Mezi městy Hohenmölsen a Profen se nacházelo zázemí závodu i kemp pro návštěvníky. Náš příjezd byl někdy kolem desáté hodiny večerní, a tak nezbylo než rozbít "tábor", prohodit pár slov a jít spát.

Sobotní etapa začínala již v šest hodin ráno startem motorek a quad. V poledne je pak měly vystřídat automobily a kamiony, stejně jako v neděli. Po nikoliv brzkém, ale řekl bych optimálním probuzení jsme podstoupili akreditační proces a vyrazili jsme na trať. Výchozím bodem bylo parkoviště u statku, od něhož jsme přešli kopec abychom ho vzápětí zase sešli dolů k trati. Jak sobotní, tak nedělní etapou provázelo závodníky a diváky slunečné počasí a teplota vzduchu nad vyhřátým pískem se mohla blížit i 25 °C.

Během prohlídky trati jsme za oba dny narazili jen na jednu louži, kterou navíc ne každý projel, což nás pochopitelně zamrzelo, ale jak jsme zjistili, dalo se s tím žít. Místa kde jsme se byli podívat byla tvořena z drtivé většiny vrstvou jemného písku a volně se povalujícího kamení. To se pro mnohé závodníky na motorkách stalo nečekanou přítěží. V prudkém výjezdu do kopce "to" nejednou přestalo jet a závodníci padali na zem jako zralé švestky z trnky, nebo jen sesedli z motorky a snažili se ji vytlačit nahoru. Několik okruhů střídavě v prachu na šotolině nebo pro změnu na smýkajícím se písku, to je úctyhodný výkon. Bohužel, byli jsme i svědky práce záchranného systému závodu. Německý motocyklista nezvládl přejezd po plošině s hlubokým pískem, upadl a hlavou narazil na ostrý kámen. Otřeseného závodníka po příjezdu lékařského kamionu odvezl malý off-road na další vyšetření. Zdá se, že závodník byl jen otřesen. Závod pokračoval dál.

Odpoledne byl na programu novinářský konvoj. Ten zajížděl na několik atraktivních míst, i na dno povrchového dolu. Po každém zastavení z několika off-roadů a našeho multivanu vyskákalo hejno novinářů a obsadili trať 50 metrů po směru a 50 metrů proti směru jízdy. Učinil jsem závažné rozhodnutí, že se mi nelíbí tolik novinářů na jednom místě, nemluvě o téměř shodných snímcích a videozáznamech. Tím pádem padl konvoj v nedělní etapě.

Závodu se zúčastnilo rekordní množství českých posádek a kromě kategorie kamionů pod 7.5 tuny jsme měli v každé kategorii alespoň jednoho zástupce. Zvýšenou pozornost jsme však věnovali kamionům nad 7.5 tuny, kde jsme měli hned tři želízka v ohni. Loňský vítěz, Tatra 815 s dvoučlennou posádkou Václav Svoboda a Martin Kalous, kteří chtěli obhájit loňské prvenství a šli dravě za každým CP (kontrolní bod), dále Liaz v obsazení Michal Jansa, Jan Balšán a Daniel Schneider. Třetím vozem byla druhá Tatra 815 s posádkou Petr Jansa, Šárka Jansová a Petr Justyán.

Obrovskou překážkou a důvodem propadu dokonce i dakarových posádek se stala náročná navigace v terénu. Spousta závodníků dokonce nebyla schopna najít CP a za každou neprojetou kontrolu byli nemilosrdně penalizováni. Po první etapě schytali pár hodin za CP navíc a naši jezdci. Po příjezdu do servisu se ukázalo, že Václav Svoboda pokácel strom – spíš z něj nadělal párátka – který po sobě zanechal nepatrně prohnutý nárazník a pár popraskaných svárů pod kapotou. Horším defektem, který se však nakonec podařilo opravit, byla spálená hadička vazelinového vedení u zadního kola vpravo. Nakonec byl však ještě v sobotu večer diskvalifikován za projetí červeného praporku po tom, co si posádka neporozuměla s pořadateli.

