Závodit na čtyřkolce, to je obecně spíše mužská zábava. Připouští to i v Praze žijící rodačka z Děčína, která není typickou závodnicí, jíž by od mala učarovala vůně spáleného benzinu. „Také jsem si hrávala s panenkami,“ směje se. „Jezdit na čtyřkolce jsem začala dost pozdě, až v nějakých sedmnácti letech. Můj tehdejší přítel přijel na první rande na čtyřkolce a já jsem vůbec nevěděla, co to je. Předtím jsem jezdila jenom na kole nebo na koloběžce. Jako malá jsem dělala atletiku,“ vzpomíná.

K motoristickému sportu ji přivedl právě přítel. „Chtěla jsem s ním trávit co nejvíc času, ale čtyřkolka se mi ze začátku vůbec nelíbila. Bylo to špinavé, řvalo to, všude prach. Žádná romantika to nebyla,“ přiznává. „A když člověk navíc sedí vzadu, tak to není nic moc.“

Nakonec ale řvoucímu stroji překvapivě přišla na chuť. „Sama jsem si koupila čtyřkolku a začala jsem se vyjíždět. Zúčastňovala jsem se expedicí. Byla jsem třeba v Izraeli, v Řecku, v Itálii nebo ve Francii. Projela jsem se čtyřkolkou v rámci legislativy i celé Čechy. A pak už jsem neměla co, tak jsem zkusila první závody quadů, což je vlastně motokros na čtyřkolkách. Ale vůbec mi to nešlo a pořád jsem padala.“

Celý rozhovor s Ollie Roučkovou si po zaplacení 1 Kč můžete přečíst na webu Českobudějovického deníku. 

Autor rozhovoru: Pavel Kortus/Českobudějovický deník
Foto: FB Ollie Roučková
27.05.2020