Co se ti vybaví, když se řekne motokros?

Krásný a zároveň nebezpečný sport plný adrenalinu, strachu, neskutečných zážitků a dlouholetých přátelství.

Narodila ses do rodiny motokrosaře. Tvůj tatínek Josef Švorc patřil mezi nejlepší východočeské závodníky. Kdy jsi začala tento sport vnímat?

Na to si nevzpomínám. Přece jen je to už půl století. Ale určitě jsme jako děti s taťkou na závody jezdily a fandily mu. Když byly závody dál než za humny, přibalili jsme s sebou stan a jelo se.

Byla jsi hned odmala fanynkou motokrosu, nebo tě zaujal i jiný sport?

Fanynkou se stanete v okamžiku, kdy se do motokrosové rodiny narodíte. To ale neznamená, že by mě jiné sporty nezajímaly. Pocházím z hor, takže jsme hodně lyžovali a nějaký čas jsem se věnovala požárnímu sportu. Ten se ale v malých horských vesničkách dělal skoro povinně.

Manžel Pavel také závodil. Byl právě motokros místem, kde jste se poznali?

Po taťkovi převzal motokrosovou štafetu brácha. Takže jsme plynule navázali a v motokrosu pokračovali. Později jsme se s Pavlem začali na závodech potkávat. Já jsem ho pak v červenci 1996 pozvala na svatbu mojí ségry. On si tenkrát půjčil od tety škodovku a opravdu přijel. V říjnu, o čtyři měsíce později, jsme se brali. :)

Motokros se do tvého života opravdu zapsal. Věděla jsi hned po narození syna, že i on bude závodit, nebo jsi zpočátku chtěla, aby hrál třeba fotbal?

Děti jsme s sebou brali na závody už v kočárku, když ještě jezdil Pavel. Takže bych se spíš divila, kdyby to Páju nijak neovlivnilo. Jezdí rád na kole, plave, běhá… Sport má všeobecně rád. Nic ale nemělo nikdy větší prioritu než motokros. A fotbal? Ten se k naší úlevě mezi jeho oblíbené sporty nedostal.

Vzpomeneš si na první moment, kdy malý Pája usedl poprvé na motorku? Jak ses cítila?

Dlouho to vypadalo, že se s dětskou odrážecí motorkou snad nikdy nerozloučíme. Ve čtyřech letech dostal svou první opravdovou motorku. A tenkrát to začalo. Na velké louce za barákem. A s tím přišly i moje první strachy. Až později se ukázalo, že to tenkrát byl jen slabej odvárek toho, co mě teprve čekalo.

Co děláš v průběhu závodu dnes? Chodíš se dívat k trati, nebo čekáš u karavanu, než se Pája vrátí?

Patřím mezi mamky, které si celý závod od začátku do konce protrpí na trati. Nefandím, nepovzbuzuju, jen si přeju, aby dojel celý. No a když se k tomu přidá i dobrý výsledek, jsem šťastná a hrdá.

Máte v depu nějak rozdělené role? Pomáháš třeba s výstrojí, mytí helmy, brýlí…

Motokros je hodně o týmové práci. Ale jsou věci, do kterých se jeden druhému nepleteme. O motorku se na závodech stará Pavel. Většinou jí věnuje tolik času, že se nestihne ani najíst. Pořád říkám, že tak perfektně připravenou motorku a dokonale zametený kobereček před autem nemá snad nikdo. Týna běhá po závodišti s foťákem a informuje svět o dění na trati i v týmu. No a na mně zůstane příprava jídla, mytí přilby, bot a brýlí. I když ty si někdy chystá Pája sám.

V depu jste považovány i za hlavní kuchařky závodníků. Vaříš na závodech? Jaké je nejčastější jídlo, které připravuješ?

Chtěla bych říct, že mám sestavený pestrý, zdravý a vyvážený jídelníček pro sportovce, ale bohužel nemám. Většina jídel se v průběhu závodní sezony opakuje pořád dokola. Takže klasika - vývary, rýže nebo těstoviny s nějakým masem a zelenina. Na trénincích během zimní přípravy se o jídlo stará  Monča - dlouholetá partnerka manažera týmu Jirky Kuthana. Díky, Moni!

Společně jste navštívili už velké množství tratí, kam se ráda vracíš a proč?

Možná Pacov?  Mám ráda, když z té trati vidím co nejvíc a je pro mě přehledná. Z místa za startem je vidět skoro všechno. Ráda se vracím třeba i do Dalečína. Z našeho pohledu je tam skvělá atmosféra. Přijede se za námi podívat a Pájovi zafandit spousta kamarádů a známých.

Je nějaký moment, který jsi na motokrosu zažila a nezapomeneš na něj? 

Určitě ve mně zůstane i těch pár nepříjemných. Ty, které jsem viděla, mám pořád před očima. Naštěstí se ale člověk raději vrací k těm hezkým zážitkům. A těch bylo určitě víc. Tak třeba titul vicemistra juniorů, který se rozhodoval až při posledním závodě v Jiníně v roce 2018. Byly to nervy do posledního kola. Silným zážitkem bylo i druhé místo v první rozjížďce na MMČR v Dalečíně 2022 podpořené skvělou atmosférou. Krásné 11. místo na loňském závodě ADAC Drehna a nesmím zapomenout ani na druhé místo na slovenské Myjavě 2023. I tam byla atmosféra neskutečná.

Vyzkoušela ses sama někdy posadit na motorku?

K tomu jsem nenašla nikdy dost odvahy. Moje maximum byla zhruba v mých deseti letech bráchova po domácku vyrobená motorka o objemu 50 ccm.

Je něco, co bys chtěla vzkázat závodníkům nebo kamarádům v depu?

Závodníkům přeju, aby se jim vyhýbala zranění. Přeju jim, aby dřina, bez které motokros dělat nejde, byla odměněna výsledky, z kterých budou mít radost hlavně oni sami. A kamarádům vzkazujeme, že už se těšíme, až se s nimi zase uvidíme a každý předzávodní večer si pořádně užijeme.

Všem, kteří Pájovi jakkoli pomáhají, moc děkujeme. Velké poděkování patří Jirkovi Kuthanovi. Společně vstupujeme do páté sezóny a moc si jeho pomoci vážíme.

Připravil: Pavel Horák

Foto: archiv Ivety Dvořáčkové

27. 2. 2024