Věřte, že vím, o čem mluvím...

Každopádně sezóna 2016 byla moje nejúspěšnější v kariéře. Odvezl jsem si z ní medaili z mistrovství světa, které si cením nejvíc. A samozřejmě jsem šťastný také za medaili za druhé místo z MS národů, které jsme vybojovali spolu s Milanem Sitnianským a Petrem Vorlíčkem.

K tomu všemu jsem udělal ještě čtvrtý titul u nás v ČR, čemuž nepředcházela zrovna hvězdná konstelace. Dalo by se tedy říct, že sezóna byla skvělá. Naprosto proti očekávání ovšem ještě v jejím průběhu šéf týmu prohlásil, že už s námi dál nechce spolupracovat (poslední MS) a začalo peklo... Měl jsem před sebou finále českého mistráku, taky Mettet v Belgii a MS národů... a byl jsem bez motorky. To, že jsme vše společně s tátou, partnery a dobrými kamarády nakonec zvládli, je pro mě třešničkou na dortu. A opět mi v hlavě znělo hned několikrát staré dobré heslo: "Nikdy se nevzdávat." Ještě jednou moc díky všem, co mi věřili a jakkoli mě podpořili.
 

Nemáš už někdy cestování na závody dost? V podstatě žiješ přece jen z mého pohledu takový cirkusový život, který nemusí vyhovovat delší časový úsek každému.
Cestování mě baví, ale samozřejmě ho mám občas plné zuby. Takhle když jsem jel letos na Mettet sám svým Fiatem Doblo, spal u švédského kamaráda a po třech dnech ježdění jel domů, nebylo to nejrůžovější. Po finále, které bylo jako motokros na 30 minut + 2 kola, jsem vyjel okolo jedenácté večer a jel domů stovky kilometrů. V sedm ráno jsem byl doma a říkal si, že jsem magor a bylo to o průser, ale někdy tělo zvládá a vše sedne. Jsem si ale vědom, že tohle není ideální model.

Během svých cest hojně telefonuji s rodinou a partnery, protože v autě najezdím každý rok přibližně šedesát tisíc kilometrů plus závody. Cirkusový život to tedy je, ale baví mě. Vždycky to byl můj sen takto žít, i když je to někdy pořádně náročný život. Žene mě ještě víc dopředu, zvlášť když vím, že se chci posunout ještě dál...

Kde bereš neustále energii a motivaci být na špici a mít tak o problémy se sháněním financí méně, což je taková každoroční rutina každého byť i sebetalentovanějšího jedince.
Energii a motivaci beru hlavně z toho, že vidím, že to jde a půjde i dál... Podle času na kolo, podle tréninků, které fungují... Cesta, která jde nahoru – ta mě žene dopředu. Trénuji pár mladých kluků a i ti mě motivují a chci jim předat co nejvíc. A když něco zkouším (tréninková metoda) třeba rok či méně a nejde to, tak vím, že další sezónu tím směrem nepůjdu. Baví mě hledat originální směry a zcela nové věci.

Shánění financí je dost těžké, ale jsem hrdý, že takovou hrstku sponzorů pro MS mám a tomu neříkám štěstí. Tomu říkám, že jsem jejich hledání nevzdal v době, když jsem se chtěl na ježdění vykašlat. Samozřejmě je to o kontaktech a kontakty by nebyly, kdybyste třeba nejeli závody, kam se vám celý rok nechtělo atd. Nebyly by, kdybyste si věřili víc, než si můžete dovolit. Opravdu mě ženou dopředu a pomáhají hlavně ty věci, které jsem původně třeba ani udělat nechtěl.
 

Kam ses posunul v roce 2016 v osobních vztazích? Nějaké pozitivní změny?
V osobních vztazích jsem se posunul hlavně v tom, že mám rok novou přítelkyni, se kterou společně bydlím v mini bytečku a je mi s ní opravdu fajn. A doufám, že i jí se mnou :-). Další věci jsou, že jsem poznal zase tunu nových lidí hlavně v zahraničí, a to jak Italů, tak spoustu dalších. A dělám si další a větší rozhled. Myslím si, že jsou zkušenosti na vlastní pěst opravdu k nezaplacení.
 

"Jsem hrdý na rozhodnutí přestoupit po několika úrazech z MX do SM, které je trošku bezpečnější," prozrazuje Kejmi. 

Co zahrnuje Tvoje běžná předsezónní příprava?
Snažím se hlavně jezdit na motorce. To je to, co vám nic nenahradí. Dovolím si jedno úplně jednoduché srovnání. Vezměte si dva kluky, kteří pojedou stejně a jeden bude dva měsíce makat ve fitku, vyhraje všechny testy a uběhne čtyřstovku pod minutu atd. A ten druhý bude s trenérem ty dva měsíce jezdit. Kdo asi pojede po těch dvou měsících líp? Přijde mi to úplně stejné jako závodně běhat a mít nesmyslně přípravu na bench.

