Kubo, jak ses vlastně dostal k motorsportu?

Už odmala jsem se jezdil dívat na mého bratrance Zdeňka Kosteleckého, který jezdil motokros. Vždy se mi to moc líbilo, takhle závodit, ale táta na to neměl čas a mamce se to nikdy moc nelíbilo, že to je nebezpečné, takže jsem měl smůlu. No ale pak jsme se byli párkrát podívat na různé závody čtyřkolek, které pro nás byly něco úplně jiného, a tak jsem se rozhodl, že bych to chtěl zkusit. V mých dvaceti letech jsem si jel pro první čtyřkolku. Byl to prosinec 2009 a v roce 2010 jsem už startoval na prvních závodech v Březové nad Svitavou na závodech Crossracing Cup.

Byly čtyřkolky jasnou volbou hned zpočátku?

Ano, líbilo se mi to. Bylo to něco jiného, než jsem znal. Na začátku jsem říkal, že budu závodit offroad maratony, protože na motokrosových tratích to je moc nebezpečné, ale to mě rychle přešlo. Po pár jízdách na motokrosové trati jsem věděl, že musím skákat a ne jezdit mezi stromy. (smích)

Vzpomínáš si na svůj první závod v Březové?

Bylo to na závodech Crossracing Cup. První jízdu jsem dojel v kategorii Hobby kolem desátého místa. Druhá jízda se jela v dešti a já jsem uvařil čtyřkolku. Ještě teď mám před očima, jak ji tlačíme v bahně. Ale byl jsem tak šťastný, že závodím, takže mi to ani trochu nevadilo a už jsem se těšil na další závod.

V rodině máš několik úspěšných motokrosařů, neuvažoval jsi vyzkoušet i motokros?

S motorsportem začal u nás v rodině Zdeněk Kostelecký, kvůli kterému vlastně asi závodím. No a také mám v rodině Víťu Marka, kterému moc fandím a jsem rád, že se mohu pochlubit tím, že to je můj příbuzný, který sklízí úspěch za úspěchem. Tím bych mu chtěl popřát, ať se mu nadále daří a vozí jen ty nejcennější kovy. Motokros je krásný sport, párkrát jsem i na motokrosové motorce trénoval a závodil. Bavilo mě to, ale ještě zůstanu u čtyřkolek a budu se jim věnovat na té nejvyšší úrovni, dokud to jde. Pak třeba koupím motorku a budu se jen vozit po různých závodech, kam se mi zrovna bude chtít.

Na závodech MMČR závodíte společně se sajdkárkrosaři, neláká tě naopak vyzkoušet tuto disciplínu?

Sajdy jsou velice zajímavé a lákavé. Taky už jsem uvažoval, že bych s nimi začal, ale na to potřebujete stejně poblázněného parťáka, jako jste vy, abyste mohli spolu trénovat a pak i společně opravovat. Sajdy jsou velice náročné na údržbu.

Letošní sezóna byla hodně krátká, v kalendáři nakonec zbyly tři závody. Jak hodnotíš tuto sezónu?

Kdyby nebyla, nic by se nestalo. Bohužel jsme začali sezónu až poslední víkend v srpnu, což bylo velice pozdě. Měli jsme začít hned, jak vláda dovolila závodit a mělo by to smysl. Na prvním závodě v Kramolíně pršelo už den předtím. Pořadatel se snažil s tratí udělat, co šlo, ale bohužel s tím nešlo moc co dělat. Hodně lidí se rozhodlo nestartovat v této nepovedené sezoně. Druhý závod byl v Jiníně. To byl velice hezký závod. Trať byla perfektně připravena, lepší počasí jsme si nemohli přát a přijelo i hodně závodníků z Polska a Německa. Závod měl velice dobrou úroveň. Na posledním závodě v Dobřanech bylo zase děsivé počasí. Do závodu šlo asi devět odvážlivců, kterým šlo o umístění. Jelikož pořadatelé věděli, že to je stoprocentně poslední závod, tak závod pustili, aby mohli udělat celkového vítěze této sezony. 

V Kramolíně jsi přišel do depa po svých a bez čtyřkolky. Co se tam stalo?

V kvalifikačním tréninku jsem měl technický problém s řetězem, bylo to úplně v nejnižší části trati, bohužel v tom velkém blátě nešlo bez techniky dostat čtyřkolku do depa. Snažil jsem se přemluvit pořadatele, aby mi pomohl dopravit traktorem čtyřkolku do depa, ale ten mi bohužel nepomohl a já tím pádem nestihl první rozjížďku. Rozhodl jsem se nestartovat ani do druhého závodu, protože to nemělo už v tom, co se dělo, cenu.

Teprve uvidíme, co nám přinese nadcházející sezóna, ale máš již naplánováno, jakých závodů by ses chtěl zúčastnit?

Určitě budu startovat na MMČR, mistrovství Evropy, a když bude volno v termínech, tak se podívám na ADAC v Německu nebo do Polska na jejich republiku.

Několikrát jsi reprezentoval Českou republiku na závodech evropských národů. Co pro tebe takový závod znamená?

Když jsem dostal šanci startovat na Mistrovství Národů, byla to pro mě velká čest. Je to prostě svátek quadcrossu. Postavíte se vedle kluků, o kterých víte, že jsou v jejich zemích nejlepší. Nejvyšší úroveň ale závody dostaly, když poprvé před třemi lety přiletěli kluci z USA a ukázali nám všem tady, že na ně nikdo nemáme, jak na tvrdé, tak na měkké trati.

