V pondělí 16. května pasuje jezdec „svoji“ Pavlínku do role navigátora a po vlastní ose vyráží více jak 1200 km směr Srbsko. Jet tolik kilometrů v kuse je samo o sobě vysilující, i když člověk „jen točí“ volantem. Sotva stíhají „rozbalit depo“, trochu se aklimatizovat a srovnat po dlouhé jízdě a už je tu úterní večerní rozprava. Instrukce jsou jasné, alou na kutě.

Ve středu se jel prolog z umělých překážek v centru města Zlatibor. Krásná endurová trať jezdce namlsala, po dvou měřených pokusech si vousatý endurák vyjíždí pěkné 25. místo, které se stává jeho startovní pozicí do prvního dne závodu. V tu chvíli se z přítelkyně na několik dní stává servismanka a zásobovač.

Ve čtvrtek se startuje v 8 hodin ráno. Váša se startovním čísle 23 vyráží na trať. Čekal hodně, ale že si sáhne na dno svých sil už v prvním dni, to opravdu ne. „Tohle byl zatím můj nejtěžší závod, co jsem kdy jel,“ přiznává Pinďa, jak mu i přes jeho obrovskou postavu přátelé přezdívají. „Pavlínka dělala co mohla, aby mne pravidelně zásobovala vodou, benzínem a zajišťovala veškerý servis, ale ono je to jiné, když mají světoví jezdci celý tým anebo když jsme tam na všechno byli sami dva. A ke všemu blbě fungovala navigace, GPS signál vypadával, takže občas netušila, v kterých místech jsem,“ líčí masakr prvního dne Nedvěd. Přepadly ho zažívací problémy, došla mu voda k pití, byl dehydrovaný. Totálně vyčerpaný s celkovým časem 7 hodin 23 minut dojíždí na neuvěřitelné 22. pozici. Po potřebné údržbě motorky padá na postel v karavanu a usíná s úlevným pocitem, že prvních 93 km má za sebou.

Zbývající text článku si můžete dočíst na webu Tachovského deníku ZDE.

Text: Monika Šavlová / Tachovský deník

Foto: Archiv V. Nedvěda

26. 5. 2022