Pokud se nemýlím, tak ty z motokrosové rodiny nepocházíš. Jak ses k motokrosu dostala?

Vlastně až se synem Vojtou, který viděl na motorce jezdit svého tatínka a chtěl motorku samozřejmě taky. Takže v pěti letech dostal TTR 50 a začali jsme s ním jezdit na louce.

Když jsi viděla Vojtův zájem o motorku a motokros, neměla jsi z toho strach?

Já jsem člověk, který by nebránil žádnému sportu. Myslím, že je fajn, aby děti vyzkoušely více sportů a měly tak možnost si následně vybrat ten sport, který je baví nejvíce. U nás to je tedy motokros.

Vzpomeneš si na to, co se ti honilo hlavou, když Vojta poprvé vyrazil na trať?

To vím úplně přesně! Prosila jsem všechny svaté, aby se vrátil živý a zdravý. A tak tomu je i dnes.

Pomáhá vám s přípravou nějaký trenér, anebo to prozatím zvládáte sami?

Vojtův proces na motorce jsme zahájili s trenérem Radkem Tomanem, kterého jsme s manželem společně vybrali. Radek je dodnes naše srdcovka, rádi se k němu na trénink vracíme. Petr Masařík je dalším trenérem v tomto procesu. K Petrovi jsme chodili hlavně v zimě, kdy většina trenérů odpočívala. S přechodem na 65 ccm jsme začali spolupracovat s Mírou Jirákem. Trénink Vojty na motorce začal být individuální. Míra s námi jako trenér a mechanik absolvoval celou sezónu 2023. Je to už spíš takový člen rodiny.

Co se týče kondiční přípravy, regenerace, výživy, tak tady se opíráme o moje znalosti tréninkového procesu, neboť mám vystudovanou FTVS na UK obor Vojenská tělovýchova, takže když je nejhůř, jde to u nás i po vojensku.

To je super! Bere tě teda Vojta spíš jako trenérku, nebo jako mamku?

Jako maminku, určitě. Jeden náš kamarád říká: „Ten kluk tě musí šíleně milovat, když toto s tebou absolvuje!” Vojtu mám 24 hod full. Učím ho (je v domácím vzdělávání), trénuju ho, jezdím s ním na tratě, závody, prostě full, jak píšu… Nekonečná radost…

Z počátku jste objížděli hobby závody, ale teď už jste pevnou součástí mistrovství republiky. V čem bys hledala největší rozdíl a plusy?

Rozdíly vidím především v zázemí pro jezdce, co se týče mávačů, záchranné služby, ale rozdílná je i náročnost tratí. Mávači na mistráku jsou proškolení, na místě je připravená odborná záchranná pomoc. Tratě jsou náročnější, naorané a více připomínají tratě, které budou Vojtu čekat mimo ČR.

Jaká je tvá role během závodního víkendu. Staráš se jen o plnění plánu, nebo pomůžeš i s motorkou a vybavením?

Moje role se rychle mění dle potřeby jezdce. Plním téměř všechna jeho přání. Mimo to, že myji helmu, boty, připravuji brýle, starám se také o stravu a pitný režim. Motorku má na starosti Míra a manžel.

Neláká tě někdy, že bys taky vyzkoušela jezdit na motorce?

Ne, nikdy! Chovám velký respekt k tomuto sportu i jezdcům, kteří závodí v tomto velmi náročném sportu.

Nedá mi to, abych se nezeptal. Vaříš na závodech? Jaké je nejčastější jídlo, které připravuješ?

Ano, vařím. A jak jsem říkala, plním všechna přání pana jezdce, takže i jídlo se vaří dle jeho chuti. Jsou to boloňské špagety, které na konci sezóny kromě Vojty nemůže celá rodina ani vidět.

Jsou tratě, kam se ráda vracíš?

Za mě určitě Rudník. Tady je trať vždy v topu. Heřmanice jsou taky fajn.  Mimo mistrákové tratě jezdím ráda do Velkého Oseku.

A naopak kam bys už jezdit nemusela?

A to je co za otázku? Mně se líbí všude! Ale tak dobře, v minulé sezóně mě zklamala trať při mistráku v Dobřanech, ale už jsem jim to odpustila.

V depu máš určitě mnoho přátel. Bereš motokrosovou komunitu jako svou další rodinu?

Komunitu v motokrosu, kde se momentálně pohybuji, vnímám jako naši další rodinu. V tomto sportu to snad ani jinak nejde. Neumím si představit dělat takto časově i finančně náročný sport, který se týká celé rodiny celý rok a nemít kolem sebe lidi, které máš rád.

Co bys vzkázala ostatním MxMamkám, které mají třeba i trochu strach z toho, že jejich dítě jezdí na motorce?

Ať pečují o těla svých ratolestí, dopřejí jim kvalitní trénink, stravu, pitný režim a regeneraci. Pak budou mít zdravá a silná těla připravená na tento náročný sport. A jak se říká: „Ve zdravém těle, zdravý duch.“

Martině i Vojtovi přejeme hodně úspěchů v letošní sezóně!

Připravil: Pavel Horák

Foto: archiv Martiny Zendulkové, Pavel Horák

17. 2. 2024