Po 5 km zastavuji u prvního supermarketu a jdu se podívat dovnitř, zda tam něco koupím. Po chvilce hledání nacházím prodejnu s telefony , a tak se ptám, zda také prodávají karty. Slečna mi nabízí tarif za 650 rublů. Mám neomezený internet a 100 min volaní po celém Rusku. Kupuji a nechám aktivovat.

Zadávám do navigace Ostankino a pádím vstříc zážitkům. Zácpy tu jsou pořádné jako u nás, ale nikoliv ve dvou pruzíh, ale rovnou jsou ve 4-5 proudech. Na motorce je to ale super. Silnice jsou zde tak široké, že se nemusím bát kličkovat mezi auty a pádím si to na místo určené. Auta zde jezdí ohleduplně. Jen z motorkářů jsem ten nejpomalejší. Ty se tady s tím vůbec nemažou. Kličkují mezi auty jako ještěrky. Ani se nestačím pořádně rozhlédnout a mizí v davu.

Když vám někdo řekne Rusko, tak to znamená velké. To zjišťuji po příjezdu k Ostankinu. Velký park, vchod, kde procházíte detektorem s ochrankou a pak jdete do budovy koupit lístek. Tam děvušky, které vás navigují tím správný směrem. Po zaplacení 1100 rublů jdu konečně na věž, která je ještě 100m daleko. Tam zase kontrola a navíc musím ukazovat pas. Konečně vchod do věže. Zase děvuška vyvolává číslo výtahu, ke kterému máte jít a ten vás za pár sekund vyveze na vyhlídku. Abychom nebyli v Rusku, Ostankino nemá jedno patro, ale rovnou 4. Vyhlídka za sklem, vyhlídka venku, kavárnu a restaurace. Samozřejmě všude děvušky, které se o vás starají a navigují, kam potřebujete jít. Já nikam nepospíchám a vše si důkladně prohlížím, kam v příštích dnech chci zavítat. Když už mě to nebaví chodit, navštěvuji restauraci a dávám si oběd. Je to takový můj rituál. Když už jsem na věži, musím ochutnat místní restauraci, ať to stojí, co to stojí. Nebudu se dál rozepisovat. Cesta je dlouhá a Moskva velká.

Další plánováná zastávka je socha startující rakety, tam zjišťuji, že pod parkem se nachází muzeum kosmonautiky. Něco tak fantastického jsem ještě nezažil. Můžete zhlédnou vše od počátku až po součastnost objevování vesmíru a ne jen ruskou techniku. Zmínky jsou zde nejen o vstupu na Měsíc, ale také o stanici MIR v životní velikosti. Samozřejmě Gagarin a Těreškovová nesmí chybět. Na rozepisování není čas, pobrobnosti a fotky mohu ukázat na besedě. Trvalo mi to 4 hodiny, než jsem to celé prošel a to jsem se všude nezastavoval.

Dnes je horko, tak se jdu ještě projít do místního parku nazvaný VDCH. Něco jako u nás, Park Juldy Fuldy v Praze, to ale netuším, že jsem zase v Rusku. Hodinu mi trvá, než dojdu na jeden konec a zpět. Ve velkém parku nesmí chybět velké fontány, ve kterých se koupají děti a lidé osvěžují. Další věc, co mě tady překvapuje. Všechna veřejná místa jsou poměrně dost hlídaná ochrankou, ale nikdo vás neprudí, když si v mistní fontáně ochladíte nohy nebo jinak osvěžíte.

Je čas skočit na motorku a hurá do pelechu. Dnes jsem nachodil asi 10km a najel po Moskvě asi 50km. Zítra mám v plánu Rudé náměstí a mauzoleum Lenina.

Mé plány s rozpočtem zatím moc nevychází. Za jídlo, vstupy, ubytování a suvenýry nechávám necelé 2 tisíce korun. Zda to bude takto pokračovat, to asi budu doma dříve, než jsem počítal.



Text a foto: Zdeněk Růžička
18.10.2019