Nechtěl jsem se pouštět do psaní nějakého podrobného cestovního deníku v časové posloupnosti, ale spíše jsem chtěl vypíchnout pár postřehů a nejsilnějších zážitků z téměř dvoutýdenního putování pobaltskými zeměmi v první polovině srpna minulého roku. Malinko jsem opomenul závody, protože o těch jsem již napsal mnoho. Spíše jsem se zaměřoval na věci okolo, které tak trochu unikají pozornosti. Pro lepší představu a ilustraci mého textu jsem vybral nesčetně našich soukromých fotografií, abyste viděli, jak jsme se měli mimo závody GP.


Estonsko – Kivioli (2. - 5. 8. 2013)

Prvním cílem naší výpravy bylo estonské Kivioli, kde se 3. - 4. 8. 2013 odehrávala další Velká cena v sajdkárkrosu. Vážili jsme proto dlouhou cestu, měřící téměř 2.000 km a vedoucí přes rozlehlé Polsko, Litvu, Lotyšsko až do severovýchodního cípu Estonska poblíž hranic s Ruskem.
Motokrosová trať se nacházela poblíž šesti tisícového městečka Kivioli, jehož okolí je z dřívější doby zasažené těžbou hořlavých břidlic, rašeliny a petrochemickým průmyslem. Pozůstatkem toho jsou dvě popelavé výsypky, které se svou výškou 115 a 109 m řadí mezi nejvyšší uměle vzniklé vrcholy Pobaltí. Dnes je celé místo zrekultivováno a zalesněno. U úpatí jednoho z kopců je vybudován motokrosový areál s luxusním zázemím a při jeho odvrácené straně turistické atrakce – pro zimní sporty lyžařský vlek a pro letní dráha pro speciální autíčka.

Rozlehlost krajiny i turistická lákadla nás podnítila k průzkumu. Jelikož jsme už před odjezdem do Estonska mysleli na výlety, naskládali jsme do našeho obytného vozu kromě sajdkáry také horská kola. Hned po příjezdu do našeho cíle jsme na ně usedli a vyjeli si na projížďku na vrchol jednoho z kopců. Ze shora se nám tak naskýtal panoramatický výhled na depo, trať, zalesněné, zastavěné i průmyslové okolí a zmíněné výsypky, které majestátně vystupovaly z jinak plochého terénu.

Posléze jsme blažený pocit vyměnili za adrenalinový zážitek na druhé straně strmého kopce, kde byla zbudovaná závodní dráha pro speciálně upravená autíčka s pevnou železnou konstrukcí. Jakmile jsme to spatřili, museli jsme je vyzkoušet. Nasadili jsme helmy a usedli do nich. K sedačce nás ještě natěsno připásali a pak vlekem vyvezli na vrchol. Samospádem jsme se řítili dolů. Byla to nevídaná palba. Po pěti jízdách jsme si odnášeli vzrušující zážitek.
Těch navíc přibylo při samotných závodech GP, které se odehrávaly za elektrizující atmosféry a hojné divácké návštěvě. Den po nich v pondělí se strávilo revizí motorky. K večeru jsme se pak vydali k mořskému pobřeží, které od našeho depa bylo vzdálené cca 10 km. Na písčité pláži se ovšem nikdo nekoupal. Navíc budovy při ní byly zchátralé a zaváté časem. Sice nám vrtalo hlavou, co asi zde bylo a jestli se zde může koupat, ale od vyzkoušení mořské vody nás to nakonec neodradilo. Její teplota nebyla zrovna ideální, takže na nějaké zdlouhavé plavání to nebylo, ale na svlažení ano. Takto jsme se tedy rozloučili s Kivioli. Naložili vše do auta a vyrazili zase o kousek dál v naší cestě. Zastavili jsme se až po 135km v Tallinnu, hlavním městě Estonska.


Estonsko – Tallinn (6. – 7. 8. 2013)

V přístavním městě Tallin, který omývá Finský záliv Baltského moře, jsme se zdrželi na dva dny, přičemž jeden jsme věnovali výletu trajektem do finských Helsinek. Ve zbylém čase jsme si na kole projeli některé tallinnské ulice, kde nás zaujaly jejich názvy, např. Nafta. Přitom jsme narazili i na české velvyslanectví. Cílem naší rychlé „poznávačky“ byla televizní věž „Tallinna Teletorn“, která byla postavena k XXII. olympijským hrám v Moskvě v roce 1980. Záměrně jsme si ji vybrali, abychom se z ní mohli pokochat výhledem po širém okolí. Její výška sahá do 314 m a vyhlídka ve 20. patře je ve 170 m. Vstupné na ni činilo 7 euro a zahrnovalo vyvezení výtahem tam a zpět, výstavu v přízemí a 20 minutový 3D film o věži. Výtah nás vyplivl uprostřed kruhové místnosti o průměru 38 metrů. Za sklem jsme měli jako na dlani město, Finský záliv, moře s loděmi, moderní předměstí a lesy. Po schodech jsme ještě vystoupali do kavárny, kde k našemu překvapení neměli nikterak přemrštěné ceny, kafe za 3 eura. Občerstvili jsme se a poté jsme si ještě vyšli ven na ochoz, který byl chráněný mřížemi. Zde se také nabízela možnost jít s lanem kolem pasu za mříže, připoutat se ke kruhu a projít se s výhledem přímo dolů. Takovou možnost jsme s povděkem odmítli. Při odchodu z věže jsme zažili zajímavou story, když jsme se potkali s česky mluvící Estonkou, která po představení sdělila, že žije v Čechách a ještě ke všemu v našem okresním městě. Svět je prostě malý…


