Interview s Filipem Neugebauerem je převzato z oficiálního magazínu Letiště Brno - Flying Mag Zima 2016/2017 (strany 48 - 55, na obálce s hokejistou a v současné době majitelem Kantorfitness - Robertem Kántorem):

http://www.flying-mag.eu/flying-mag-zima-20162017.html?id=280

English version is HERE (pages 48 - 55)! 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BLESKOVÝ VÝSLECH:
Jméno a příjmení: Filip Neugebauer
Datum narození: 20. 10. 1987
Profese: profesionální motokrosový a superkrosový jezdec
Největší dosavadní úspěchy: 4 x mistr ČR, 4 x mistr Německa, 9 x vicemistr Německa, 2. vicemistr světa MX2 junior
Nejhorší zážitek: 6 týdnů v umělém spánku po pádu na trati ve Vážanech (rok 2005)
Team: Monster Energy Kawasaki Elf Team Pfeil (Německo), Osička MX Team (ČR)
Výška, váha: 182 cm, 74 kg
Zájmy: motokros, superkros, golf
 

Jaké to je být profesionálním sportovcem, který žije v Brně a pravidelně závodí v zahraničí? Jak se na závody dopravuješ?
Občas je pro mě cestování náročné, protože jezdím na většinu závodů autem. V době hlavní venkovní sezóny závodíme každý víkend od dubna do října. Cestování je tedy dost. Spousta lidí se mě ptá, jestli mi neleze na nervy, ale do takové fáze jsem ještě nedospěl. Mám štěstí, že mám dobré zázemí v Německu, takže mám na závody přiděleného svého již několik let stejného mechanika, mám nachystané motorky a dopravuji se jen osobním autem s taškou a věcmi.
 

Prý Tvoje sezóna v podstatě nikdy nekončí. Jak máme chápat tento výtržek z mnoha rozhovorů s Tebou?
Skoro to tak je. Motokros začíná přípravnými závody někdy v březnu a pokračuje až do konce října. Na přelomu října a listopadu pak startují halové superkrosy. V podstatě opravdu není měsíc, kdy bych neměl nějaké závody. A s ohledem na ty halové se i přes zimu neustále něco děje.
 

Využíváš někdy služby brněnského letiště?
Z Brna jsem zatím nikdy nikam neletěl. Ale nedávno jsem slyšel o nové pravidelné lince do Mnichova, která by pro mě mohla být docela praktická právě v superkrosové sezóně. V budoucnu ji možná rád vyzkouším, protože Mnichov je navíc super přestupní letiště do dalších destinací.
 

"Na jižní Moravě žiju odmalička a rád..."

Přestože už jsi procestoval spoustu světových míst, proslýchá se, že si buduješ rodinné hnízdo někde na jižní Moravě. Byl to přirozený vývoj, protože na Moravě rád žiješ?
Narodil jsem se v Divákách u Brna a na jihu Moravy tak žiju odmalička. Líbí se mi tam i nyní v dospělém věku. Pár let žiju s přítelkyní v brněnském bytě, ale příští rok už se snad přestěhujeme právě do mých rodných Divák do vlastního domu. Těším se na klidný vesnický život.
 

Jak se Ti daří kloubit profesionální sportovní život s osobní sférou?
Já si nestěžuji. (smích) Tohle by byla otázka spíš pro moji přítelkyni, pro kterou je sdílení života se mnou asi mnohem víc náročné. V obdobné pozici je pak celá moje rodina, jejíž mám plnou podporu, která se přizpůsobuje mému volnému času plánováním oslav a dalších společných aktivit.
 

Jaké doposud navštívené destinace můžeš doporučit?
Sice se dá říct, že jsem procestoval pomalu celou Evropu, ale moc jsem toho nikde neviděl. Vždycky jen cestuji na závody, takže dálnice a tratě znám všechny. Na obhlídky okolí mi mnoho času nezbývá, neboť se musím zvládat přesunovat na další závody. Zatím jsem nezavedl, že bych někde zůstával den nebo dva po závodech, ale třeba se mi to jednou podaří.
 

