Bolest a utrpení...

To byly poslední dva závody MMČR.

Týden před Opatovem jsem měl na tréninku, díky technické závadě, opravdu velkou nehodu. Vyvázl jsem s obrovským štěstím víceméně bez poskvrny. Víceméně znamená přeražený nos, zlomený palec a přetržený vaz na palci.

Stál jsem před rozhodnutím, zda pokračovat v sezóně a pokusit se uhájit druhé místo, nebo to vzdát a čekat na další sezónu.

Po konzultaci s lékařem, který mě ujistil, že na 90% si ten palec už nezhorším, jsem se rozhodl zkusit závodit.

Tejpování, prášky, injekce, ale i strach že mi ty řídítka někde vypadnou z ruky a ještě víc si ublížím. S tímto jsem odjel poslední dva závody. Po každé jízdě už se mi nechtělo nastoupit na tu další a dostat další dávku bolesti.

Nakonec se mi podařilo uhájit a získat titul vicemistra ČR.

Jsem za to strašně rád, protože ten závěr sezóny pro mě byl opravdu náročný a komplikovaný.

Původně to vypadalo na operaci, ale nakonec jen sádra.

Takže teď už mám ruku zafixovanou a 5-6 týdnů než mi to sundají.

Mám tedy spoustu času si odpočinout, věnovat se mým holkám. Následně rehabilitace a pak se uvidí.

Díky přítelkyni za podporu v těžkých chvílích. O tomto zranění jsme z jistých důvodů nemluvili. Teď už je dobojováno a chtěl jsem Vám sdělit, proč jsem se přestal objevovat na pódiu.

VK101

TZ Václava Kováře

Foto: Václav Kovář, Pavel Horák

7. 10. 2020