Rendo, tvá jubilejní desátá rallyová sezóna je již minulostí. Ze začátku roku byla bez fanoušků, plná koronavirových opatření, odjela se jubilejní padesátá Barumka, vrátili jste se do velkého mistráku, vyzkoušel sis R5. S Romanem jste zavítali na nové tratě, poznávali jste více techniku 208 Rally4, jaká byla z tvého pohledu?

„Když se tak zamýšlím nad tvým výčtem našich úspěchů, nelze loňskou sezonu označit jinak než jako maximálně úspěšnou. Stavím ji dokonce výše než sezonu 2019, ve které jsme získali náš první absolutní titul ve 2WD v rámci MČR. Ze svého pohledu jsme loni dokázali vybojovat maximum možného, ač někdo může tvrdit, že se nepovedlo získat absolutní titul ve dvoukolkách. Jsem ovšem realista a dokážu uznat kvality soupeřů. Na Honzu Dohnala a jeho Clio S1600 jsme jednoduše neměli. Byly sice závody, ve kterých jsme sváděli velmi těsné souboje, ale nikdy se nám nepovedlo být opravdu na dostřel a dostat Honzu pod větší tlak. Musím také vyzdvihnout neskutečnou spolehlivost jeho Clia. Respekt.

Po smutné, covidem osekané sezoně 2020 jsme byli s plány na tu další velmi opatrní. Zažádali jsme o reprezentační podporu pro starty v ERT (European Rally Trophy pozn. autora) a chtěli k několika zahraničním podnikům přidat starty v MČR. Domácí Valaška se povedla nadmíru. Díky defektu Honzy Dohnala jsme se velmi rychle ocitli ve vedení, které se nám povedlo udržet až do cíle, i když nám před koncem zle zatápěl Ir Creighton. Nicméně během roku v MS ukázal, že je velmi rychlý jezdec, a tak mě jeho skalp dodnes velmi těší. Přeci jen se závoděním pouze bavíme. Následovala Šumava, která se nesla v duchu velmi těsného souboje o první místo. Po první sekci jsme vedli. Následný defekt před cílem jedné z RZ nás z vedení odsunul a již se nám do cíle nepovedlo ztrátu stáhnout. Dobře naladěni jsme tedy odjížděli na naše oblíbené Hustopeče. Ty se pro nás staly (hlavně v pátek) jednou velkou noční můrou. Problémy nastaly hned v první zkoušce, kde jsem dokázal během jednoho kilometru vybojovat obrovskou krizi a následně stupidně zahodit auto na šotolině do keřů. Předek vozu jsme značně osekali, ale mohli pokračovat bez poškození chladiče. Druhý průjezd stejnou RZ nám opět nevyšel. Trefili jsme, asi jako dalších 20 aut, betonový jehlan, který zasahoval mírně do cesty. Roli hrál špatný výhled z vozu a nemožnost mít v noci tzv. škarpáky, protože jsem si jediný pořádný nárazník zničil na úvodní vložce. Na provizorní nešly přichytit. Měli jsme obrovské štěstí, že tento náraz odnesl pouze disk a my sice pomalu dojeli do cíle, ale nemuseli odstoupit jako řada ostatních. V cíli „Waterloo etapy“ jsem proto nechápal, že toto vše nám stačilo na druhé místo ve dvoukolkách. Do cíle jsme již nic „nevymamlasili“ a druhé místo nám také zůstalo. Naše další účinkování pokračovalo v Mladé Boleslavi, kterou řadím tratěmi mezi moje nejoblíbenější. Loni vše vycházelo dle plánu a po první etapě jsme byli pouze 10s za Honzou Dohnalem. Bohužel na prvním Vinci jsme opomenuli v trénincích zaznamenat jeden objezd ostrůvku a tak mě pásky a následné couvání velmi překvapily. Tím vzal souboj s Honzou za své a my si zbytek závodu velmi užili. Do startu Barumky zbývaly skoro 2 měsíce a tak jsme mezeru vyplnili podnikem ERT – Rajdem Rzeszowskim. Ten vnímám z let minulých jako jeden z nejzrádnějších evropských podniků a sestřihy plné crashů mě před startem úplně klidným nenechávaly. Jako test na Barumku to byl docela velký risk. Závod byl opravdovým očistcem. První etapa byla kompletně propršená a šlo o moji první zkušenost s turbem na vodě. Dost jsme se trápili s nastavením a má důvěra v auto na těchto podmínkách byla na bodě mrazu. Vodu jsem měl vždy rád a historicky se nám na ní nejvíce dařilo. Proto mě mrzí, že to tentokrát nešlo a pochopil jsem, že musíme začít od začátku. Je to celé o důvěře v auto, a když se nedostaví, nelze jet rychle. Druhou etapu bylo sucho a na časech to bylo ihned znát. Za cíl jsem byl strašně rád a konečné pódiové umístění nás velmi potěšilo. Na jubilejní Barumku jsme tedy byli velmi dobře připravení a bylo nám jedno, jaké počasí bude panovat. Karty byly v šampionátu rozdány tak, že měl Honza Dohnal titul na dosah. Pokud bychom na Barumce mezi českými posádkami vyhráli a Honza nedokončil, byli bychom v podstatě v nule. Osud tomu chtěl ovšem jinak a nám se na městské RZ střihla na rovném úseku s hrbolem poloosa. Auto jsme odstavili na autobusáku a museli smutně koukat na počínání skoro celého startovního pole. Bylo mi jasné, že jakákoliv šance na titul je pryč. V tu chvíli bylo zklamání enormní a mně se vůbec nechtělo v rámci Superally pokračovat. Ztráta motivace byla značná a bez ní nejde správně za volantem fungovat. Ohrožoval bych zbytečně jak život svůj, tak Romanův. Přes noc se mi to ovšem v hlavě rozleželo a my s penalizací 5 min pokračovali v závodě. Jelo se nám v pohodě. Neměli jsme na sobě žádný tlak a tak nám ani nevadilo, že jsme toho více prostáli před starty RZ než prozávodili. Některé časy byly skvělé, jiné slabší a radost nám dělalo, že jsme drželi krok s evropskou konkurencí. O to více mě zpětně mrzí brzké odstoupení. Pokud bych odečetl penalizaci za RZ1, v cíli by to dalo životní výsledek, který se již pravděpodobně nebude opakovat. Celkové hodnocení sezony v MČR bylo po Barumce vyřešeno a my se již nemuseli závěrečných dvou podniků účastnit. Samozřejmě jsme nechtěli v srpnu končit sezonu a tak se hledal smysluplný závod, kterým bychom se se sezonou rozloučili. Logiku nám nejvíce dával start na Rally Košice, a to ze dvou důvodů. Mohli jsme díky úspěchu dosáhnout na titul v 2WD v rámci Slovenska zvítězit ve skupině CEZ3 v rámci Zóny Střední Evropy. Závod se nám i přes pár problémů s pomalejším vozem startujícím před námi povedlo vyhrát v rámci všech dvoukolek a tím pádem splnit veškeré cíle, které jsme si před startem stanovili. Sezonu 2021 musím opravdu hodnotit jako maximálně úspěšnou a chci za ni poděkovat rodině, sponzorům, fanouškům, Romanovi a týmu za perfektní přípravu auta. Bez podpory a práce všech těchto lidí bychom žádných úspěchů nikdy nedosáhli a já vám všem upřímně děkuji.“

