MEDAILON Evžena Kamenára:

Zvěsti o jeho ohromné fyzičce jsou legendární. Vypráví se, jak se závažím běhal několikakilometrové trasy, aby měl kondici do sajdkárkrosového vozíku Jaroslava Petáka. „Nejdříve jsem měl vestu s pískem, ale protože nebyla tak těžká, dali mi do ní kluci z Kovohutí diabolky. Řádově měla 8 až 12 kilo. S tím jsem poctivě běhal trasu Příbram-Bohutín-Havírna-Vysoká Pec. Na poslední zástávce jsem se otočil a běžel zase zpátky,“ tvrdil nám Evžen Kamenár.

Sportovec byl každým coulem už od mala. Během školních let hrával fotbal za Spartak Příbram, později hokej a do toho běhal přespolní závody 3,5 a 5 kilometrů. Evžen už od dětství byl divoch a pořád se snažil, kde svou energii a kondici nejlépe uplatnit. Sportovní vyžití našel až při nástupu do Uranových dolů Příbram, kdy se zbláznil do motokár. S nimi začal v roce 1968 v přeboru ČSR a jezdil je až do osudného setkání se sajdkárkrosařem Jaroslavem Petákem. „Bylo to někdy v roce 1975, kdy mě Jarda přemluvil, abych zkusil jeho malý nábor na Pichcích (kopec u Příbrami, kde se dříve trénovalo - pozn. redakce). Zavolal ještě Bartůňka, co hrál první ligu fotbal, Marka, který hrál hokej a ještě dva nebo tři kluky. Všechny je sezval na trať, aby si je vyzkoušel. Nakonec já jsem na sajdě vydržel nejdéle a udělal na něj dojem,“ vzpomínal Evžen Kamenár.


FOTO: Legendární posádka Jaroslav Peták - Evžen Kamenár

Jejich slavná éra byla tím odstartována, ač začátky a první závody pro Evžena byly krušné. „Do smrti na to nezapomenu! Bolelo mě všechno. Křičím na Jardu: "Zastav! Já už nemůžu, vyskočím!" Jarda byl ale neoblomný: "Né, né, né! V žádném případě!" Myslíš, že pak zastavil? Ani náhodou! Nezastavil, tak jsem mu vyskočil do křoví. Naštěstí na druhou rozjížďku začalo pršet, až lejt, takže jsme to dokroužili. Jarda mi pak říkal: "Ty vole, ty budeš dobrej!" řekl nám ke svému prvnímu závodu.

Od té chvíle prodělal ohromný progres a v Československu začala dvojice Peták-Kamenár platit za tvrdou konkurenci o mistrovský titul. Ten přidala v sezonách 1977 a 1980 a zapsala se nesmazatelně do historie. Oba jezdci pak byli také oceněni titulem Mistři sportu.

Po odchodu Jaroslava Petáka do zahraničí si Evžen vyzkoušel i jiné jezdce. „Jezdil jsem potom s Láďou Trkalem, občas s Honzou Polívkou a Vencou Klérem, ale na Jardu Petáka neměl vůbec nikdo, to byl pan řidič,“ pěl chválu na svého prvního jezdce Evžen. I přesto další titul přidal v sezoně 1985, to už s Vladimírem Trkalem. Svou závodní kariéru pak ukončil někdy kolem roku 1987.

Do sajdkárkrosového kolotoče se ale přesto o několik let vrátil. V roce 2014 se u nás začala zvedat kategorie veterán side a u toho nesměl Evžen chybět. Tentokráte usedl do sajdkáry Miroslava Pokorného a později Roberta Tyleho.

Kromě sajdkárkrosu i doteď nepřestává sportovat. Hlavně cyklistika ho učarovala, takže i nyní se zúčastňuje různých závodů. Evžen Kamenár je prostě sportovec tělem i duší!


VŠE NEJLEPŠÍ K „70“

Za celou redakci Ti, Evžene, dodatečně blahopřejeme k Tvému životnímu jubileu!



PS: Omlouváme se, že tak pozdě ;-)



(joh)
Foto: Archiv E.K., Zdeněk Růžička
14.12.2020