Tuto roli potvrdila i v neděli v Pacově, kde na pátém závodě domácího šampionátu obsadila druhou příčku a celkově vede průběžnou klasifikaci s luxusním náskokem devětatřiceti bodů před druhou Barborou Laňkovou. Přitom první jízda jí nevyšla úplně podle představ a skončila čtvrtá. „Trošku jsem měla strach ze startu, ale ten přitom dopadl až nad očekávání dobře. Jenom jsem do první zatáčky jela moc opatrně a holky mě podjely a objely, takže jsem začínala čtvrtá,“ říká.

Na stejné pozici také dojela až do cíle. „Poslední závod v Lokti byl můj nejhorší za poslední tři roky. Poprvé jsem od té doby nebyla na stupních vítězů. Tak jsem měla docela strach a respekt. Nevěděla jsem, co čekat. Čtvrté místo proto beru pozitivně, holky hodně zrychlily a hezky jsem si zazávodila,“ chválila si po dojezdu úvodní rozjížďky. Vzhledem k bodovému polštáři na čele průběžné klasifikace šampionátu už Vítková také přece jen malinko kalkuluje. „Pokaždé se snažím jet co nejlépe, ale také už vím, že někdy to nemá cenu hnát úplně přes mrtvoly. Nějaký náskok mám, takže chci být hlavně v klidu a dojíždět do cíle. Minulý závod v Lokti už bych radši ani nechtěla komentovat,“ usměje se.

Do druhé finálové jízdy však šlápla opět naplno, veškeré taktizování šlo stranou a dokázala zvítězit. Celkově skončila v Pacově druhá za Rakušankou v barvách Motosportu Chýnov Kapsamerovou. Již zmíněný závod v Lokti přeťal obdivuhodnou vítěznou šňůru nevysoké závodnice. „Vyhrála jsem dvaadvacet rozjížděk v mistrovství republiky v řadě. Je to rekord napříč všemi kategoriemi našeho šampionátu,“ usměje se. „Už jsem se ale skoro těšila, až ta série skončí,“ dozná se. „Akorát to nemuselo být tak moc, protože v Lokti jsem byla pátá a sedmá. Ale jsem s tím pohodě a vím, že už nemusím trhat žádné rekordy. Jede se mi tak o dost lépe.“ Závodnice z Benešova obhajuje loňský titul mistryně republiky. „Chtěla bych obhájit, to je jasné. Bylo by krásné vyhrát titul bez ztráty jediného bodu. To se zatím ještě asi nikomu nepovedlo. Ale není to tak snadné. Musíte dřít a počítají se všechny body,“ má jasno.

Českou špičku prohánějí v národním šampionátu také kvalitní zahraniční závodnice. „Třeba Němka Borchersová jezdí mistrovství světa a měla jsem velkou radost, že jsem ji ve druhé jízdě porazila,“ neskrývala radost nad cenným skalpem.
 

Sama by si závody mezi nejlepšími světovými závodnicemi také ráda vyzkoušela. „Mistrovství světa už jsem jela, ale bohužel na to nejsou peníze. Kdybych tu možnost měla, tak by to bylo výborné získávání zkušeností a věřím, že bych posbírala i nějaké body. Ale finance na to nejsou, tak je zbytečné se o tom bavit,“ jen rezignovaně mávne rukou.
 

Ve výkonnostně slabších závodech jezdí běžně s muži. „V krajských přeborech mi zatrhli závodění s hobby kategorií. Docela se mi tam dařilo a bývala jsem do třetího místa. Chlapi si stěžovali a měli hloupé poznámky. Tak jsme se po dohodě se šéfem mého týmu Jirkou Čepelákem rozhodli, že budu jezdit normálně s profíky. Tam už nikdo nemůže říct ani půl slova. Jsem ráda, když tam vyjedu nějaké body, což je umístění do dvacátého místa. Pokud závodí holka s klukem, který je stejně starý a stejně pro to dělá, tak je hrozně znát, že kluk má větší sílu,“ vysvětluje.
 

Motokros je sport pro chlapy. Vítková to tak ale nebere. „S panenkami jsem si moc nehrála. Spíše jsem do nich lila vodu,“ směje se. „Za mlada jsem dělala kolektivní sporty: fotbal, hokej nebo florbal. Jenže jsem zjistila, že vy tomu odevzdáte třeba tisíc procent a ti ostatní devadesát. To mě rozčilovalo,“ přiznává. „Pak mě jednou vzal táta na offroad maraton, kde dělal mechanika Martinu Macíkovi. Docela jsem se tam nudila a chtěla jsem nějakou motorku nebo čtyřkolku, protože je tam měly všechny děti. To mi bylo asi osm let. Táta na vojně jezdil, tak věděl, co to obnáší. Proto dlouho vzdoroval. V deseti letech ale přišel Ježíšek a už bylo po vzdorování. Dostala jsem motorku padesátku. Otec si myslel, že to skončí ježděním na poli, ale neskončilo,“ usmívá se. „Motokros mě stále baví.“ Zatímco otec Kristýnu podporuje, maminka se o svou ratolest spíše bojí. „Dříve jsem skákala freestyle, to nás mamka doma nechtěla ani vidět. Když jsem ji jednou konečně přemluvila, ať se na mě jde podívat, tak mě zrovna odvezl vrtulník. Ale motokros už bere tak nějak lépe,“ tvrdí.

Jestli vás článek zaujal, pokračujte v jeho čtení zde. 

Autor: Pavel Kortus/Českobudějovický deník 
Foto: Petr Hřídel 
11.09.2020