Máš nějaká místa na seznamu svých cestovatelských přání?
Určitě Austrálii, Nový Zéland a Ameriku. Po Evropě jsem byl skoro všude, ale za mořem nebo oceánem moc ne.
 

"Brno je hezké město s příjemnou atmosférou, které žije i v noci."

Zkus jmenovat TOP 5 míst z jižní Moravy, kam třeba rád jezdíš za relaxem, navštívit přátele nebo jen tak do přírody. Kam se prostě celkově rád vracíš.
Určitě do Brna – je to hezké město s příjemnou atmosférou, které žije i v noci. Mezi mé oblíbené kluby rozhodně patří Sky Ice Bar v centru. Z dalších měst třeba malebný Mikulov, dále Velké Bílovice kvůli vínu, za přírodou na procházky a na kolo vyrážím na Pálavu nebo třeba i do Moravského krasu.
 

Vraťme se ještě k Tvým sportovním kořenům. Jak jsi s motokrosem začínal?
Přivedl mě k němu otec, který taky dříve jezdil na úrovni krajského přeboru. Po těžkém poranění nohy byl nucený skončit. V té době mi byly tři roky, což bylo zrovna někdy po revoluci, a tak jsme mohli vycestovat do zahraničí, kde se daly koupit malé motorky. V Čechách ještě tou dobou žádné na trhu nebyly. Takže jsme v Rakousku objevily motorky pro děti, začal jsem se za domem v Divákách vozit a během toho roku jsme se začali scházet s dalšími lidmi, kteří se věnovali stejnému hobby. Netrvalo dlouho a zrodil se dětský seriál závodů, kde nás zpočátku jezdilo kolem deseti malých kluků. Postupně se komunita rozšiřovala a v mém případě vše pokračovalo dál až na profesionální úroveň, na které nyní jsem.
 

Není úplně lehké udržet se tak dlouho na sportovním vrcholu. Kde čerpáš motivaci a inspiraci?
Vůbec netuším. Upřímně bych možná po všech těch letech dřiny už rád skončil. Ale mám tak nějak v sobě zakódováno, že bych rád skončil na vrcholu kariéry, což se mi poslední tři nebo čtyři roky moc nedaří naplnit. Právě tohle mě motivuje, abych pokračoval dál a abych se alespoň přiblížil svojí vrcholné éře, kterou byl především rok 2012. Pokud se mi to podaří, pověšení motokrosu na hřebík silně zvážím. Čím je totiž člověk starší, je těžší se donutit něco dělat, motivovat se a pokračovat po pětadvaceti letech ježdění na motorce.
 

A druhou stránku hraje také psychika, kdy je pro mě závodění rovněž čím dál náročnější. Už to není jako dříve, že jsem nad ničím nepřemýšlel a jen jezdil.
 

"Dříve jsem nic neřešil a jen jsem závodil..."

Jsi jediným českým profesionálním motokrosařem se stálým zahraničním angažmá. Tohle s sebou nese i nějaká úskalí, která se mohou vztahovat třeba i čiště ke vztahu k Tvým přátelům. Je vůbec možné mít mezi soupeři kamarády?
Našel jsem hodně dobré kamarády především v Německu. Přestože všichni byli moji týmoví kolegové, kteří už mají angažmá jinde, tak jsme pořád dobří přátelé. O třech nebo čtyřech z nich můžu říct, že jsou to kámoši v pravém slova smyslu.
 

Protože jsi zmínil častý kontakt s cizinci. Kolika cizími jazyky hovoříš?
Německy a anglicky. Rád bych se dokopal k francouzštině, ale zatím se nemůžu donutit, abych se jí věnoval tak, aby moje učení mělo větší efekt.
 

Máš nějaké sportovní či jiné životní vzory?
Thomas Pagés – je to člověk, který posunul freestyle motokros na úplně jinou úroveň a dělá triky, které jsou tak technicky náročné, že si je nikdo jiný netroufne ani zkusit. A hlavně ho cením za to, že není žádný šílenec, ale naopak chytrý kluk, který dře víc než ostatní a má to v hlavě neskutečně srovnané.
 

