Luci, začneme tradičně. Jak ses dostala k motokrosu?

Když mi byly 4 roky, přišla jsem v noci za rodiči do ložnice. Taťka se zrovna díval na přenos z mistrovství světa a mně se to líbilo. Od té doby jsem pořád chtěla motorku, k narozeninám, k Vánocům… Tak dlouho jsem prosila, až jsem ji k šestým narozeninám dostala. Původně to bylo tak, že budu jezdit jen tak na louce, pro zábavu. O rok později jsem zkusila první závod a od té doby se tomu věnuji.

První závod jsi odjela v roce 2007, vzpomeneš si na něj?

Nevzpomenu si asi úplně na všechno, ale ano pamatuji si ho. Byl to závod v Netolicích, jela jsem dětskou kategorii, já jela na KTM 50. Byl to ale takový mix, někdo měl silnější motorku, někdo jel i na čtyřkolce. Pamatuji si, jak jsem závod vedla, ale pak mě jeden kluk na větší motorce předjel. Snažila jsem se ho předjet zpátky, ale bohužel. I tak jsem ale byla moc šťastná, když jsem na svém prvním závodě skončila na druhém místě.

Byl první závod tím momentem, kdy ses rozhodla, že budeš závodit profesionálně?

Ano, myslím, že tím to vše začalo. Ten první závod se jel v roce 2007 na podzim, takže potom už žádný další závod nebyl. Přes zimu byl tedy klid. Popravdě si nepamatuji, jak se o tom doma přemýšlelo. Další sezonu, tedy na jaře 2008, jsem už začala jezdit pravidelně závody. Vím, že jsme tenkrát na závodech trávili téměř každý víkend. Jezdila jsem různé CUPy a rovnou i mistrovství republiky.

Co pro tebe závodění znamená?

Něco, co mě baví a naplňuje, ale zároveň velkou dřinu. Motokros pro mě a vlastně i moji rodinu není jen koníček, je to už takový životní styl. Od začátku mého závodění vlastně trávíme od jara do podzimu skoro každý víkend na závodech nebo na trénincích. Motokros je jeden z nejnáročnějších sportů na světě, jak fyzicky, tak i psychicky. Jsou lidé, kteří zastávají názor, že závodit na motorce nic není, že vlastně jen sedíte a vezete se. Jenže je to přesně naopak. Jsou za tím pravidelné tréninky, hodiny strávené v posilovně a hlavně spoustu peněz. Je to také hodně o odříkání, například v létě když se všichni jedou koupat a já místo toho musím na trénink, když ostatní jdou o víkendu na party a já jedu na závody. To už je ale na každém, jak se rozhodne. Jsou momenty, kdy se mi na trénink nechce, kdybych se radši šla bavit ven s kamarády, ale když pak mám po tréninku, jsem ráda, že jsem jela, protože každý trénink se počítá! Jak jsem už zmiňovala, je to i hodně o psychice. Když trénujete, cvičíte, a pak se vám přesto závod nepovede, nebo když utrpíte těžké zranění a říkáte si, jestli to má ještě vůbec smysl. Já sama jsem za dobu závodění měla už dost zranění, vždycky jsem se ale za řídítka vrátila. Popravdě si nedokážu představit, že bych teď s motokrosem skončila. Je jasné, že jednou to přijde, ale teď to ještě není. Motokros je momentálně důležitou součástí mého života a hodně mě naučil.

Uvízl ti v paměti nějaký závod, na který si vždycky vzpomeneš?

Ano, závod Meteorit Cupu v Pacově v roce 2016. To jsem se tenkrát podruhé narodila… Od rána se mi jezdilo hezky, trať mi seděla a vypadalo to, že mám dobrý den. V seznamovacím tréninku jsem spadla a trochu si narazila rameno, ale nebylo to nic strašného, taková klasika. V kvalifikaci se mi jelo opravdu dobře, než to přišlo. Na jednom sjezdu jsem přejela díru, která nebyla ze shora vidět. Ta mi nakopla zadní kolo, motorka mě vykopla a já se proletěla a udělala pár kotrmelců. Co bylo dál, to si moc nepamatuji. Vím jen, že jsem klečela vedle trati na čtyřech, přiběhl ke mně taťka a potom malou chvilku, jak už jsem ve vrtulníku. Pak už si vybavuji jen, jak mě vezou na sál a říkají, že mi budou muset vzít slezinu. Měla jsem ji 6 cm roztrženou, k tomu natrženou ledvinu, propíchnutou plíci, zlomenou klíční kost a pohmožděnou slinivku, která mě trápila asi další 3 měsíce. Nakonec to dobře dopadlo a slezinu mi zachránili. Na bolest si vůbec nevzpomínám, ale vím, že jsem si tenkrát sáhla opravdu na dno a nikdy mi nebylo hůř. Trať v Pacově je ale přesto moje nejoblíbenější.

