Po ránu vyrážím do města se podívat po památkách a fotím, co mě padne do oka. I zde narážím na seconhand. Parkuji motorku poblíž centra a vyrážím pěšky na hlavní třídu. Chci si půjčit kolo, protože mě za tři dny bolí zadek a město je tak malý, že nemá cenu jezdit na motorce po městě.
Pokouším se půjčit kolo, ale zjišťuji, že mám nefunkční platební kartu, tak je po půjčení a chodím pěšky. Prohlížím moderní city centrum a pak odcházím do starého města. Muzeum moderního umění mě moc nebere, tak jen fotím výtvory vystavené před budovou. Po chvíli chození nacházím malé centrum, kde potkávám turisty z Itálie, Francie. Ruch je tady ale tak malý jako v zimě v Praze.

Dostávám hlad, jdu hledat místní kuchyni a nacházím jídelnu, kde je plno a jídlo, které mě překvapilo svou chutí. Jako správný motorkář hledám něco o motocyklech nebo autech, ale v centru nic nenacházím. Google mi doporučuje něco za městem. Sedám na mašinu a vyrážím do muzea. Po 25 km dorážím do malé vesničky, kde v objektu cestářů nacházím muzeum. Muzeum není jen automobilové, ale paní uvnitř mi vysvětluje, že se jedná o muzeum dopravy. Zde je vyobrazeno kompletní budování silnic v Litvě a vše o stavbě silnic. Také tu mají nerosty z celého světa. Má znalost kamenů je tak malá, že jen mohu obdivovat množství, které tu mají. Paní mi sděluje, že vstup je zdarma a až budu mít vše prohlédnuté, mohu se dolu podívat na techniku pro stavbu silnic. V přízemí se nacházejí automobily, které jsou dodávány stylem, kdo co měl doma, sem dal. Cestou na ubytovnu ještě navštěvuji vlakové nádraží. Protože je hodně horko, dávám zmrzlinu a k večeři kupuji meloun. Zítra má být také horko, kouknu, co Google ukáže, kam jít za zajímavostmi a odpoledne razím směr hranice s Ruskem.



Text a foto: Zdeněk Růžička
2.10.2019