Byl jste spokojen s loňským ročníkem krajského přeboru z hlediska počtu jezdců, kvality závodů i jejich organizačního zabezpečení?

Spokojen jsem byl především s organizačním zajištěním závodů, které je dlouhodobě na vysoké úrovni, neboť většina pořadatelů má bohaté zkušenosti i s pořádáním závodů mezinárodního mistrovství republiky. Počet jezdců za poslední dva roky bohužel klesl téměř o čtvrtinu, ale to bylo způsobeno covidovými opatřeními. Někdo se bál chodit mezi lidi, někdo si nebyl jist, zda se mu vyplatí si vyřizovat a platit závodní licenci, protože se do do poslední chvíle nevědělo, kolik závodů se vlastně odjede. Toto však jako vedoucí střediska ovlivnit nemůžete. Průměrně se závodů jihočeského krajského přeboru loni účastnilo sto čtyřicet závodníků, což je ale stále slušný počet.

Ze sedmi plánovaných závodů se odjelo pět. Je to adekvátní počet vzhledem k problémům, které přinesla další koronavirová sezona?

Řekl bych, že se jedná spíše o nadstandard. Jednak jsme se snažili stoprocentně využít termíny, kdy závody odjet šly. Když vám ale opatření dovolí začít sezónu až na konci června místo na začátku dubna, je myslím ještě pět závodů z původních sedmi úspěch. Většina ostatních středisek odjela méně závodů. Dokonce se nám na konci roku podařilo uskutečnit i slavnostní vyhlášení sezóny v Táboře.

Bylo těžké při pořádání závodů vyhovět všem vládním nařízením? 

Motokros je naštěstí venkovní sport a v případě krajských přeborů nejsou žádné tisícové divácké návštěvy. Během opatření jsme ale jednou museli separovat diváky od depa pro závodníky, ve kterém jsme ještě museli dělat sektory podle tříd, aby v něm došlo k co nejmenší migraci závodníků. Občas jsme měli na závodech i kontroly ze strany Policie České republiky, ale vždy bylo všechno v naprostém pořádku.

Roste na jihu Čech základna především mladých motokrosařů?

Naštěstí existují stále noví mladí závodníci a čím dál tím více i mladé závodnice, které přicházejí k tomuto krásnému, ale zároveň i velice nebezpečnému sportu. Většinou je to zásluha jejich rodičů, bez jejichž obrovské počáteční podpory by tento sport ani nešlo začít dělat. Nicméně stále ještě na závodech převažují jezdci třídy Veterán nad čtyřicet let. Startují v ní ale i piloti starší padesáti či šedesáti let! Ti zažili ještě zlatou éru českého motokrosu, kdy naši jezdci vyhrávali závody mistrovství světa, navíc na českých strojích, a tak to mají jako srdeční záležitost. Jak já říkám, budou závodit, dokud vylezou do sedla motocyklu. Těch mladých závodníků bych ale uvítal klidně i více, s problémem dostat ke sportu mladé lidi se však dnes potýkají snad všechna sportovní odvětví.

Jak hodnotíte sportovní úroveň přeboru? Je konstantní, nebo se postupně zvedá?

Spokojen jsem, náš jihočeský patří k nejlepším v celé republice. Především díky krásným přírodním tratím, které tady na jihu Čech máme, zkušeným a přičinlivým pořadatelům, a také díky poměrně početné jezdecké základně. Zdaleka ne každý kraj má svůj přebor, v republice je pouze pět krajských motokrosových středisek, takže někde se jede seriál třeba tří krajů dohromady. Samotný přebor pouze jednoho kraje si může díky výše uvedenému dovolit pouze ten náš Jihočeský! Nutno podotknout, že si k nám pravidelně hledají cestu i závodníci ze středních a západních Čech, Vysočiny, ale i třeba z Prahy. Hodně oblíbené jsou naše závody i mezi rakouskými jezdci. Myslím, že se úroveň přeboru za poslední léta celkem zvedla, jen ty poslední dva roky nás trochu zabrzdily, ale chápu, že se nemůže vše vyvíjet neustále jen pozitivně.

Zbývající část rozhovoru si můžete přečíst na webu Českobudějovického deníku ZDE.

Text: Pavel Kortus / Českobudějovický deník

Foto: Pavel Horák

10.2.2022