Klíče od bytu nechávám v pokoji, balím věci na motorku a vyrážím na vytipovaná místa. U muzea KGB mám bohužel smůlu. Už tam sedí dva Italové a sdělují mi, že je zavřeno, tak snad někdy příště. Muzeum bankovek nacházím také docela obtížně. Na první pohled byste nepoznali, že jde o muzeum. Ochranka mě ujišťuje, že jsem správně. Po vstupu zase neplatím žádný vstup. Když si pospíším, mohu to mít i s komentářem, sděluje mi dozorce uvnitř. Já ale raději si vše prohlédnu v klidu sám, to hejno dětí mě fakt neláká.

Nacházím zde bankovky z celého světa a nechybí ani česká pětistovka nebo tříkoruna. Na videu zde běží, jak postavili z mincí pyramidu, která je zapsána do Guinessovy knihy rekordů. Ještě pár bodů a míst a jedu do Lotyšska na hranice s Ruskem.

Po cca 150 km přijíždím k městu a zjišťuji, že přední kolo nějak plave, že by bylo prázdné, ano je. Zastavuji u krajnice a ptám se na servis. Bohužel dorážím 5 min po zavíračce, tak musím zakem. A jedu hledat díru. Teď si připadám jak cestovatel Prsky. Ještě nemám ujeté ani dva tisíce kilometrů a už mám prázdné kolo. Zda to bude takto pokračovat dál, tak se mám na co těšit.

Konečně nějaké dobrodružství, už jsem se bál, že bude cesta nudná. Začíná se stmívat a musím přemýšlet, kde přenocuji. V dálce vidím fabriku s vrátnicí, tak se jdu zeptat na možnost přenocování. Po sdělení mého problému s motocyklem mi vrátný říká, že motocykl mohu zde nechat, ale přenocovat jinde, třeba támhle v trávě. Rozbalím ve vysoké trávě stan, ale to ještě netuším, že se celou noc nevyspím, neboť v povzdálí je železniční trať, kde mi celou noc budou jezdit vlaky. Když hluk z nádraží kolem 5 hodiny ráno přestane, v klidu usínám, ale hned za hodinu mě probouzí řev dvoutaktního křovinořezu. Vstávám a pokřikuji na dělníka s křoviňákem, proč tak brzy začíná pracovat. S úsměvem mi sděluje, že v 10h je velké vedro a pak si pujde lehnout. Naštvaně nevyspalý balím a mířím do nejbližšího servisu.

Když jsem tam dotlačil motorku, sdělí mi týpek, že přezouvají jen auta a dává mi jinou adresu. Na benzíně dofouknu pneu a jedu na určené místo. Mechanik zjišťuje, že mám píchlou duši. Ať sem si celou dobu myslel, že mám bezdušové pneumatiky, neboť po koupi motocyklu nebyl čas na jeho velkou prohlídku. Nápis na plášti „Tubeless“ značí, že se jedná o bezdušové pneumatiky. Po opravě ještě dokupuji sadu lepení a rukavice. Majitel na mě ještě mává, že mi musí dát bílý prášek jako klouzek. Přemýšlím, jak to budu vysvětlovat na hranicích, protože to vypadá, jako kdybych převážel koks. Za vše platím 10 Euro. Konečně můžu vyrazit k lotyšsko-ruským hranicím. Tam mě čeká další překvapení, ale o tom až příště.

Chcete vědět, jak to chodí na ruských hranicích? Sledujte náš cestovatelský seriál i nadále.



Text a foto: Zděnek Růžička
28.9.2019