Jednovaječná dvojčata Christoph a Andreas Hüsserovi byli v době rozkvětu motokrosového sportu terénními králi své země a v 80. letech slavili dva tituly mistrů světa v řadě jako společný tým. Nyní je jim 70 let.

Ve švýcarském deníku se dále píše, že začátek jejich příběhu nebyl nikterak romantický. „Neměli jsme snové dětství,“ říká Christoph, který je o dvacet minut mladší než jeho bratr. Po jejich narození je matka přivedla na malou farmu ve Stettenu v Aargau, kde Christoph a Andreas vyrůstali u svých prarodičů. „Měli jsme čisté oblečení a dostatek jídla. Nic nám nechybělo,“ říká Christoph. Ovšem už jako školáci se museli zapojit do práce. Posekat trávu brzy ráno, pak podojit krávy a jít do školy v gumácích. „Když bylo seno, zapřáhl jsi do vozu dvě krávy a vyrazil jsi na pole. Pak už se školou nebylo nic společného,“ říká Christoph.



Kousek od farmy jeho prarodičů byla štěrkovna. Jezdil se tam motokros. Christoph si už vydělal nějaké peníze ve stavebnictví a v 17 letech si koupil svoji první krosku. Jeho sólová kariéra ho vynesla na světovou špičku, v Rusku závodil před 70 000 diváky. Jeho bratr Andreas se naopak stal jedním z nejlepších „mitfárů“, jak se pasažérům v závodech sajdkár říká.

Již v pozdějším věku se nakonec rozhodli, že to zkusí společně jako jeden tým v sajdkárkrosu. Na louce po prarodičích postavili cvičnou trať, celou zimu tvrdě trénovali a v roce 1987 se zúčastnili mistrovství světa.



V prvním roce skončili jako pátí a o dva roky později se stali mistry světa. V blátivých podmínkách jsou ve třídě sami pro sebe. „S naším autobusem a přívěsem, který byl přestavěn na obytný vůz, jsme projeli celou Evropu. Startovné bylo tisíc franků a za každé vítězství v závodě tisíc franků. Po závodech Světového poháru v Holandsku nebo v Česku nebo Německu jsme jeli rovnou zpátky, abychom byli v pondělí v šest hodin zpátky v práci.“ Před nimi a po nich způsobili senzaci v sajdkárách a zlatý věk švýcarského sajdkárkrosu, zejména dvojice Bollhalder/Büsser, Bächtold/Fuss a naposledy Fuhrer/Käser.



Na konci své kariéry organizovali závody ve své rodné zemi. Když pak jednou dal známý Rakušan na dostihovém závodišti tip Christophu Hüsserovi, že se pravděpodobně dají vydělat peníze mobilními toaletami, zrodil se jeho podnikatelský nápad a začal s nimi podnikat. Na stavbách a výstavištích v severozápadním Švýcarsku je nyní více než 1000 Hüsserových toalet.

Oba Hüsserové dosáhli velkých sportovních úspěchů. Do všeho šli s pracovitostí a asertivitou, s železnou vůlí, za kterou stojí v neposlední řadě tvrdé dětství.

Co se za ta léta nezměnilo, je hluboké propojení mezi nimi. „Když je Andreas nemocný, cítím to. Pak mu ani nemusím volat," říká Christoph. A pokrčí rameny. „Tak je to s jednovaječnými dvojčaty."


Zdroj: www.blick.ch/




Ve své době patřili švýcarští bratři Hüsserové mezi největší hvězdy a díky Františku Hejnalovi a Ouběnicím je mohli vidět i čeští fanoušci na vlastní oči. Když se premiérově konalo MS sajdkár v bývalém Československu v Ouběnicích, stali se hlavní tváří marketingu a propagací závodu u nás. Jejich oblíbenost mezi českými diváky byla nesmírná, podpořená nejen jejich sportovním koncertem na třech kolech, úspěchy s tituly mistra světa, ale i svou přátelskostí.



Když u nás získali druhý světový titul, vsadili se předtím, že když tomu tak bude, objednají 100 lahví českého šampusu a po závodě pozvou všechny v depu na oslavu. A tak se i stalo!

K bratrům Hüsserovým se váže ještě jedna česká linka. Dva roky dělal Christophovi mechanika Jaroslav Vrchota, první náš mistr. „Byla to moje nejkrásnější léta se sajdama,“ vzpomínal na švýcarské angažmá.


Na závěr bych rád za naši redakci oběma legendám, ke kterým jsme vzhlíželi jako kluci, pogratuloval k jejich životnímu jubileu a přeji jim hodně zdraví!



(joh)
Foto: FB, archiv jezdců a AMK Ouběnice
15.2.2024