Zároveň jsi zapomněl opomenout jeden faktor - podstatnou část loňského roku trávil Roman v zahraničí a v podstatě létal pouze na závody, jak moc složité tohle bylo?

„Pokud bychom spolu jezdili první sezónu, jednoznačně by to byl problém. Podobný stav jsme měli i v roce 2017, kdy Roman trávil v zahraničí hodně času a na závody pravidelně létal ze všech koutů světa. Loni se na více jak rok pracovně zabydlel v Anglii a na každý podnik musel doletět. Tím pádem jsme se viděli pouze při závodech a mnohdy až v místě dění. O nějakých trénincích psaní rozpisu tedy nemohla být ani řeč a vždy se pousměju, když někde čtu, jak někteří najíždějí v běžném provozu tisíce kilometrů psaním rozpisu. Pokud bych měl zmínit nějaké perličky s Romanovým cestováním, rozhodně musím zmínit veškeré zahraniční podniky, kdy se mu neuvěřitelnou haluzí povedlo nalézt přímé lety do dějišť závodů. Vyzvedával jsem ho tedy například v Rzeszowě na letišti, anebo na mě již čekal v Košicích. Ve zmíněném Rzeszowě to navíc vyšlo tak geniálně, že po příletu nám za hodinu začínaly seznamovačky. Dle svých slov měl vždy plán B, ale jsem rád, že jsme ho ani jednou nemuseli využít. Na Šumavě měl zase objednaný let dvě hodiny po cílové rampě. Nepřál bych vám vidět jeho výraz, když se cílový ceremoniál pozdržel (smích).“

Před startem sezóny přišla změna v pravidlech ohledně restriktorů týkající se vaší 208 Rally4, vnímal jsi rozdíl? Proč myslíš, že k tomuto kroku došlo, může to být tím, že auta kategorie Rally4 byla rychlejší, než se od ní původně očekávalo a ohrožovala i silnější auta v absolutním pořadí?