Svoboda Tatra team však i přes nešťastnou diskvalifikaci nastoupil do nedělní etapy, Václav zvolnil tempo a spíše než závodil, testoval a zkoušel vůz.

V neděli jsme částečně změnili místa pozorování, zvláště pak já jsem od statku nešel s otatními, ale kus lesem. Dostal jsem se na rovný úsek trati, ovšem s prudkým odbočením vpravo. V této části minimálně polovina posádek při prvním průjezdu minula odbočení a v horších případech se vracela až po pěti minutách. Ač nechtěně, nakonec jsem byl jakýsi maják v reflexní vestě, který zbytek posádek svoji přítomností až v samotné zatáčce informoval o tom, že mají odbočit. Většina závodníků dravě zadupla brzdový pedál a vycouvala zpět na křižovatku. Toho pochopitelně využili ti, co byli hned za nimi a předjeli tak svoje soupeře, včas varováni. Celkem ostrou zatáčku zvládli projet všichni na jedinou vyjímku. Tou byl osmikolový kamion, který prostě a jednoduše odsunul z okraje cesty obrovske kameny a projel přes pole zpět na trať. Není divu. Komu by se v takové zatáčce chtělo couvat.

"Svoboda Tatra team jel obhajovat loňské prvenství v tomto podniku. Plány byly velkolepé, mělo se jet s novou Tatrou stavěnou pro Silk Way 2011 a to dokonce včetně nového doprovodu. Nakonec se tak nestalo a do boje vyrazila stará osvědčená vítězka minulého ročníku. Protentokrát navíc s pouze dvoučlenou posádkou ve složení Václav Svoboda a Martin Kalous. Charakteristickým znakem letošní Saxonie byla velmi náročná navigace. Tento aspekt pak velmi zamíchal pořadím a na prvních příčkách se objevovaly posádky které by tam nikdo nehledal a známí dravci s Dakarem prověřenými vozy se schovávali kdesi v hloubi pole. Za všechny pak mluví výkon Haralda Chemnitze, který nakonec dokázal celou soutěž vyhrát s obyčejnou Ifou L60." "Jeli si v klidu to svoje, soustředili se na precizní výběr trasy a navigaci a nakonec vahráli" komentoval jejich výkon Václav Svoboda. Oranžová Tatra v sobotu vyrazila směle vpřed a začala bojovat o první příčky. Ovšem pak přišel kámen úrazu v podobě problému na trati a odklánění posádek na jinou trasu. Při tom došlo k neporozumění si s pořadateli a špatnému odbočení, což vedlo k prodloužení si tratě penalizacím propadu na 8. místo a nakonec diskvalifikaci za projetí červeného praporku. V něděli pak Tatra startovala z poslední pozice s obrovskou časovou ztrátou bez šance obsadit přední pozice. A tak se posádka rozhodla zvolnit tempo a užívat si závod. Navíc trať byla po sobotě velmi rozbitá a bylo by zbytečné ničit auto brutální jízdou. Václav Svoboda však nehodnotí účast nijak špatně. "Auto fungovalo na jedničku, hezky jsme si pozávodili a podařilo se nám auto dovést domů v celku a bez vážnější šrámů. Navíc nebýt sobotní diskvalifikace patřilo by nám 2. místo, ale i to k závodění patří. Nyní se team bude plně soustředit na přípravy na vrchol sezony Silk Way 2011. Tak mu držme palce."

Za Svoboda Tatra team Filip Nikl

Přesun na jiné místo trati znamenal sice obrovský rozhled na dlouhý úsek trati, ale za cenu všudypřítomného prachu. Zde jsme však celkem dlouho zůstali a chvíli před koncem závodu jsme vyrazili vrátit vesty do tiskového centra.

Suma sumárum: Spousta prachu, smrad benzinu a nafty, adrenalinové průjezdy, ve dne horko a v noci zima, terénní podmínky pro život – víkendový relax jak má být.

Text a foto: Martin Blahák