Rudy Weschta po stříbru na MMČR v Lokti: Zatím pro mě nejlepší výsledek

Motokrosový závodník Rudolf Weschta se v loňské sezóně definitivně zabydlel v elitní třídě MX1 a konečným 5. místem v MMČR potvrdil příslušnost k nejužší tuzemské špičce. Také na prestižním německém šampionátu ADAC MX Masters se 25-letému Západočechovi pravidelně dařilo procházet z kvalifikace do závodu a sbírat bodovaná umístění. V nabité konkurenci neoficiálního mistrovství střední Evropy obsadil velmi slušnou celkovou 23. pozici. Nebylo proto velkým překvapením, že když se počátkem zimy odchodem Jaromíra Romančíka uvolnil post jedničky u MAX2, sáhl tento elitní český tým právě po svěřenci trenéra Jiřího Churavého.

Spokojenost v nové závodní stáji byla prvním tématem neformálního rozhovoru s talentovaným jezdcem, který probíhal v rodinném autoservisu v Těchlovicích u Stříbra. Rudy během povídání neztrácel čas a pilně se točil kolem svých terénních speciálů, které připravoval na start německého mistrovství ve Fürstlich Drehně.

„V dosavadním týmu BV Racing jsme se přátelsky domluvili na ukončení spolupráce s tím, že mám lepší nabídku. Můj nový Team MAX2 zatím plní všechny přislíbené podmínky a já jsem tedy spokojený.“

Zimní období tradičně patří hlavně kondiční přípravě. „Minulou sezónu jsem dokončil zdravý, takže zima mohla proběhnout normálně. Dal jsem si měsíc klidu a od prosince už se dělala kondička. Jak se blíží jaro, chodíš víc a víc na mašinu. Tady byla tuhá zima, tak jsme museli jezdit víc do ciziny.“

Nicméně bohatá sněhová nadílka v Čechách se hodila pro týmové soustředění na horách, které prozradily fotky na sociálních sítích. „Jo, byli jsme na pár dní. Bylo to výborné, všichni makali na maximum. Taky parta byla dobrá. Jedou za nás Martin Žerava a Roman Skalka veterány, pak tam je Niki Hošková, junior Jirka Matějec a quadista Martin Miřejovský. V MX1 jsou se mnou David Kosmák a Míla Rožec. Týmovým manažerem je bývalý vynikající jezdec Mirek Kučírek.“

Přes nový tým ale některé věci zůstaly stejné jako v minulých sezónách. „Kromě motorky Suzuki 450 také samozřejmě táta jako hlavní mechanik a oblíbené startovní číslo 37. To se mi daří držet i v Německu, kde pokračuje naše loňská spolupráce s týmem AB Racing by Suzuki Reinecke.“

I když mu život trochu komplikuje křížení jednoho z termínů, je rozhodnut odjet co nejlépe jak české tak německé mistrovství. „Na přání MAX2 ale bude mít v tomto roce prioritu český mistrák,“ vzkazuje uklidňující zprávu pro české fanoušky.

Ti se na něj v hojném počtu vypravili na trať MS do Lokte nad Ohří, kde 2. dubna odstartoval tuzemský šampionát, a mohli slavit zatím životní závod RW37. „V první jízdě vyšlo úplně všechno. Vybral jsem si místo na žebříku spíše v prostředku, ostatní favorité šli více na vnitřek. Takovým venkovním obloukem jsem se dostal do vedení, což mi sedělo. V Lokti je to kamenité, klouže to, je lepší jet na čele. A ten tlak zezadu mě navíc popoháněl,“ usmívá se při vzpomínkách na první vyhranou jízdu mezi elitou v MX1.

Samozřejmě, že měl v cíli obrovskou radost, která musela ven. Jeho vítězné gesto na cílovém skoku loketské trati zaujalo nejednoho z fotografů. Pochvalu za mediální talent komentuje se svým typickým suchým humorem: "Díky, ale já chtěl zvednout ruce obě." A pak trochu rozmrzele dodává: "Jenže se mi to nějak nepovedlo..." Shodujeme se, že výrazný podíl na sníženém "uměleckém dojmu" měl Petr Bartoš, který se v závěru jízdy rozvášnil a "Rudyše" donutil k pořádnému kvapíku až do posledních metrů. Do skoku kolem šachovnicového praporu se proto přiřítil rychlostí okolo 90 km/h. Nestárnoucí „pan“ Bartoš byl poté prvním z řady gratulantů novopečenému vítězi.

K celkovému úspěchu v Lokti ovšem bylo třeba zvládnout ještě druhou jízdu. Při řazení na startovním roštu došlo k drobné kuriozitě. „Spletl jsem si drážku,“ přiznává s úsměvem, „tak mě Peťa Bartoš musel posunovat pryč z té jeho.“ I tentokrát startovní manévr vnější stopou vyšel a Weschta se ocitl na druhé pozici za bývalým týmovým kolegou Martinem Fiňkem. „Jelo se zase hodně rychle, až moc. Martin Michek nás brzy předjel a nedal se chytit. Já už jsem se necítil tak dobře jako v první jízdě, „zvadnul“ jsem,“ sportovně přiznává. Po několika soubojích v čelní skupině se propadl na konečnou 5. příčku. „Všichni hodně chtěli, párkrát to byly ostré lokty,“ vzpomínáme společně na tvrdší souboje s Romančíkem nebo Slovákem Šimkem. „Celkové 2. místo je parádní, zatím pro mě nejlepší výsledek na mistráku. Budu se ale muset snažit víc, protože trenér tvrdí, že to byla jenom náhoda,“ dodává odhodlaně s trochou sarkasmu.

Samozřejmě ví, že to od pana Churavého bylo jen přátelské hecování, aby neusnul na vavřínech. Ve skutečnosti trenér dobrý výsledek předpovídal a po závodě zářil spokojeností.

„Tentokrát bych chtěl za přízeň poděkovat nejen týmu, sponzorům a rodině, ale hlavně fanouškům. V Lokti jste byli hodně vidět. Vážím si vaší podpory a těším se na shledanou na dalších závodech,“ uzavírá vzkazem příznivcům. Těch bude mít kolem trati nejvíce pochopitelně 20. srpna ve Stříbře, kde se pojede předposlední podnik letošního MMČR v motokrosu.    

Text: Miroslav Šimek

Foto: Radek Lavička

16. 4. 2017