„Před startem sezony jsem se toho trochu obával. Názory zasvěcených se velmi lišily, a tak jsme si museli realitu ověřit sami až dle časů na Valašce. Pocitově jsem naštěstí necítil žádný rozdíl a ani na časech to nebylo znát. Důvodů omezení 208 Rally4 restriktorem mohlo být hned několik, ale pravdu vám nikdy nikdo neřekne. Nejlogičtější verze mi přišla ve vztahu k nové skupině Rally3, která měla být mezibodem mezi Rally4 a R5. A to jak výkonově, tak finančně. Nicméně minimálně na asfaltu Rally3 auta zpočátku zaostávala za Rally4 a to rozhodně nebylo pro výrobce těchto aut ani FIA chtěné.“

S čím, kým a kde v roce letošním?

„Upřímně, na stole byla po konci loňské sezony i otázka, zda vůbec pokračovat. Závody jsou pro nás pouze zábavou. Stále nás baví jeden víkend v měsíci neřešit starosti každodenního života a strávit ho na závodech. Co si ale budeme namlouvat, vše je o financích a ty je rok od roku stále těžší a těžší shánět. S naším rozpočtem si nemohu dovolit dělat závody na naprosto profesionální úrovni a tedy i na úrovni, na které bych závody dělat chtěl. Vše poté doháníme maximální snahou na trati a důsledným studováním jednotlivých závodů. K mé smůle jsem navíc velmi kompetitivní, takže by mě nebavilo se závody jen bavit a neřešit výsledky. Proto je velmi složité skloubit pocity, kdy chcete být co nejlepší, ale zároveň si uvědomujete, že na to nemáte potřebné prostředky. I přes tyto všechny pocity jsem se rozhodl pokračovat a letos se na tratích objevíme. Naše spolupráce s Romanem bude samozřejmě pokračovat i letos, stejně tak není důvod měnit vůz a tým. Vítězná sestava se nemění a tak pojedeme u Minařík Racing s jejich Peugeotem 208 Rally4. Největší otázkou bylo jaký program zvolit, aby pro nás byl smysluplný a nestáli jsme na místě. Je to ale čím dál složitější, a tak bych byl rád za program stejný jako loni, kdy jsme odjeli MČR včetně několika zahraničních podniků. Tento plán dostal bohužel trhliny neudělením reprezentační podpory pro rok 2022, o kterou jsme žádali pro šampionát ERT. Tím pádem se letos budeme věnovat primárně českému šampionátu a uvidíme, co se bude během roku dít. Namísto předsezonního testování jsme zaslali přihlášku na první podnik slovenského mistráku na Slovakia Ringu, kde se již o tomto víkendu objevíme společně s Rudou Kouřilem, který jednorázově nahradí Romana školícího začínající nadějné mitfáry na spolujezdecké akademii. Moc se na start s Rudou po pěti letech těším a věřím, že mě jakožto můj učitel pochválí za progres, který jsem od našeho prvního startu v roce 2011 udělal (smích). Závěrem bych chtěl dodat, že se letos můžete těšit na náš zcela nový design, který představíme až na Valašské Rally.“

Z výše uvedeného vyplývá, že se i v roce 2022 můžeme těšit na velmi atraktivní vteřinové souboje dvojice Dohnalů se zcela odlišnou technikou v kategorii dvoukolek. Rozhodně se můžeme těšit i na zbrusu nový design, než na jaký jste u dvojice Dohnal-Švec kdy byli zvyklí! Zkrátka a dobře, vůně benzínu je cítit ve vzduchu, adrenalin stoupá, start české rallyové sezony je již za rohem a všichni jistě doufáme, že bude (na rozdíl od těch předchozích) divákům zcela přístupná. Protože, co si budeme, bez velkého houfu fanoušků u tratí rychlostních zkoušek, startovních a cílových ceremoniálů, setkání s vámi v servisu, ty závody prostě nejsou ono. Mnoho zážitků nejen u tratí rychlostních zkoušek přeje Dohnal Rallye Team!

Zdroj a foto: Martin Plesník
18.3.2022