Zmenšené kopie sajdkárkrosových speciálů budily pozornost v depu již od technických přejímek. I zkušení jezdci obdivovali technická řešení a šikovnost tátů-konstruktérů těchto strojů, postavených na různých základech. Od „péwéčka“ Yamahy, přes dvoutaktní Kawasaki 65, Yamahu 85, různé čínské pitbajky až po čtyřdobou dvěstěpadesátku, určenou pro jezdce kolem 12-13 let. Z tohoto důvodu je závodění zatím neporovnatelné, i když mladí adepti tohoto krásného sportu předvedli divákům úžasnou podívanou, nezřídka doprovázenou uznalým potleskem a přímo ďábelským povzbuzováním jednotlivých posádek.


 

Pořadatelé připravili pro tuto kategorii zkrácenou trať, která nabízela snad všechno. Tři pravé a čtyři levé zatáčky, sjezdy, výjezdy, skoky. Zatáčky do kopce, z kopce, přes terénní vlnu … zkrátka vše, co by měli malí nadšenci zvládnout.


 

Už během tréninků největší sympatie diváků získaly „létající labutě“, dvě pětileté Aničky na své růžové Yamaze. Vůbec nevadilo, že obkroužily jen několik kol, v cíli na ně i tak čekala odměna. Ostatní posádky s plynoucím časem a přibývajícím počtem odjetých okruhů postupně začaly nabírat na jistotě, pomaličku zrychlovaly a bylo jen otázkou, která posádka jako první pošle svůj stroj do vzduchu na cílovém skoku, rozdělujícím dlouhý výjezd. A nečekalo se dlouho, za chvíli už létali téměř všichni a někteří i opravdu daleko.


 

První rozjížďka zadělala na drama hned po startu, když se tento manévr nepodařil posádkám bratří Nechanických a Šimků. Naopak o holeshot si to rozdali Široký/Lizánek s dvojicí Kalinovský/Padevět. Nejsilnější stroj na startovním žebříku měl samozřejmě navrch a tak z první zatáčky odjel v čele Široký před Kalinovským, následovaný sourozenci Hanulíkovými a dvojicí Sedláček/Taška. A zatímco první dvě dvojice navyšovaly svůj náskok, zezadu se dotahovali Nechaničtí a Šimkové. V polovině časového limitu se nejdříve Nechanickým podařilo dostat na čtvrté místo před Sedláčka s Taškou, v předposledním kole si ještě v cílovém výjezdu vyšlápli na bratry Hanulíkovy. To samé se povedlo i klukům Šimkovým. Poslední dvě kola ještě přinesla dvě zajímavé situace. Nejdříve při předjíždění jedné z posádek o kolo převrhli svůj stroj vedoucí Široký s Lizánkem, čehož využil Kalinovský a šel do čela. I přes karambol Široký udržel druhou příčku, na níž dojel do cíle. Koly hore se ocitli i v samém závěru Sedláček s Taškou, ale i oni vrátili sajdičku do správné polohy a poslední kolo za potlesku diváků dokroužili.


 

Druhá jízda odstartovala jako přes kopírák. Před žebříkem zůstali opět se zhaslým strojem Šimkovi a Nachaničtí, zatímco ostatní byli už dávno v trapu. Rozřešení tentokrát přišlo už v polovině prvního kola, kdy Kalinovský zkusil v zatáčce najít mezeru mezi sajdou Širokého s Lizánkem a okrajem dráhy. Ta se ale ukázala úzkou a posádka s číslem 27 skončila na boku. Než se zpod stroje dokázali vysoukat a znovu jej nastartovat, dostávali už od všech soupeřů kolo. Na druhém místě se čtyři okruhy drželi sympatičtí bojovníci Sedláček s Taškou na své krásné zelené sajdičce. To už zdržení od startu dohnali Ondra a Marek Šimkovi a posunuli v tuto chvíli nejmladší posádku za sebe na třetí místo. Když už se zdálo, že jízda takto skončí, v posledním kole se do souboje o bednu ještě vložili Jarek a Vojta Nechaničtí, kteří využili většího objemu a výkonu své Yamahy a přeci jen třetí flek urvali.


 

Při sečtení bodů za umístění v obou rozjížďkách (ale o to tady vůbec nešlo) získali největší počet Široký s Lizánkem, druzí skončili Kalinovský/Padevět a při shodném počtu bodů na třetím místě rozhodlo lepší umístění v závěrečné rozjížďce ve prospěch bratrů Šimkových. Pro diváky i pořadatele ale byli vítězi všichni zúčastnění a tak si na závěr všichni zasloužili pozvání ke stupňům vítězů.



Autor + foto: Karel Švéda