Byli jsme domluvení s Matesem, že večer dojede do Prahy, dáme nějaké to pivko, v neděli se někam podíváme a pak hurá do Mostu. První komplikace nastala hned v sobotu, kdy jsem volal Matesovi, jak je na tom, kde ho mám vyzvednout a on mi s úsměvem na rtu oznámil, že nějak zapomněl doma kombošku :-D (ještěže nezapomněl naložit moji motorku). Pár telefonátů do Brna ale tento zádrhel vyřešilo a my jsme po několika sobotních pivech a nedělním petangovém odpoledni vyrazili směr Most.


 

Tam nás pro změnu při příjezdu na okruh nechtěli pustit dovnitř, protože tam byl ještě Action Bike, takže jsme si chvilku počkali před bránou. Když nás konečně pustili alespoň dovnitř, čekal nás další zádrhel, jednak v podobě parkování na spodním parkovišti kvůli nutnosti nepořádku po německých kolezích a také v tom, že pan „kaskadér“ Pepa Šiler nestíhá, takže první letošní motoškola čekala na mě samotného! No co už, jak říkali staří husité: „ Nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme!“. Čekání na „žáky“ jsem vyplnil lepením sponzorských polepů na bajk, abych byl plně připraven. Poté následovala ona skvělá motoškola, která snad dala i zúčastněným to, co od ní očekávali. Zbytek večera už probíhal v poklidném studeném tempu vyplněném popíjením skvělé baracz pálenky, kterou jsem obstaral v sobotu od maďarských kolegů.

 

 

V pondělí jsme se probudili do krásného rána, které dávalo tušit, že „Dneska by to šlo“. Hodit motorku na nahříváky, převléct se do kombiné a hurá na to. S Matesem jsme se dohodli, že pokud to půjde a 990 SMTčko od KTM, které jsme tam dovezli k zapůjčení, bude volné, půjčím si ho a pojedu na něm motoškolu, aby alespoň bylo vidět. Za deset devět se setkáváme s „žáky“ a „panem kaskadérem“, který již stihl dorazit, v boxu a dáváme si malou rozpravu. Po ní už hurá na trať, připomenout si znovu mostecký asfalt a zákruty. Pomalé tempo motoškoly mi pomohlo zpátky najít stopu, a tak hned v prvních trénincích na mojí motorce jsem se dostal na časy, na kterých jsem loni končil, což mne potěšilo. Celé dopoledne pak pokračovalo bez větších problémů, vyjma Matesovy kačenky, která se nějak nechtěla skamarádit s novými pneumatikami od strýce Michelina a sveřepě si nedržela stopu, a taky mého předního nahřívaku, který řekl dost a přestal fungovat.
 

Po obědě, který vyplnilo přezouvání obou motorek, nás čekala poslední kvalifikace na večerní závod a já i díky vylepšení svého loňského maxima startoval ze 7. fleku, což mi stačilo, abych si dal zbytek odpoledne pauzu. Před naším závodem jsem ještě zhlédl závod nakedů spojený se závodem 600 ccm a pak hurá na to.

 

 

Do závodu jsem šel s cílem snažit se porazit kamaráda Vldouše, který ma nejen stejnou motorku jako já, ale tak nějak jsme loni jezdili hodně vyrovnaně. Už při výjezdu do warm upu se mi nezdál bílý dým, které znatelně vycházel z výfuku HAGOVY Ducati, což se následně i v závodě ukázalo a Nori tak díky prasklému karteru závod nedokončil. Řadíme se ještě jednou na startovní rošt a tentokráte už startujeme naostro „na světla“. Popisovat to, co jsem při tomto manévru provedl snad ani raději nebudu, protože bych musel být sprostý sám na sebe a to tak, že hodně. No co, po první zatáčce, do které jsem najíždel z hloubi startovního pole, začalo postupné zakrojování soupeřů a hledání Vldouše v dostřelovém zorném poli. To se dařilo až do třetího kola, kdy jsem se „zašprcnul“ za pánem na Kawasaki, který přestože byl pomalejší na brzdách a průjezdech zatáčkami, mi na rovince cukl a všechno začínalo zase odznovu. V dalším kole se mi na něho podařilo najít léčbu a předjet ho, ale další soupeři, už cukli natolik, že jsem poslední 2 kola jel osamocen a přestože se mi podařilo dosáhnout mého nejlepšího času, tak jsem si po projetí pod šachovnicovou vlajkou ještě dlouho nadával, cože jsem to za vola, že neumím ani odstartovat.  Malou útěchou potom bylo 3. místo v GSX R chalenge a Matesovo 3. místo v dvouvál cupu.

Potom už jen následovalo rychlé balení a přesun do Zlína, protože úteré pro mne bylo hodně pracovní a ve středu a ve čtvrtek nás čekal první závod Přeboru ČR Endurance.

 

 

Na závěr bych chtěl poděkovat všem našim sponzorům, jmenovitě Autonově, Motorexu, Brubecku, Jirkovi z Hard Core Machine za připravenou motorku, potom taky Inkvizovi a Carvimu z Racetracku za vydařenou akci a taky naší skvělé fotografce Barči, která nejen že perfektně fotí, ale dělá nám taky super zázemí.

Autorem textu je "Jiřina".

 

Materiál jsme kompletně převzali z webu:
http://ktmautonovaracing.blogspot.com/p/sezona-2011.html