Romanova cesta k motokrosu nebyla, jako u většiny závodníků. Dostal se k němu až později. „V osmdesátémčtvrtém jsem začal jezdit bikros a mým snem byl odjakživa motokros. Sbíral jsem samolepky, fotky a všude jsem měl vylepené plakáty Harryho Evertse, Vimonda nebo Puzara. S bikrosem jsem skončil asi po sedmi letech a po dvou letech pauzy mi táta koupil Kawasaki 80. Tehdy jsem nastoupil do týmu KBS, kde byli jezdci jako Čépa nebo Klouda. V osmdesátkách jsem jel MČR na udržení. Po přestupu na 125 ccm se musela velká republika vyjet. To bylo mým cílem! Doma jsme však neměli moc peněz a já se propadl zpátky na úroveň krajských přeborů a byl jsem nucen odjet právě jenom ty. Pak jsem zjistil, že mi ujel vlak, nebyly peníze a všechno bylo už jen na mě.“

Měl však hned několik důvodů, proč se chtěl věnovat a zůstat u tohoto sportu: „Byla to odjakživa srdeční záležitost, kdo k motokrosu čuchne a chvíli se v něm pohybuje, tak je to pro něj droga. Motokros je zároveň adrenalin a sport, ve kterém najdeš všechno. Šáhneš si na dno a jsi v tom sám, musíš si odmakat každý centimetr.“

Po několika letech ježdění se závodník ze Středních Čech rozhodl pro změnu a začal se věnovat trénování. Byl také mezi prvními, kteří absolvovali FTVS Karlovy univerzity pro zisk nejvyšší motokrosové trenérské licence. „Věděl jsem, že v závodění na úrovni MMČR toho už moc nestihnu a ani finance na tu úroveň nebyly. Rozhodl jsem se tak jít cestou trenéra, kde se cítím dobře. K trénování mě také vedlo to, že jsem chtěl zúročit zkušenosti, které mi předal a předává pan Ladislav Karnold. Zároveň jsem měl však v hlavě, jestli můžu být trenérem bez dosažených výsledků. Setkal jsem se i s útoky jezdců. Nevzdal jsem se, makal jsem a vím, že co připravím, je pravda a jezdci se na to můžou spolehnout. Jde hlavně o přístup k jezdcům, přípravu fyzických plánů a dalších důležitých aspektů k té správné cestě. Individuální přístup je pro mě klíčový,“ zmínil trenér a bývalý závodník.

Trenérské úspěchy nečekaly dlouho. Poté, co prošlo rukama Dobiáše několik pilotů, si vzal pod křídla také mladého pilota Pavla Dvořáčka, pod jehož trenérským vedením vybojoval v roce 2018 titul juniorského vicemistra ve třídě MX2. Společně strávili sezónu a půl. „Pavel je cílevědomý pracant, byla radost s ním spolupracovat. Pavel je stále rozpracovaný a je škoda, že jsme to společně nedotáhli do konce. Vím, že po technické i jezdecké stránce má ještě spoustu limitů, které by ho po překonání mohli vyšvihnout ještě na vyšší úroveň“ okomentoval jezdce.

V roce 2019 se na české motokrosové scéně objevil nový tým – DTM Klub v AČR. Co vlastně vedlo Romana k jeho založení a proč zvolil název DTM? „Na začátku trénování jsem věděl, že jednou budu mít tým, který se zaměří na podporu juniorských jezdců a jezdců, kteří se chtějí učit motokrosu za podpory partnerů, kterou můžeme poskytnout. Název je jasně daný – Dobiáš Trenér Motokrosu.“ V týmu působí několik pilotů a nejsilnějším je rozhodně zkušený Michal Bárta, který je členem už od počátku týmu. „V letošní sezóně hájil naše barvy Michal Bárta ve třídě MX1, na dvoutaktu se po zranění vracel Michal Gregor, ve veteránech to je Daniel Mísař a Adam Říha a posledním článkem jsem já“ Do budoucna by však chtěl rozvinout spolupráci s juniorskými závodníky na dvoutaktních pětaosmdesátkách nebo stopětadvacítkách a posunout je v jejich cestě. „Jak už jsem zmínil několikrát, cílem mého týmu jsou juniorští závodníci od třídy 85 ccm do 21 let. Chtěl bych mít jednoho stálého pilota, právě Michala Bártu, který je stále odhodlaný na sobě makat a je plně cílevědomý, a jeho doplnit juniory, které budeme posouvat v jejich sportovní kariéře. Právě Michal ukazuje roli cílevědomého jezdce, který má v sobě talent, se kterým se moc nepracovalo.“

„Chtěl bych moc poděkovat našim reklamním partnerům za možnost provozovat motokrosový tým a účastnit se MMČR, také děkuji jednotlivým jezdcům za vzornou reprezentaci týmu, mechanikům, doprovodům i manažerce. Dále velké poděkování patří mé rodině, hlavně tolerantní manželce Janě, která mi umožňuje věnovat maximum času týmu a trénování. Děkuji,“ vzkázal Roman závěrem.

Připravil: Pavel Horák

Foto: Patrik Procházka/Gravitymag, Pavel Horák

13. 11. 2021