Kdyby přišla znovu nabídka reprezentovat na národech, přijal bys ji?

Určitě! Budu se snažit o to, abych se mohl podívat jako závodník na další národy, co teď budou ve Francii na trati Guegnon. Když se mi to nepovede jako jezdci, tak určitě pojedu jako divák. Každému doporučuji se podívat na tento svátek.

Pocházíš od Pardubic, kde se můžete na čtyřkolkách připravovat?

Celkově čtyřkolkáři máme velký problém s tratěmi, kam nás pustí trénovat. Je to pro nás velký boj a věřte, že je nepříjemné doprošovat se o to, aby vás pustili někde potrénovat. Většinou se ale dá domluvit, když máte rozumné jednání. Kde nás nechtějí, tam s tím stejně nic neuděláme a maximálně si řekneme, že to je škoda a jedeme tam, kam nás pustí. Proto se snažíme jezdit společně s kluky někde pohromadě. Jezdíme na tratě, jako jsou Dalečín, Horní Újezd, Mohelnice, Medlov, Bělá u Jevíčka, Třemošnice nebo Rosice. Nevadí mi jet klidně trénovat přes celou Českou republiku, když vím, že se tam sejdu s kluky, se kterými si rozumíme a vždy si trénink užijeme.

Máš oblíbenou tréninkovou a závodní trať?

Mezi mé top tratě patří určitě Mohelnice, dalečínská jednička, Kivioli v Estonsku a Guegnon ve Francii.

Zúčastnil ses již mnoha závodů. Najde se nějaký, na který nejvíce vzpomínáš?

Určitě na moje celkové první místo, které jsem zajel na CRC v Žamberku. A pak na závod ME v lotyšském Stelpe. kde jsem byl celkově na šestém místě.

Jak probíhá tvá tradiční zimní příprava?

Připravuji se v posilovně s trenérem, chodím běhat, jezdím na kole, běžkuji a hraji hokej. Je důležité se určitě důkladně připravit, protože sezóna je vždy dlouhá, tak ať má tělo z čeho brát. Na tratě začínám jezdit v lednu. Jezdím různě po Evropě. Máme dobrou partu, se kterou objíždíme tyto tréninky v cizině. Vždy si určíme termín, kdy jedem a koukáme, kde je v té době nejlepší počasí nebo povrch, na kterém chceme natrénovat. Jezdíme do Holandska, Itálie a nejčastěji do Maďarska.

Zmínil jsi i hokej, jak často se postavíš na brusle?

Hokej je můj velký koníček, který mě dost baví. Kolikrát jsem i pětkrát týdně na ledě. Vím, že mi to pomáhá v mé přípravě.

Když se vrátíme od hokeje ke čtyřkolkám, máš nějakého juniorského závodníka, kterému pomáháš v začátcích jeho kariéry?

Na společné tréninky jezdím s bratry Brhelovými nebo s Martinem Dopitou. Bavíme se často na trati, jak projet zatáčku nebo jak a kde skočit skok. Ale není to tak, že bych jim vždy radil. Kluci mají také velké zkušenosti, takže i já se jich mnohdy zeptám, jak to jedou. Vždy se je co učit!

Určitě se najde spousta fanoušků, které vaše disciplína láká. Kde začít závodit na čtyřkolkách?

Vždy je dobré někoho oslovit, kdo vás vezme na společný trénink a ukáže vám co a jak. V této době není problém komukoliv napsat na Facebook a myslím si, že každý rád pomůže a poradí.

Najde se ideální stroj pro začátek?

Určitě sportovní čtyřkolka, hlavně ne pracovní. Značku, ať si každý zvolí sám, ale určitě je na trhu nejdostupnější Yamaha YFZ 450R.

Jsou hodně velké rozdíly v údržbě čtyřkolky a motokrosové motorky?

Nedovedu to takhle úplně říct. Motorka bude ale na údržbu jednodušší než čtyřkolka.

Takže to je finančně nákladnější sport...

Ano, to je! Když koupíte motorku, tak nalejete benzín a jedete. Na to, abyste na čtyřkolce byli konkurenceschopní, tak musíte spoustu dílů vyměnit za lepší a to nejsou úplně levné položky. Díky podpoře partnerů se to dá zvládnout. Díky nim mohu připravit čtyřkolku tak, aby se co nejvíc přiblížila evropské špičce.

Máš spočítáno, kolik potřebuješ třeba pneumatik na běžnou sezónu?

Co se týče předních pneumatik, tak sjedu tři sady a zadních třeba sedm sad. Snažím se je šetřit, co to jen jde.

Závěrem se tradičně zeptám, co je tvým snem nebo cílem na závodech?

Vždy si užít závod, co nejvíc, a když je pódiové umístění, tak to je vždy ten nejhezčí bonus. Ale vždy si dávám velké cíle, a proto tomuto našemu krásnému sportu obětuji úplně vše!

Chtěl bych poděkovat rodině, která mi pomáhá, jak to jen jde, a bez které bych nemohl závodit! Také chci poděkovat Robertovi Diblíkovi, u kterého závodím v týmu SportTým Dibla. Děkuji také našim partnerům, kterými jsou Autoservis Rodik, HSP Partners, Hostinec u Kosteleckých, JIP Pardubice, Zámečnictví Jaroslav Plíšek a Fine Gusto.

Připravil: Pavel Horák

Foto: Pavel Horák, Ivana Duchoslavová

30. 12. 2020