V podstatě se musím vrátit cca měsíc zpátky, kdy jsme cestovali na první závody do Irska, kde nás nechal na holičkách irský partner našeho týmu K2 moto. Místo slíbené Yamahy R1M, zázemí a mechanika jsme najednou zůstali na všechno sami dva. Kdyby nám nepomohlo několik přátel včetně týmu Das Trans, tak bychom neměli ani stan. Bohužel celej tenhle neveselej začátek sezony v Irsku byl zakončenej ještě neveselejším pádem Indiána v Cookstownu, ze kterého naštěstí vyvázl „jen“ se zlomeným prstem na noze a pohmožděným hrudníkem. Velkou roli sehrál D-Air systém v kombinéze od Psí Hubík, protože takhle kombinace ho uchránila od vážných zranění.

Po návratu z Irska nezbývalo do Hořic mnoho času a mechanik Aleš Sýkora z K2 moto Nová Paka zjistil, že při pádu dostal motor ránu přímo na klikovku. Šťastnou náhodou se podařilo rychle sehnat jiný motor, který také sice nebyl v pořádku, ale Aleš z obou během pátku složil jeden funkční. Už jsme nestihli zajet na brzdu ani jinej zátěžovej test a jelo se rovnou do Hořic. Aby toho nebylo málo, tak Indimu chyběl ještě jeden výsledek, který musel doložit k licenci na TT. Protože jsme neměli jistotu, jestli šestka fakt pojede, Aleš ještě narychlo složil ze zbytků motor do Kawasaki ER6F, aby mohl Indi startovat ještě ve třídě Twin. Přece jen to byla najednou větší šance, že jeden ze dvou závodů dojede.  V prvním tréninku začal motor Yamahy R6 vynechávat a Indián neobjel ani tři kola. Aleš ale rychle přišel na příčinu v poškozené kabeláži, a ve druhém tréninku zajel Indi osmou pozici na startu. K našemu překvapení vyhrál první kvalifikaci třídy Twin, a tak jsme se rozhodli druhou raději nejet a šetřit motor do závodu. V neděli mi ho ráno bylo fakt líto, když se nemohl se zlomeným prstem dostat do boty, ale bylo mi jasný, že na motorce na to zapomene! V závodu šestistovek se bohužel motorka hned na startu přehřála na 115°C, takže první kola moc nechtěla jet. Pak ale naštěstí teplota klesla postupně na 95°C a Indi začal zrychlovat. Podařilo se mu zajet druhý nejrychlejší čas a obsadit páté místo v cíli. Ve třídě Twin pak zvítězil s velkým náskokem a dokonce novým traťovým rekordem, takže potřebné výsledky byly doma!
 

Hned po Zatáčkách jsme druhý den v pondělí sbalili dodávku a v úterý vyrazili na TT! Původně měl některé motocykly a zázemí dovézt na TT irský partner, ale najednou jsme museli rychle zvolit plán „B“. Litrovou motorku jsme neměli, takže nebylo co řešit, ale museli jsme si vybrat, jestli vezmeme do auta dvě Yamahy R6 pro třídu Supersport nebo jen jednu Yamahu a Supertwina Kawasaki ER6F. I když nás to mrzelo, nechali jsme nakonec Twina doma a Indi tak bude startovat pouze ve dvou závodech TT Supersport, protože do auta se nám prostě všechno nevešlo.

Vyrazili jsme v úterý večer a Indi řídil celou noc až do rána přes Německo do Holandska. Já jsem převzala řízení asi na další tři hodiny do přístavu v Calais, a po přeplutí kanálu La Manche do Doveru Indi pokračoval v řízení až do středečního večera, než jsme se dostali do přístavu v Heyshamu v Anglii. Po nalodění na trajekt Ben My Chree nás čekala velmi únavná plavba od dvou od rána až do šesti. Musím se přiznat, že tak jak jsme se na první plavbu kdysi těšili, tak teď je to ta nejhorší součást cesty. Málo místa, hodně lidí a není kde složit alespoň trochu rozumně hlavu. Ve čtvrtek v šest ráno nás loď vyplivla v přístavu do mlhy na ostrově Man, odkud  jsme jeli rovnou do depa. Dostali jsme pěkné místo u spodní výjezdové brány a naštěstí se za pár hodin i hezky vyjasnilo, takže jsme auto vybalovali při krásným počasí. Odpoledne nám to nedalo a zajeli jsme na tradiční místo Fairy bridge pozdravit víly, nakoupili jsme nějaké první nezbytnosti a šli hodně brzo spát. V pátek dopoledne si Indi vyřídil administrativní přejímku a poté jsme vyrazili do Ramsey za ladičem motorů Slickem. Po cestě na TT jsme na facebooku neplánovaně vyhlásili soutěž o bednu Fakeerů! Cílem bylo tipnout nejblíž, kolik koní měl motor v Yamaze R6 v Hořicích, protože ani my sami jsme o tom neměli vůbec ponětí. Nakonec graf ukázal 128.8 takže jsme z osmi tipujících vylosovali tři výherce. Původně jsme měli u Slicka měnit motor za nový, ale nakonec jsme se rozhodli, že tam zatím na první tréninky necháme ten stávající, protože se bude muset Indi stejně na trati prvně rozkoukat a ten nový alespoň pošetříme. Večer jsme se po cestě zpátky do depa zastavili v horách pozdravit Joeyho Dunlopa, a opět šli dospat tu dlouhou cestu.

V sobotu jsme měli absolvovat první trénink. Indi prošel přejímkou s kombinézou a přilbami HJC, které se natolik líbily, že byl málem o jednu lehčí. Mezitím zase prošel Aleš technickou přejímkou s Yamahou se startovním číslem #27, ale celá tahle anabáze byla nakonec zbytečná, protože byl trénink z důvodu mlhy v horách zrušen. Na první kola si tak budeme ještě muset počkat!
 

Michal Indi Dokoupil: „Jsem sice zklamanej, že nás nechal hlavní partner pro sezonu ve štychu, protože jsem se těšil, že se svezu v Hořicích i na litru a konečně pojedu na TT všechny solo třídy, ale bohužel stalo se. Stálo nás to dost energie celou tu situaci v Irsku ustát, navíc když jsem to zakončil ještě velkým pádem, ale na druhou stranu jsem moc rád, že nás podržel tým K2 moto a já jsem nakonec mohl na TT odjet alespoň v nějakém úsporném režimu. Soustředíme se teď plně na třídu Supersport a věřím, že s Alešem máme šanci i tak zajet solidní výsledek. Letos jsem zase nic nenatrénoval, tak už se nemůžu dočkat až budu zpátky v sedle. Díky moc všem sponzorům a partnerům za to, že s náma jedou už tolik let, moc si toho vážím stejně jako podpory všech fanoušků!“

Text: Veronika Hankocyová
Foto: Dušan Belica, Pavel Salaba, Petr Toman, archiv
1. 6. 2017