Už jsi někdy využil služeb mentálního kouče či psychologa třeba po Tvém doposud nejvážnějším zranění, kdy jsi balancoval na hranici života a smrti?
Tenkrát jsem byl mladý a v osmnácti letech jsem nic neřešil, takže jsem žádné černé myšlenky neměl. Poslední dobou je to trošku horší, ale snažím se s tím vším vyrovnat sám. Nejsem zastánce psychologů ani mentálních koučů, čímž však žádného z těchto odborníků nezatracuji. Myslím, že se umím vypořádat se vším sám.
 

Umíš relaxovat, když máš čas?
Poslední dva roky kvůli stavbě domu moc volného času nemám. Už se těším, až vše doděláme do fáze, kdy tam nebudu muset být každý den, který jsem v České republice. Těším se, až budu mít více prostoru na sebe a na odpočinek celkově. Když jsem nebyl na závodech, byl jsem na stavbě, čas na relaxaci už žádný nezbýval. Už se těším, že sezóna 2017 bude taková jako dříve a budu se moct na sto procent připravovat jak po fyzické stránce, tak i co se týče jízdy na motorce a relaxu.
 

"Sport nás učí plnit si cíle a sny..."

Máš nějaký vzkaz, který bys rád předal dětem i starším jedincům, kterým bys je motivoval k pohybovým aktivitám. Co činí ze sportu jedinou zdravou drogu a proč i ta občasná bolest s ním spojená stojí za to?
Nedokážu o sobě říct, že jsem velký sporťák, přestože to zní jako paradox. Dříve jsem možná byl, když jsem byl mladší, ale v poslední době jsem zaměřený výhradně na motokros. Baví mě závodění a plnění vytyčených cílů, za nimiž jdu a chci si je splnit. Tomu pocitu, když se mi něco podaří, se nic nevyrovná, protože je jedinečný.
 

Kdyby chtěl někdo začít s motokrosem, třeba i po přečtení rozhovoru s Tebou. Co ho ve zkratce čeká za cestu?
Mám-li být upřímný, popravdě bych profesionální sport a motokros nikomu nedoporučoval. Když už se pro něj někdo rozhodne, je to běh na dlouhou trať. Ideálním začátkem je sportovní disciplína BMX. Podle mě nebylo úplně ideální začínat ve třech letech. Kdybych si tenkrát mohl vybrat, tak bych od tří do šesti let spíš jezdil na kole. A až bych byl vyspělejší, tak bych přecházel na motorku. Kluci, kteří na BMX začínali, byli následně hodně dobří a kolo jim pomohlo adaptovat se velmi rychle na motorku.
 

V pár bodech bych to viděl asi takto: BMX – učení základů na motorce a dál je potřeba pořád jezdit, než si vše zautomatizujete. Motokros je velmi technický sport, který se nedá nijak ošidit. Pokud nenajezdíte potřebný počet hodin, nikdy si motokros nezažijete a nemůžete tak ani zrychlit. U každého je to samozřejmě individuální, ale všichni si tím musí projít. Nemít podporu od německého Monster Energy Kawasaki Elf Teamu Pfeil a od českého Osička MX Teamu v kombinaci s výborným rodinným zázemím, nejspíš by moje motokrosové závodění už dávno skončilo. Všem tímto děkuji!
 

Ztotožňuješ se s názorem, že motokros patří mezi nejnáročnější sporty na světě?
Podle mě je spousta náročných sportů, takže bych ho takhle nezařadil. Těžký každopádně je jak fyzicky, kdy zabírá celé tělo, tak i pochopitelně psychicky.
 

Jak jsi na tom se sociálními sítěmi? Kde Tě Tvoji fanoušci můžou sledovat?
Facebook: Filip Neugebauer
Instagram: @neugebauerfilip134
Weby: www.osickamxteam.com, www.zweirad-pfeil.de/racing-team/news.html

Připravila: Lucie Havlíčková pro Flying Mag Zima 2016/2017
Foto: archiv Monster Energy a Jakub Frühauf 
26. 1. 2017