Ještě než jsem zavítal na závod sajdkár do Irbitu, navštívil jsem sajdkárkrosovou legendu Sergeje Ščerbinina v Kamensk-Uralskyi. Na něj si mnozí pamatují ještě ze závodů v Ouběnicích, kde proháněl naše posádky a nejednou stál na stupních vítězů.




FOTO: Sergej Ščerbinin doma v Kamensk-Uralskyi a jeho slavná éra v sajdkárkrosu a značná stopa z MEZ v Ouběnicích, kde v roce 1985 skončil jako třetí!

Ve fotogalerii můžete zhlédnout pár fotek z motocentra v Kamensk-Uralskyi, kterému Ščerbin šéfuje. Je vzdálen přibližně 220 km od legendární továrny na motocykly Ural v Irbitu, kde se každoročně pořádají motoristické podniky.


Foto: Sergej Ščerbinin ve své pracovně

Letos tam slavili již 75. výročí od uspořádání prvního závodu. Na této slavnosti jsem nemohl chybět, a tak jsem nasedl na svůj motocykl značky BMW a vyrazil vstříc do Irbitu. Už dopředu o mě pořadatelé věděli, jelikož je informoval Sergej Ščerbinin, který moji návštěvu oznámil svému bývalému spolujezdci Zyrjanovi. Ten zase v Irbitu vykonává šéfa místního klubu. Díky jeho pomoci jsem mohl navštívit výrobní závod Ural a dozvědět se něco o historii motocyklu Ural, ale tom až příště...

Přivítání na Irbitu proběhlo k mému úžasu ve velmi slavnostním duchu s plnou parádou a obdarováním upomínkovými předměty za blýštění fotoaparátů a přítomnosti regionálních novinářů. Samotné závody začaly pompézním slavnostním ceremoniálem, kde vystoupila dětská taneční skupina, živě byla zazpívána ruská hymna a pozváni legendy motoristického sportu. A i já musel do mikrofonu pozdravit místní diváky a fanoušky irbitského závodu. To jsem ještě nevěděl, že budu muset dělat interview pro ruskou televizní stanici o mém putování po Rusku.

 

Celou slavnost 75. výročí ještě více dokreslovala výstava historických motocyklů se sajdkárem, které připomínaly slavnou éru závodů na Irbitu. Divák se tedy alespoň pohledem na ně mohl vrátit o několik desítek let zpět a vzpomenout na zlatou dobu své země. Pořadatel dbal na to, aby výročí bylo se vším všudy.

Samotné závody pak rozhodně nezklamaly účastí posádek ani zajímavou podívanou. Sajdkáry byly rozděleny do dvou kategorií: Open do 750ccm a Domací značky, u které jsem nevěděl, jestli se jedná jen o ruské motory nebo i o komplet podomácku sestavenou sajdkáru. Bylo možno vidět motory Ural jak vzduchem, tak vodou chlazené, rámy kopírující západní značku WSP až po konstrukci sajdkár z 80. let, na kterých se stále závodí.

 

Jak v Permu, tak i v Irbitu se trať rozkládala za městem v přírodním terénu. Významnost podniku umocnila jak vysoká jezdecká účast, tak i divácká. V areálu se mohlo pohybovat přes 3.000 lidí. Program rozjížděk se nelišil od těch našich. O vítězi rozhodovaly dvě jízdy po 25 minutách a dvou kol. Nejprve se divákům představila kategorie sajdkár domácí produkce a po nich následovaly již současné sajdkárkrosové střely. V nich excelovali lídři ruského šampionátu Poluchin-Koljasnikov, kteří celkově vyhráli. Druzí za nimi skončili Koch-Kuzněcov a bronz brali Kozub-Popyšev.

Permský šef Kyril se nemýlil, závod v Irbitu stál za podívanou a naprosto splnil mé očekávání. Kluci dávali do soubojů, co se dalo a nebylo nouze o atrakci v podobě posádky, která při startu vylétla do rybníku.



Na sestřih nej momentů se můžete podívat v přiloženém videu:





Připravili: Zdeněk Růžička a Josef Hejnal
Foto: Zdeněk Růžička, Petrov
24.8.2019