„Nás fakt honili festovně, to nešlo moc flákat. Proto ale taky čím to potom bylo těžší, tím to pro nás Čechy byla větší výhoda.

Ostatní umírali a my furt jeli.

A taky jsme to uměli, že jo. Vždycky vzpomínám, jak se v zimě jezdilo trénovat do Benešova na Kavčák. Když namrzlo, motokrosaři, co přišli jako bažanti, celej den strávili pod kopcem, protože tam nevyjeli. Bylo to ledovatý a oni to prostě nedali. Nevěděli jak. Kvůli tomu si z nich dodneška děláme srandu.

Musíš to holt umět a musíš si to hlavně připravit. My věděli, že na zimu se dávaly jiný tlumiče, ve kterejch byl řiďoučkej olej, aby to neztuhlo. Protože když ti to ztuhlo, tak se nic nehejbalo a to nemůžeš jet. Jak to máš zmrzlý a máš šikmý kolejky, tak pérování musí bejt měkoučký, aby vzalo všechno, každou maličkou nerovnost. K tomu podhustit pneumatiky a nařezat špunty, aby v tom byly ty lamelky. Aby to táhlo, že jo.

To prostě zjistíš. Když jezdíš a vnímáš, zjistíš, jak na to.“

Celý příběh pod názvem Pomalu a opatrně si můžete přečíst tady: https://bit.ly/BFpribehJiriCisar

Připravil: Pavel Horák

Zdroj a foto: Bez frází

21. 5. 2022