Finsko – Helsinky

Během našeho krátkého pobytu v Tallinnu jsme využili nabídky od finského kamaráda Rikku Kunnas, který nás pozval k sobě domů do Helsinek (s ním jsme přinesli také rozhovor, viz zde). Zakoupili jsme tedy lodní lístky a trajektem se nechali přemístit na druhou stranu moře do Finska. V rušném přístavním velkoměstě jsme se probloudili až na náměstí s dominantou kostela, než nás vyzvedl Rikku. S ním jsme vyrazili na místní věž, z které se nabízel rozhled na celé hlavní město Finska. Avšak největší zážitek jsme si odnesli z bmx dráhy, kam nás náš průvodce dovezl. Před usednutí na speciální kola jsme dostali malé upozornění, že ať neblázníme a jezdíme rozvážně, že se to nezdá, ale je to dosti nebezpečné. Ze začátku jsme tak činili, jelikož jsme si zvykali na neobvyklý postoj na bmx kole i členité dráze. Respekt jsme ale vzápětí odhodili a pořádně jsme se do toho opřeli. Bohužel někteří nadšenci až moc, že z Helsinek jízda na bmx zanechala bezesporu nejsilnější dojmy.

Cesta zpět trajektem byla veselá a přinesla další náhodu. Znovu jsme se potkali s takovým výrazným pánem se synem, který nás snad na lodi i po městě pronásledoval. Kde jsme byli my, byl i on. Proto Lukáš se neostýchal ho oslovit, jestli se s ním může vyfotit. Snímek naleznete v galerii.


Estonsko – Pärnu

Z Tallinnu jsme putovali dalších 216 km do kempu ve městě Pärnu, kde přebývaly další sajdkárkrosové posádky. Po cestě jsme vyfotili i pár pozoruhodností, jako ohnivý strom či svatební autobus vybavený barem a diskotékou. Po přijetí na místo ve večerních hodinách jsme se vydali za zábavou, kde jsme se potkali s dalšími jezdci a s jejich doprovody. Mohli jsme tak s nimi pohovořit i mimo závody.


Lotyšsko – Riga, Kegums (9. – 11. 8. 2013)

Po vyspání v kempu jsme již nabrali směr Kegums, tedy další dějiště MS sajdkár. Během jízdy jsme projeli i hlavní město Lotyšska - Riga. Chtěli jsme se zde taktéž podívat na televizní věž, ale zjistili jsme, že je zavřená. Turistickou procházku městem jsme zavrhli, takže jsme už směřovali do motokrosového areálu v Kegumsu. Po sjezdu z hlavní silnice k němu vedla nekvalitně zpevněná cesta. K samotné trati se už jelo pouze po polní. Moderní motokrosový areál s umělým zavlažovacím systémem se rozkládal uprostřed lesa na mýtince. Závodníkům i divákům nabízel perfektní zázemí, které předčilo i mnohé ze západní Evropy - zděné umývárny, čisté toalety, pevné mycí boxy nebo budova pro ředitelství závodu, komisaře, mezinárodní jury atd. Oproti jiným „cenám“ bylo pro novináře a VIP hosty připravené bohaté pohoštění formou švédských stolů, na které jinde doopravdy nenarazíte. S ním samozřejmě i servis s výsledky a rychlý internet.
Závody pak splnila veškerá očekávání. Velký příval diváků, lemující celou trať, napínavé souboje a podmaňující atmosféra.


Dvoutýdenní „výlet“ pobaltskými zeměmi byl nezapomenutelný a všem účastníkům se vryl hluboko pod kůži. Pro dokreslení celého mého „vyprávění“ se můžete podívat na fotografie níže.

Na závěr patří poděkování celému týmu Černý, který mě vzal s sebou a po celou dobu jsem u něj nalezl pohostinné a pohodové prostředí!



(joh)
Foto: Zdeněk Růžička a Josef Hejnal

30. 7. 2014

Kivioli

Tallinn

Helsinki

Helsinki

Riga

Kegums

Helsinki