Samozřejmě když nejezdím na motorce, tak hlavní je pro mě běh. Střídám ho s vytrvalostním – sprinty a schody. Dále jsou součástí mého tréninku kruháče a cviky na krk a záda, protahování. Teď jsem si udělal k Vánocům radost a pořídil si pro zpestření zimní přípravy malou trialovou motorku. Dlouho jsem o ní přemýšlel a jsem rád, že ji mám. Vím, že mi tréninky na ní pomůžou.

Fyzická dřina je jedna stránka, psychika další, ale vše by se mělo snoubit navíc s kvalitním životem jako takovým, jehož součástí by měla být určitě také vyvážená strava. Jak jsi na tom s jídelníčkem? "Prasíš", nebo Ti dochází, že své tělo nemusíš už více huntovat, než to běžně děláš?
Fyzička je jasná, psychika taky... U všech jsem byl za blázna, když jsem začal v roce 2009 chodit ke sportovní psycholožce, ke které teď shodou okolností chodí i Libor Mouka Podmol.
 

Jídelníček se snažím pořád korigovat, protože mi před pár lety z vyšetření krve zjistili, že mám disfunkci štítné žlázy, takže musím být na dietě a do smrti budu brát prášky, které srovnávají hladinu hormonů v těle. První rok byl těžký, ale hodně mi pomohla příprava, kterou jsem absolvoval právě s psycholožkou. S tím jídlem je to složité. Byl jsem strašné prase a jedl jen sladké – myslím, že jsem trochu závislý na cukru. Dokázal jsem sníst před spaním klidně dvě čokolády Milka a v každém čaji jsem měl čtyři kostky cukru. Na tohle tedy fakt hrdý nejsem. Teď si musím váhu držet, jelikož už nejsem nejmladší a pořebuji mít pořád cca o dvě až tři kila méně. Na motorce je každé kilo znát. Ale pochopitelně svoji stavbu těla až tolik neovlivním a jen těžko můžu vypadat jako maratonec, protože to bych byl po pádech pořád rozlámaný.
 

Co jsou podle Tebe tedy základní stavební pilíře, kterých by se měl každý jezdec držet, pakliže se chce udržet ve fyzické i psychické formě?
Základ je psychika! V MS jsou čtyři piloti, kteří jedou úplně stejně (jsem mezi nimi), a tak je to především souboj psychiky. Musíte být připravený hlavně v hlavě, což není jen tak. Já tu cestu našel, protože jsem vyzkoušel něco, co bylo tenkrát neobyčejné.
 

Není úplně lehké udržet se tak dlouho na sportovním vrcholu. Kde čerpáš motivaci a inspiraci?
To sice není, ale když chceš, jde to... Podívej se například na Chada Reeda :-). Mojí motivací je titul mistra světa. Chci ho získat pro sebe, ale udělat to i pro rodinu a partnery. Je to můj cíl, který si uvědomuji, že může třeba dál inspirovat další (nové) jezdce. Přijde mi, že v Čechách si strašně lidi stěžují, že je vše těžké a stojí strašně moc peněz. To všechno znám spolu se svým tátou velmi dobře. Ale pak všichni přijedou na závody s novými karavany, dvěma novými motorkami, novými helmami, oblečením... Moc všem těm lidem přeji, že si vybrali takové hobby, ale všichni dobře víme, jak moc je finančně náročné. Takže já jsem měl vždycky jasno, že jestli budeme jezdit, tak jedině profi. Nic mezi totiž neexistuje a nezajímá nás.

"Nedokážu nic nedělat, nevyhovuje mi dostavující se pocit lenosti! Učím se relaxovat..."

Jak dlouho se dá supermoto (závodění) na takto profesionální úrovni udržet?
Myslím si, že na takové úrovni se dá jezdit bez problémů do třiceti let.
 

Jak už jsme zmínili, jsi hodně často na cestách. Mění se Tvůj vztah k České republice?
Nepřijde mi, že jsem tak často na cestách. Ale když si v klidu připravuji motorky v garáži a přijde někdo ze známých, tak mi vždycky řeknou něco v tom smyslu, že jsou rádi, že mě občas taky zastihnou doma. Musím říct, že mi to nějak nepřijde, že jsem často v sezóně pryč. Ale fakt je ten, že si užívám zejména podzimní období, kdy mám čas navštívit rodinu a známé s partnery, protože dny nejsou tolik hektické jako během sezóny.
 

Pro mě je rodina na prvním místě. Takhle jsem byl vychovaný a myslím, že je to tak správně. Samozřejmě rodinu si nikdo nevybírá, ale zase vím, že žádná rodina není ideální. Já si nemám nač stěžovat!. Nejvíc pro mě bylo, když jsem minulý rok vyhrál GP Kolumbie a celá rodina čekala na letišti. Věřte mi, že v tu chvíli by měl i sebetvrdší týpek skleněné oči, i kdyby v sobě neměl decku vína, kterou si dopřál na palubě letadla :-). 
 