Tvým jezdeckým vzorem je Italka Kiara Fontanesi. Setkala ses s ní někdy osobně?

Ano, setkaly jsme se několikrát. To, že je šestinásobná mistryně světa ukazuje, jak velký dříč to je. Líbí se mi, jak k závodění přistupuje, a i když má šest světových titulů, pořád na sobě pracuje a chce víc. Mám ji ráda i kvůli tomu, že je to hodně pozitivní člověk. Poprvé jsme se myslím setkaly, když přijela na trénink do Netolic, to jsme si i hezky popovídaly. Potom na závodě evropských družstev v Pacově. Když jsem tam za ní přišla, pozvala mě k sobě do depa. Měla jsem pro ni připravený takový menší dárek, ona mi na oplátku také něco věnovala. Je to super člověk.  

Holek na motokrosu je několikrát méně než kluků. Panuje mezi vámi nějaká rivalita nebo jste spíš kamarádky?

Při závodě určitě rivalita, to si na kamarádky nehrajeme a někdy jsme na sebe i dost tvrdé. Když závod skončí, tak v depu jsme zase kamarádky. S některými holkami máme fakt dobrou partu a vždycky je sranda. Scházíme se i mimo závody a to vždy stojí za to. (smích)

Kdo je tvou největší soupeřkou?

Nemám asi žádnou konkrétní, při závodě vnímám jako soupeře všechny stejně.

V loňské sezóně jsi skončila na MMČR celkově jedenáctá. Jak hodnotíš uplynulou sezónu?

Loňskou sezónu hodnotím tak nějak průměrně. Opět se neobešla bez zranění. Hned na prvním závodě MMČR v Dalečíně jsem si po kvalifikaci svou blbostí způsobila menší zranění, kvůli kterému jsem pak nemohla nastoupit do rozjížděk. V celkovém hodnocení mi potom tedy chyběly body za jeden závod a myslím, že to udělalo dost. Na jednotlivých závodech se někdy dařilo lépe, někdy hůře. Často mě lepší umístění stály špatné starty, které se mi přitom vždycky dařily.

Každý se teď připravuje, jak mu aktuální možnosti dovolí. Jak probíhá tvá zimní příprava?

Zimní přípravu jsem začala v listopadu. Chodím třikrát týdně na Crossfit. Tím bych chtěla poděkovat Elite Gym Lhenice za možnost se tam už několik let připravovat. Dny mezi tím běhám nebo jezdím na kole, případně rotopedu. Já jsem od malička člověk, který rád sportuje, takže se sportu věnuji tak nějak celý rok.

Zároveň jsi vloni změnila tým a nově hájíš barvy týmu PP Racing. Kde tě v barvách PP Racing uvidíme v letošní sezóně?

Během loňské sezóny mě oslovil David Soldát, jestli bych nechtěla závodit za tým PP Racing. Dohodli jsme se na podmínkách a za tento tým pojedu i letošní sezónu. Prioritou budou závody MMČR, dále když bude volno tak nějaké závody krajských přeborů, ŠAC a další. Několik minulých sezón jsem jezdila závodit i do Rakouska, tak uvidíme, možná odjedu nějaké závody i tam.

Zůstáváš věrná motocyklům KTM?

Ano. Na KTM jsem začínala závodit a nikdy nebyly žádné problémy. Na letošní sezónu jsem dostala nabídky i na jiné značky, ale nakonec jsme opět zůstali u KTM.

Letošní MMČR žen má pozměněný formát a holky pojedou společně s juniorkou. Jak vnímáš tuto změnu?

