16.03.2021
Devatenáctiletou Kristýnu Vaňkovou znají zejména fanoušci offroad maratonů, kterých se pravidelně účastní. V loňském roce vyzkoušela svou první dálkovou soutěž. V letošním roce chce sbírat zkušenosti i na světových šampionátech a v budoucnu je jejím cílem DAKAR! Co na sebe mladá závodnice z Haruda teamu RAC Sedlčany prozradila?
ostatníOstatní
KomentářeKomentáře
ChatChat

Ahoj Kiki, jak se daří v tomto období?

Snažím se být každý den pozitivní a vytěžit z celého dne maximum! Samozřejmě jsou dny, kdy mi už všechno leze krkem a nejradši bych se sbalila a odletěla někam na pustý ostrov bez lidí. (smích) Strašně jsem si teď oblíbila běhání, takže chodím každý den běhat a minimálně pětkrát do týdne si i zacvičím v posilovně. Spíš pracuji na vytrvalosti. Dost jsem začala i jezdit na kole takový můj oblíbený dvacetikilometrový okruh tady u nás, v rámci okresu samozřejmě. (smích) Díky on-line škole mám na tohle všechno strašně moc času, a tak si dokážu dobře zorganizovat čas. Od 8 do 13 škola, pak věnuji minimálně 2 až 3 hodiny přípravě. Občas si chodím přivydělat do jedné firmy. Jen se modlím, ať už tohle šílenství skončí, protože je to strašně dlouhé a je to už znát na psychice lidí.

 

Každý tvůj fanoušek ví, že je tvým cílem Dakar. Když se řekne Dakar, co se ti vybaví?

Dobrodružství, sen, překonání vlastních limitů a vlastně i taková vášeň a touha.

 

Vzpomeneš si na první moment, kdy ses setkala s Dakarem? Bylo to setkání s nějakým závodníkem, nebo jsi to viděla v televizi. Co tě na tom tak okouzlilo?

Teda tak to je hodně těžká otázka. Myslím si, že to bylo poprvé, když jsem si od jedné nejmenované závodnice půjčila knížku „Závod do Dakaru“. Tam to všechno začalo. To překonávání vlastních limitů! Neustále mě překvapuje, co ze sebe tělo a hlava dokáže z posledních sil vydat. Je to taková droga, i když jsem ještě neokusila chuť Dakaru, už teď jsem na tom lehce závislá.

 

 

Předpokládám, že tvým největším zájmem bude disciplína čtyřkolek. Najdeme mezi závodníky této disciplíny nějakého tvého favorita?

Ano, je tomu tak! Mezi čtyřkolkáři to je Tomáš Kubiena a ze zahraničních závodníků to je bolívijská závodnice Suany Martinez, to je frajerka!

 

A co v jiných kategoriích?

Co se dakarských závodníků týče, tak obdivuji každého, kdo ten závod dojede! Z Česka hodně fandím klukům z Big Shock Racing Teamu, Martinu Michkovi, Milanu Engelovi, Rudovi Lhotskému, Davidu Pabiškovi, Honzovi Brabcovi, Liboru Podmolovi a Tomáši Kubienovi. V autech to jsou Zapletal a Prokop.

 

V jiných disciplínách motorsportu to je moje nejlepší a nejmilovanější týmová parťačka Zuzanka Nováčková. Dost jsem se začala zajímat i o Formule 1 a tam to je teď Daniel Ricciardo a Lando Norris. Jsem dost zvědavá na mladého Micka Schumachera.

 

Když se podíváme na startovní listinu Dakaru, najdeme tam několik žen. V minulosti se Dakaru zúčastnila z Česka například Gabriela Novotná nebo Ollie Roučková. Máš nějakou závodnici, která je tvým vzorem?

Moji největší inspiraci je Laia Sanz! Strašně se mi na ní líbí ten zápal a její vášeň pro závodění! Ona tím prostě žije a já to chci mít taky tak. Je prostě skvělá, a hlavně je čestná!

 

Co říkáš na novou kategorii lehkých buggyn, které jsou vlastně něčím mezi čtyřkolkou a auty. Podle jezdců je to ideální zejména pro začátečníky a provoz není tak finančně náročný.

Upřímně mě tato kategorie nijak neoslovila. Moc jsem ji nesledovala, ale pro někoho to muže být určitě daleko pohodlnější, než to jet na čtyřkolce nebo motorce.

 

V letošním roce se dařilo českým závodníkům, kdo tě na letošním Dakaru překvapil?

Hodně mě překvapil Martin Michek a Libor Podmol. Na to, že jel Libor Dakar poprvé, tak zajel parádní výsledek! S tátou jsme ale hodně hltali kategorii kamionů a sledovali Martina Macíka snad na každém kilometru. Takže jsme z jeho výsledku byli moc nadšeni!

 

 

V minulé sezóně ses zúčastnila své první dálkové soutěže Baja Szczecinek 2020. Jak vzpomínáš na tento závod?

Byla to skvělá zkušenost! A už teď víme, že je dobré mít u sebe opravdu všechny papíry, které jsou potřeba, protože ještě dvě hodiny před samotným startem do závodu jsem lítala po polském Szczecinku a sháněla doktora, který mi potvrdí, že mužů startovat do závodu. Díky klukům z Kamena Teamu jsem nejela domů, protože mi s tím pomohli. No byla to sranda už od začátku. Kde je Vaňková, tam je vždycky nějaký průšvih. (smích)

 

Ale závod sám o sobě byl opravdu kouzelný! Strašně rada vzpomínám na to, jak po konci poslední etapy za mnou přišel jeden polský závodník ze stejné kategorie a řekl mi: „neuvěřitelná”, objal mě, hodil si semnou selfie a jeli jsme. Silným zážitkem pro mě bylo také vidět, jak na mě byli rodiče pyšní! To opravdu nikdy neomrzí. Nakonec jsem dojela ve své kategorii první, protože jsem v této kategorii jela sama. Celkově jsem nakonec skončila pátá z devíti závodníků, což byl pro mě obrovský úspěch, čekala jsem, že dojedu poslední.