Můj vztah k domovině se samozřejmě mění každý rok. Nechci to nějak extra rozvádět, ale celkově bych řekl, že český národ si hodně stěžuje a nikdy nemá dost. Vládne tady závist, čemuž se úspěšně vyhýbám a snažím se aplikovat vše zajímavé ze zahraničí i ve svém životě. A je mi jedno, jak to vidí čeští lidé. Zároveň si nechám rád poradit a vyslechnu si ty, když mi chtějí něco slušnou formou sdělit.

Kolika cizími jazyky se bezproblémově dorozumíš?
No nevím, jestli můžu napsat bezproblémově, ale nejvíce kromě češtiny taky anglicky. Ale mluvím spíše takovou tou "paddock" a obědovou angličtinou a můžu říct, že mi zatím stačí. Samozřejmě v týmu komunikujeme převážně anglicky a umím nějaké základy italštiny. Němčina mi prostě nejde a nebaví mě. V angličtině se pořád doučuji a snažím se, abych se zlepšoval, jelikož je to nutnost a myslím si, že je to jazyk, který musíme umět povinně!
 

Jaké jsou Tvé vysněné dovolenkové či dobrodružné zahraniční destinace, které jsi již navštívil, nebo je máš na seznamu svých "přání"?
Navštívil jsem už dvakrát Mexiko (ostrov Cozumel), závodil jsem v Columbii. V Evropě pro mě byly zážitkem například Sicílie, Bulharsko, Rumunsko a Portugalsko.

Chtěl bych určitě ještě navštívit Floridu, New York, Kalifornii, Nový zéland a Austrálii, kam to vypadá, že se možná letos podívám a zazávodím si tam. Ale nechci nic zakřiknout. Potom bych chtěl určitě na Havaj, Kubu a do Brazílie. No, je toho asi hafo, co? :-)
 

Kde bys chtěl jednou zakotvit, založit rodinu = zplodit syna, postavit dům a zasadit strom? 
Tak jelikož už nejsem nejmladší a bude mi v létě sedmadvacet let, tak chci s přítelkyní postavit malý rodinný dům kousek za Prahou. Pozemek už mám a moc se nám v té oblasti s přítelkyní líbí. Takže tam bych chtěl zakotvit, mít tři zdravé děti, zasadit strom a mít velkou garáž. Musím přiznat, že jsem po našich rodinný typ a přítelkyně taky, takže se těšíme :-).


 

Na co jsi ze svého dosavadního života nejvíc hrdý?
Určitě na to, že jsem se s tátou rozhodl přestoupit z MX do supermota, což podpořila i moje častá motokrosová zranění. Při mých supermoto začátcích jsem byl taky dost často zrakvený, ale můžu říct, že je to trochu bezpečnější sport v porovnání s motokrosem. Na vlastní kůži jsem však poznal, že všechny začátky jsou pořádně tvrdé. A budu si je pamatovat do konce svého života.
 

Hřešíš někdy?
Musím říct, že bohužel hřeším jídlem... Je pro mě strašně těžké coby závislákovi na sladkém odolávat a něco si nedát. Hřeším tím, že si někdy po sezóně vypnu hlavu alkoholem a musím říct, že mě dovedl ke spoustě sponzorů :-). V sezóně je toho fakt hodně – jak kilometrů v autě, tak času stráveného na motorkách (SM + MX). Občas je potřeba udělat si volno a vypnout. Po sezóně jsem fakt rád, když motorku aspoň dva týdny nevidím.
 

Co je pro Tebe největší relax, když zrovna nesedíš na motorce a ani nemusíš sebe a nic z techniky připravovat na další tréninky či závody? Dokážeš si odpočinout i jinak než tím, že jsi neustále ve spojení s motoristickým světem?
Moc dobře rozumím téhle otázce. V létě mě kamarádka fyzioterapeutka kontrolovala a začali jsme řešit hlavně moji krční páteř, se kterou mám problémy od pádu v Jiníně v roce 2003. A dozvěděl jsem se od ní, že neumím relaxovat. Neuvolním se tak, jak bych měl. Řeknu to takhle, což bude znít asi blbě, ale učím se relaxovat. Prostě když nic pár hodin nedělám, cítím se blbě a dostavují se pocity lenosti. Takže prostě musím jít něco udělat, třeba jen vzít BMX kolo a jet do lesa, zamést garáž, či si zkontrolovat brýle, helmu atd.

2. části interview se dočkáte v průběhu následujícího týdne! Sledujte nás a nic vám neunikne :-).

Připravila: Lucie Havlíčková (luh) ve spolupráci s Kejmim
Foto: archiv Pavla Kejmara
15. 1. 2017