Popravdě se mi tato změna nelíbí. Hlavním důvodem jsou pro mě tratě, ty se mi líbí více na MMČR Senior. Na juniorce se nejede například můj oblíbený Pacov. Dalším mínusem je, myslím, i menší prestiž závodů. Oproti seniorskému MMČR, na juniorském není ani televize a to je škoda. Přece jen je potom větší šance, že si vás všimnou sponzoři. Celkově má MMČR Senior větší úroveň.

V kalendáři je několik nových tratí, kde se doposud MMČR seniorů nejelo. Je tam například Rudník, Kluky u Písku nebo Horšovský Týn. Jak se těšíš na nové tratě?

Na některých z nich už jsem závodila, některé pro mě budou nové. Na ty se těším, většinou totiž na trati, kde jedu poprvé, zajedu dobrý výsledek.

Na závody MMČR žen by se mělo několik závodnic vrátit, na startu budou i některé nové. Co by se podle tebe mělo udělat, aby holky jezdily ve větším počtu na MMČR?

Toto téma se už několikrát řešilo. V České republice je spousta holek, které jezdí, ale neúčastní se závodů. Je to velká škoda, přece jen kdyby nás jezdilo více, tak si lépe zazávodíme a myslím, že by si každý našel soupeře. Také by lépe vypadalo, kdyby byl na startu plný rošt, než když je nás na nějakých závodech opravdu málo. Myslím, že některé holky nejezdí na závody MMČR, protože mají strach. Není se ale čeho bát, s každým odjetým závodem se získají nové zkušenosti a vše je lepší. Možná by také pomohlo, kdyby se dostávaly nějaké odměny nebo holky nebyly tolik opovrhovány, jako tomu bylo v MMČR doteď.

Neláká tě vyzkoušet třeba německý Ladies CUP, kde je obrovská konkurence?

Ano, už jsme o tom přemýšleli. Na tyto závody jezdí velký počet holek, takže se tam dá dobře zazávodit. Díky velkému počtu závodnic se musí opravdu zabojovat, aby se člověk vůbec do závodu kvalifikoval. Myslím, že se tam dají nasbírat opravdu velké a cenné zkušenosti. Také to může být dobrá příprava na mistrovství světa.

Jaké máš cíle pro letošní sezónu?

Od roku 2016, kdy jsem měla ten velký pád, se téměř žádná sezóna neobešla bez zranění. Buď mě potkalo zranění ještě před začátkem sezóny, takže jsem začínala pozdě, nebo jsem se zranila během sezóny a promeškala tak spoustu závodů. Popravdě jsem pak několikrát měla i stav, kdy jsem nechtěla jezdit. Potřebovala jsem pauzu. Letošní sezónu bych tedy ráda odjela celou ve zdraví a bez zranění. Samozřejmě budu bojovat o co nejlepší umístění. Chtěla bych na každém závodě MMČR dojíždět v TOP10 a postupně se posouvat dopředu. Sezónu si chci hlavně užít!

Je nějaká meta, čeho bys chtěla v motokrosu dosáhnout? Čím by sis splnila sen?

Když jsem byla mladší, měla jsem jako sen účastnit se mistrovství světa. To se málem splnilo, kdyby v roce 2016 nepřišel ten vážný pád. Měli jsme v plánu zúčastnit se závodu mistrovství světa v Lokti nad Ohří. Jak jsem už říkala, od té doby se žádná sezóna neobešla bez zranění, a tak o tom momentálně není řeč. Mistrovství světa bych se určitě ráda zúčastnila, ale až se budu cítit alespoň trochu připravená. Ráda bych v takovém závodě dosáhla na body. Uvidíme, třeba se to někdy v budoucnu podaří.

Co bys vzkázala závěrem?

Chtěla bych moc poděkovat svým rodičům, bez kterých bych motokros dělat nemohla. Moc dobře si uvědomuji, kolik času a peněž je to stojí a co vše obětují pro to, abych já mohla závodit. Velké díky patří i mojí sestře, která tím občas taky trpí. Dále bych chtěla poděkovat Davidovi Soldátovi za možnost být součástí PP Racing týmu a našim partnerům. Zkrátka děkuji všem, kteří při mně stojí a podporují mě.

Připravil: Pavel Horák

Foto: Pavel Horák, Jana Terešáková, Martin Pelich

31. 3. 2021