 

 

Poprvé jsi vyzkoušela navigaci. Jaká byla první zkušenost s roadbookem?

Nechci to zakřiknout, ale na poprvé si myslím, že mi to šlo! Sice jsem chvilkama dost tápala, ale vždy jsem si s tím nějak poradila. Hodně jsem se snažila soustředit se na ten roadbook, tripmaster a celkové kilometry.

 

Nastal během závodu moment, že ses ztratila, nebo jsi nevěděla kudy kam?

Jasný, hned v prologu, kdy jsem si zapomněla vynulovat tripmaster, takže jsem to jela celé na oči a na výsledku to bylo dost znát, dojela jsem poslední. Druhý den to už bylo o dost lepší! V sobotní etapě jsem se ztratila jednou, ale to jsem se hned zase našla. Na přejezdu jsem se ztratila dvakrát. Jednou jsem měla zabočit, samozřejmě jsem nezabočila a podruhé jsem se ztratila tak trošku na kruháku. To byla ale sranda, protože na etapu se jelo po silnici, která připomínala dálnici, prostě rovná, dvacet kilometrů dlouhá silnice a já už neměla moc benzinu, tak jsem si řekla, proč bych si to nedala ještě zpátky. Díky bohu, že byla cca po pěti kilometrech odbočka na ten správný směr, kterým jsem měla jet.

 

V čem je rozdílná příprava na dálkové závody oproti těm běžným?

Takhle, z mé osobní zkušenosti, je offroad maraton těžší z toho fyzického hlediska. Tam šíleně trpí ruce. Baja je zase na vytrvalost a zjistila jsem, že tam člověk potřebuje mít hodně namakané nohy. Já vždy po chvíli umírala, ale na tom už se také maká. Samozřejmě je potřeba mít i sílu v rukách, protože najednou přijde něco, co člověk na trase nečeká a totálně ho to rozhodí, a právě jen díky síle to dokáže zase srovnat.

 

 

V České republice se účastníš zejména Offroad maratonů. Jak moc jsou tyto závody odlišné?

Offroad se jezdí stále dokola v rozhraní od 2 do 4 hodin a povrch se defacto moc nemění. Na té Baje člověk neví, co ho čeká za kilometr, natož za dvacet. Tam se povrch mění neustále, člověk jede chvilku v lese, pak najednou najde na asfaltku, pak zase do hlubokého písku. Asi největší rozdíl je teda v tom, ze offroad je vymlékovaný, kdežto Baja není a musíš se navigovat sám.

 

Nepřemýšlela jsi někdy vyzkoušet i klasické MMČR Quad, které se jezdí na běžných motokrosových tratích? Nebo tě tohle závodění vůbec neláká?

Upřímně? Dříve mě to hodně bavilo! Dokonce jsem si zkusila odjet quadcross v Bělé u Jevíčka, kde jsem bohužel v prvním závodě zadřela motor. Postupem času jsem přišla na to, že patřím spíše na ty delší a techničtější závody, protože přeci jen jsem ženská a mám v sobě hodně velký pud sebezáchovy. Na tom quadcrossu máš obrovské riziko úrazu, nevyjde ti skok a jdeš. To už nedokážeš zachránit ani srovnat, ale moc ráda si na quadcrossové tratě jezdím zatrénovat.

 

Máš vyhraněnou disciplínu čtyřkolek, ve které by ses chtěla jednou Dakaru účastnit? Nebo třeba ty lehké buggyny?

Pro mě jsou ty čtyřkolky prioritou. Nějak nepotřebuji lámat rekordy, abych každý rok jela na něčem jiném. Je to taková srdeční záležitost a té budu věrná!

 

Kdyby nedopadl Dakar, spokojila by ses se závodem Africa Eco Race?

Afrika mě moc láká, a když budou dostatečné finance, tak bych si to třeba zkusila zajet ještě před samotným Dakarem, protože každá zkušenost se počítá. Dakar musí dopadnout!

 

 

Cesta to je dlouhá, ale není nereálná! Jakých závodů se plánuješ zúčastnit v letošní sezóně?

V letošní sezóně bych chtěla odjet celou maďarskou Baju a sem tam si zajet i do Polska na Baju. V diáři mám ale dva svěťáky a to Baja Hungarian a Baja Poland, které pojedu na 100%, když to pan Covid dovolí. Samozřejmě, když se pojede i něco u nás v Česku, tak se tomu určitě bránit nebudu.

 

Můžeš čtenářům prozradit, v jakých barvách tě letos uvidíme?

Pro letošní rok jsme společně s mým týmem Haruda team RAC Sedlčany vybrali českou trikolóru. Bude to opravdu pecka, už se moc těším na výsledek!

 

Chtěla bys závěrem něco vzkázat?

Chtěla bych moc poděkovat Mirkovi Harudovi a všem mým partnerům a sponzorům, bez kterých bych teď nebyla tam, kde jsem a nemohla bych si tak plnit své sny! Moc si toho vážím! Hlavně největší DÍKY patří mým rodičům za to, že to semnou už skoro šest let zvládají, i když to není vždy zrovna slunečné.

 

 

Připravil: Pavel Horák

Foto: Pataky Péter, Martin Blažek, Jaroslav Blažek, eLBephotos.cz, K.K.H. 69

16. 03. 2021

ostatníOstatní
KomentářeKomentáře
ChatChat

Komentáře:

Pro vložení komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.