Po týdnu mě čekal první závod letošní sezóny - Mezinárodní mistrovství Itálie v Ponte a Egola. V sobotu před závody se mi ale při odjezdu z jedné z tratí rozbilo auto – přetrhl se rozvodový řemen. A tak místo klidové přípravy na závody jsem se nechal M. Kadlečkem odtáhnout zpět na trať, svou moto jsem přeložil k němu do auta a Michal vyrazil směr Ponte a Egola. Já jsem ho měl následovat večer, společně se Sukupem starším a Ondrou Dohnálkem, kteří jeli na závody z ČR. Mezitím jsem společně s Vaškem Haasem, který byl v Itálii se mnou (včetně mé rodiny) rozebrali auto, sundali hlavu a poslali ji po M. Ježkovi do ČR, kde mi ji opravili a poslali zpět. Když jsme měli v podvečer hotovo, jel jsem společně s V. Haasem na závody. Rodinu jsem byl nucen nechat v depu, úplně samotné a v autě na špalkách… Závody v Ponte a Egola byly slušný masakr, co se bláta týká. Pršelo celý den a trať byla na hranici sjízdnosti. Pro mne byla úspěchem už jen kvalifikace do závodu, protože letos Italové zavedli nový systém, kdy sloučili třídy MX1 a MX2 dohromady, přestože dopolední kvalifikace jede každá třída zvlášť a do závodu postupuje přímo 16 jezdců. A vzhledem k tomu, že vypsali velmi vysoké prémie nejen za celkového mistra Itálie (1. místo = 60.000 euro ?!), ale až do osmého místa, sjela se velká konkurence v podobě jezdců z MS a to hlavně ze třídy MX1, protože se slabší motorkou mají jezdci šanci na umístění na bedně o dost menší. Pokud jezdec není do 16. místa, jede last chance, kde jsou již sloučeny MX1 a MX2 a postupuje prvních osm jezdců. Jinak kvalifikace se jede na rychlé kolo. V jízdách jsem skončil jako 24. a 27. Bohužel se mi nepovedlo odstartovat a v těžkém blátě šlo hodně špatně předjíždět. A navíc ve druhé jízdě jsem si o jiného jezdce ohnul v prvním kole kotouč přední brzdy.

Následující víkend se měl jet další závod ve Faenze, ale protože došlo ke zhoršení počasí a začalo sněžit, tak závod přesunuli na čtvrtek 17. 3. A tak jsme měli čas na to, abychom složili auto dohromady. To se nám nakonec povedlo, ale protože jsme to dělali poprvé a neměli jsme s tím zkušenost, málo jsme našponovali rozvodový řemen a po ujetí asi 120 km mi přeskočil a ventily se s písty potkaly znovu… Takže se vše opakovalo znovu – M. Kadleček nás znovu odtáhl do depa (tentokrát v Mantově), s Vaškem jsme sundali hlavu, poslali ji do ČR, tam zjistili, že je celá k.o., takže se sháněla jiná a ta nám byla zaslána zpět. Napodruhé nám to již vyšlo, auto jezdí a snad nás doveze v pořádku domů. Mezitím nám přesunuli i třetí závod v pořadí v Cingoli a tím se zbylé tři závody odjedou v rozmezí deseti dnů.

Ve Faenze nám již přálo počasí a i když trať byla ráno hodně blátivá, odpoledne byl perfektní povrch. Jezdilo se mi již o dost lépe, kvalifikoval jsem se přímo, sice jako šestnáctý, ale jak jsem se zmiňoval, konkurence byla velká. Tentokrát jsem měl dobré starty, vždy okolo desátého místa, ale v první jízdě jsem udělal v úvodu velké chyby a propadl se až na 25. místo. V cíli jsem byl nakonec jako sedmnáctý. Ve druhé jízdě jsem měl smůlu ihned v první zatáčce, kde jsem byl hodně vepředu, ale bohužel mi spadl pod kola jeden z jezdců a já se svalil o něj. Při pádu jsem ohnul spojkovou páčku a než jsem si na její jinou polohu zvykl, za další dvě zatáčky jsem ležel znovu. Ale potom jsem se dostal do tempa a i přes další pád jsem dokázal dojet ještě pro bod za dvacáté místo. V této jízdě jsem zaznamenal deváté nejrychlejší kolo v závodě.

Tuto neděli, 20. 3. jedeme třetí podnik italského mistrovství v Cingoli, o jeho dalším průběhu vás budu informovat.

Zdraví Čépa