Mistrovství světa družstev na ploché dráze je druhou nejstarší soutěží této disciplíny. Jeho historie se začala psát v roce 1960. Náš reprezentační tým v ní dokázal dvakrát vybojovat stříbrné medaile, v roce 1963 ve Vídni a v Pardubicích v roce 1990. Další tři medaile, bronzové, pak získali hned v tom prvním a pak v letech 1977 a 1979. V posledních letech se našim tolik nedařilo a obsazovali většinou sedmé a osmé místo (paradoxně být na této pozici ve světě nebylo bráno jako úspěch) Poslední finálovou účast naši vybojovali v roce 2002, tedy před dvaceti lety. Další finálové účasti absolvovalo naše družstvo od tohoto roku díky přímému nasazení do finále jako pořadatelé 2013 nebo první náhradníci v „covidovém“ roce 2020. Po loňském nepovedeném ročníku a celkovém patnáctém místě se letos konal velký návrat na výsluní. Český tým v sestavě Václav Milík, Jan Kvěch a Petr Chlupáč se do finále kvalifikoval druhým místem v semifinále.

Ve finálovém závodě se stejně jako v postupové bitvě dostali na dráhu pouze Václav Milík (na snímku vpravo) a Jan Kvěch (vlevo). Závod se jezdí ve dvou částech. Nejprve kvalifikační, ve které se vždy dva jezdci jednoho týmu utkají navzájem a následně tři nejlepší celky bojují o medaile. Základní pravidlo, které manažer Zdeněk Schneiderwind ctil, zní: „Pokud se daří základní dvojici – sestava se nemění.“ Nutno poznamenat, že Petr Chlupáč v nevděčné roli jezdce, který čeká na příležitost, ji zvládl skvěle a byl velmi platným členem týmu. Zejména také proto, že základní část, která začala v dešti a jednadvacet jízd této na těžké zmáčené dráze trvalo bez deseti minut jen necelé dvě hodiny, přinesla mechanikům hodně práce a hodila se každá ruka. Naše družstvo bylo skutečným týmem a během všech tří závodů letošního Speedway of Nations čeští jezdci vždy dojeli do cíle bez technických problémů.

Václav Milík potvrdil, že se vrací do své skvělé formy. Zřejmě především díky jemu a skutečnosti, že porazil dvojice největších favoritů z Dánska a Polska, se jezdci těchto dvou zemí nekvalifikovali do závěrečných bojů. Naši cestu k medaili zastavila ve vyrovnaném závodě jedna nepovedená jízda, ve které kvůli horšímu startu naši podlehli Austrálii 2:7. Právě tato ztráta poslala české jezdce na páté místo a Austrálii do bojů o titul. Z pozdějšího rozboru dokonce vyplynulo, že pokud bychom tuto jízdu i prohráli nejtěsnějším poměrem 4:5, měli jsme medaili a pozdější mistr světa by nebyl ani na stupních vítězů. Tak vyrovnaný to byl závod.

Závěrečné jízdy nejlépe zvládli právě Australané, druzí skončili obhájci titulu z Velké Británie, které do kolen neposlal ani pád trojnásobného mistra světa Woffindena při pátečním tréninku a jeho neúčast v sobotním finále. Bronz mají Švédové. Domácí Dánsko skončilo čtvrté, naši pátí, megafavorit z Polska šestý a Finsko sedmé.

No a na závěr jedna skvělá zpráva pro budoucnost, jako jediný měl český tým v sestavě dva juniory a Jan Kvěch byl jediným jezdcem juniorského věku, který absolvoval celý závod.

Letošní FIM Speedway of Nations, chcete-li Pohár národů vedený u Mezinárodní motocyklové federace jako mistrovství světa, se našim povedl. Junioři stříbrní a senioři pátí na světě.