Trojice Martin Macík jr., Miloslav Janáček a Michal Mrkva musela ukončit své premiérové účinkování v nejproslulejším motoristickém maratonu kvůli nedojetí do cíle páté etapy. Přesto zůstala v Jižní Americe a s kamionem Liaz míří do cíle v konvoji po trase rallye.

Jak s odstupem několika dní vnímáš odstoupení ze soutěže?

Určitě to není tak velká rána jako v den, kdy bylo jasné, že musíme dojet zbytek etapy po silnici. Přesto to není procházka růžovým sadem. Člověk se musí na závod denně koukat a ví, že do něj nemůže. Ze začátku se tomu nedalo uvěřit a říkal jsem si, že to byl sen. Byla to však skutečnost, se kterou jsme se museli poprat. Po pravdě jsem nikdy nic podobného necítil…

Jaké zkušenosti a ponaučení si odnášíš z týdenní účasti v Rallye Dakar?

To že jsme sem přijeli závodit, jsme doufám předvedli. Zkušenosti, i když jen týdenní, jsou k nezaplacení. Zjistil jsem, že soutěž se jede v obrovském tempu, k němuž – když chci stíhat – musím mít nejen skvělou techniku a dobrou fyzičku, ale taky kopec štěstí! To jsme bohužel neměli, ale to je Dakar. Teď už vím, v čem se musím zlepšovat a jaké jsou moje silná a slabá místa. Máme na to zase celou sezonu, které věnuji vše, co bude v mých silách. Ovšem detaily, v čem se zlepšovat, si nechám pro sebe.

Jak obstála nová posádka, tým a technika?

Nejdříve tým. S ním jsem naprosto spokojený, a proto taky používám množné číslo při odpovědích. Pracujeme jako celek. Kluci se moc snažili a někdy i bez spánku nenechali nic náhodě. Každý den jsem měl na startu etapy nové auto. S tím je spojená technika. Jak říkám, vždy byla perfektně připravena a doteďka je vlastně netknutá. Asi jsem jel moc pomalu … (směje se). Bohužel porucha dokáže zastavit i ty nejlepší. A posádka? Michala znám perfektně, věděli jsme, do čeho jdeme, takže super. S Milou jsme si na sebe museli zvykat, ale během první etapy, kde jsme se sehráli, nenastal vetší problém.

Co se povedlo a v jakých oblastech je potřeba přidat?

Naneštěstí jsme téměř každý den startovali a jeli v prachu. To omezuje výkon a kvůli tomu jsme nemohli ani v jedné etapě závodit naplno. Kvůli startovnímu času je proto potřeba se dostat co nejdřív mezi nejlepší. Snad jsme se trochu rozjeli v šesté etapě, kdy už ale bylo zřejmé, že končíme. Startovali jsme téměř zezadu, ale vytáhli to až na desáté místo. Přidávat je potřeba ve všech oblastech, ovšem v rychlých technických pasážích se cítím jako ryba ve vodě.

Analyzovali jste, proč došlo k zadření ložiska v zadním diferenciálu, byla to smůla, které se nešlo vyhnout? Jednalo o vadu materiálu?

Přesně tak. Byla to vada materiálu, která bohužel nejde nijak předvídat.

Jaký byl rozdíl mezi předchozími dvěma Dakary, kdy jsi navigoval, a letoškem v roli pilota?

Jednalo se o naprosto rozdílné Dakary, nedá se to porovnávat. Každá pozice má něco do sebe, ale na roli pilota jsem se těšil a věděl proč. Jenže jsem netušil, že na světe existuje něco, co mě bude tak bavit.

Na co si po letech vzpomeneš, když se vysloví Dakar 2015?

Těžká otázka. Asi na první Dakar za volantem, na obrovské zklamání a na neuvěřitelný zážitek!

Co tě čeká po návratu domů?

Na tiskové konferenci zveřejníme s jedním z partnerů nový projekt pro nadcházející sezonu. Určitě chci navštívit ostatní partnery, bez nichž bych Dakar nemohl absolvovat. Pak ale musím do práce a věnovat se povinnostem. To potrvá až do okamžiku, kdy se na konci února vrátí technika a začneme nanovo.

Proč po vyloučení pokračujete v konvoji po trase rallye?

Je to výhodnější z několik důvodů. Jedno je určitě zázemí a bezpečnost. I když jsme v civilizovaných zemích, je třeba dávat pozor, a o to se pořadatel stará na výbornou. Další věc jsou letenky. Ač to zní jako banalita, kupujeme je téměř rok dopředu a máme jasně daný odlet na 18. ledna. Takže i kdybychom techniku odevzdali do přístavu v Buenos Aires dřív, nepomůže nám to a museli bychom tam stejně přečkat dny do odletu. Já osobně jsem nechtěl nechat kluky a cely tým v Jižní Americe samotné a rozhodl se jet s nimi.

KM Racing Media / Milan Novotný

Foto: www.kmracing.cz

16. 1. 2015