O pohár Barum MEFO Tyres se posádky snažily ve dvou závodech, přičemž první se konal ve zmíněných Bučovicích, z kterých máme záznam, a druhý se odehrával na německé půdě v Arnsteinu dne 25.8.1985. Každý se jel na tři jízdy a z nich byl vyhlášen samostatný vítěz. Držitelem poháru Barum Mefo Tyres se pak měla stát posádka, která ze všech jízd obdrží nejvíce bodů.

A kde se vzal nápad jet tento pohár? Pořadatel přinesl odůvodnění v programu: „Asi před šesti lety, v souvislosti s vypsáním mistrovství světa v sajdkárkrosu, vyvstal na trhu problém se speciálními pneumatikami pro tento sport. Došlo k dohodě, podle které n.p. Barum bude tyto pneumatiky vyrábět a firma Mefo je bude prodávat v západní Evropě... Reklamním trikem je i dvojzávod o pohár Barum Mefo tyres. Přední světoví jezdci pojedou na pneumatikách Barum Mefo, budou-li s nimi spokojeni, pojedou na nich i další závody a tím je budou propagovat. Majitel firmy Mefo Willi Liebl, také sajdkárový závodník, startoval v Bučovicích na MEZ v roce 1979 a byl s tratí i s organizací závodu velmi spokojen. Proto požádal o uspořádání tohoto závodu bučovické pořadatele a ÚV Svazarmu s tím souhlasil.“

V Bučovicích kromě zahraniční enklávy jezdců z Německa, Švýcarska, Belgie, Holandska a Rakouska startovala kompletní československá špička v sajdkárkrosu. Pořadatel diváky lákal na posádky Novotný-Lundák, vycházející hvězdy Macek-Šťastný, Trkal-Kamenár, bratry Zatloukalovy, Konečný-Šustr, Vrchota-Machovec, Háček-Šimůnek, Liškové, Vodenka-Černý či Polívka-Průcha.

Po skončení třech rozjížděk v Bučovicích si české obecenstvo mohlo z plna hrdla pořádně zakřičet, protože za prvními Königsdorfer-Glück se umístila česká posádka Novotný-Lundák. Jako třetí na stupně vítězů vystoupala tehdejší sovětská dvojice Ščerbinin-Zirjanov.


Foto: Zleva na třetím místě Ščerbinin-Zirjanov, první Königsdorfer-Glück a druzí Lundák a Novotný


Na tehdejší slávu se rozpomněl tehdejší účastník Jiří Macek: „V první jízdě jsme skončili na 6. místě. Ve druhé nezvládla nějaká zahraniční posádka svoje EML Jumbo 1000 a z jiné časti tratě do nás narazily. Dál jsme již nemohly pokračovat.“ A jelikož už v té době byl považovaný za nástupnickou generaci, která později bude kralovat v české kotlině, dostal laso od AMK Ouběnice. „Pamatuji se, že tady za mnou přišel Franta Hejnal s nabídkou, abychom jezdily za Ouběnice, což se uskutečnilo až v roce 1988,“ vysvětloval nám Jiří Macek.

V českých očích ale největší hvězdou bučovického klání zůstávali stříbrní Novotný-Lundák, kteří se již těšili na druhý, pohárový závod do Německa, leč nebylo jim moc přáno. „Mezi těmi dvěma závody o pohár Mefo jsme startovali v západním Německu v Erbachu také na mezinárodním závodě s mistry světa. Bohužel můj spolujezdec Petr Lundák si zde zranil koleno, že musel na operaci, takže na tom srpnovém závodě nemohl jet. Do Arnsteinu jsem si tak vzal Vodenku. V závodě jsme jeli na druhém místě a dojížděli vedoucí posádku, která byla těsně před námi. Osudným se nám ale stal skok do protisvahu. Po doskoku se nám totiž rozlomil rám, že jsme se dolů skutáleli. Zlomil jsem si nohu a musel do nemocnice, kde mi ji spravili 48 šrouby a 2 dlahami. Kdyby se to nestalo, byl bych tam býval vyhrál,“ líčil nám Josef Novotný.

Asi nejvíce nám atmosféru přiblíží dochovaný amatérský záznam, který hlavně zabírá samotné zákulisí a paddock bučovického závodu. U druhého videa pak můžete vidět radost vítězů na stupních.




Druhá část ze stupních vítězů...





(joh)
Foto: Archiv jezdců
19.11.2020