Jak jste se poprvé dozvěděla o motokrosu?

O motokrosu jsem se dozvěděla poprvé, když jsem se seznámila se svým manželem, který dělal v té době mechanika svému kamarádovi. Motorky jsou jeho celoživotní vášeň (i když závodně nikdy nejezdil) a svým nadšením nakazil hned i mě.

Když vás k tomu přivedl manžel, napadlo vás, že by se tomuto sportu věnovala vaše dcera?

Ne, v té době mě vůbec nenapadlo, že by holka mohla jezdit závodně na motorce. A my jsme měli holky dvě, takže to vůbec nepřipadalo v úvahu.

Vzpomenete si na první moment, kdy Barča usedla na motorku? Co se vám honilo hlavou?

Barča se poprvé posadila na motorku zhruba ve 4 letech. Byla to doma dělaná motorka - minibike s motorem z babety. V té době jsem v tom neviděla nic nebezpečného, líbilo se mi pozorovat, jak ji to baví. Strach pak přicházel až s přestupy na větší a silnější motorky.

Když jste poznala, že se Barče sport zalíbil, jak jste ji podpořila v dalším rozvoji?

Motokrosové závody začala jezdit v 11 letech na Suzuki RM 80. Hned od prvního závodu jsem na ní viděla, jak moc ji to baví, a proto jsem se ji snažila hned od začátku maximálně podporovat a povzbuzovat. Kromě praktických věcí (příprava věcí na závody, praní, vaření, ...) jsem ji podporovala i u tratě a snažila jsem se být na každém tréninku i závodě.

Viděla jste v ní hned mistryni České republiky, nebo jste myslela, že to bude brát jako zábavu?

Když Barča začínala, holky neměly svou kategorii, závodila pouze s kluky. Takže by mě v té době vůbec nenapadlo, že by někdy mohla jezdit na takové úrovni. Brali jsme to celá rodina hlavně jako zábavu, a tak to vlastně bereme dodnes.

Jaký Barčin úspěch je pro vás ten nejcennější?

Nejraději vzpomínám na rok 2016, kdy Barča získala svůj první titul mezinárodní mistryně ČR. A asi nikdy nezapomenu na poslední závody MMČR v letech 2022 a 2023, kdy bojovala s Anetou Čepelákovou a s Luckou Simonovou o titul až do poslední jízdy.

Jak vnímáte závody teď? Cítíte se lépe, když jede třídu žen, nebo když jede společně s kluky.

Na každý závod se moc těším, ať je to s kluky nebo s holkami. Když startuje s kluky, mám asi o něco větší strach, protože jich bývá na startu o hodně více než holek a někteří kluci jí na trati nedarují ani metr. Ale o to větší je pak radost, když mezi nimi zajede dobrý výsledek.

Jezdíte s Barčou jen na závody nebo i na tréninky?

Jezdím samozřejmě i na tréninky. Mám pocit, že kdybych tam nebyla, tak se něco stane. Cítím to tak hlavně od roku 2013, kdy jsem vynechala trénink ve Vranově a Barča si tam zlomila stehenní kost.

Pomáháte své dceři i třeba s měřením kol nebo s přípravou výstroje?

Ano, na tréninku jí měřím kola a následně signalizuji časy. Podle času pak rozebíráme i jednotlivé úseky na trati.  Srovnáváme ji i s rychlejšími jezdci na tréninku a s manželem jí radíme, kde by se dalo zrychlit. O přípravu výstroje se dělíme, nejnáročnější je to v případě, kdy jedeme závody v sobotu i v neděli.

Při závodě mistrovství České republiky žen fandíte až do posledního kola. Pomáhá vám fandění odbourat stres a myšlenky na závody?

Před každým startem máme s Barčou svůj rituál - bez toho nesmí odjet na start. Potom ještě celý závod držím pěsti a to mě částečně uklidňuje. Každý závod prožívám jinak, někdy jí fandím proto, abych ji popohnala, jindy mám strach fandit, abych ji nevyhecovala moc.

Co pro vás znamená motokros teď?

Motokros je součást mého života a moc mě baví.

Je pro vás důležitá atmosféra v depu?

Atmosféra v depu je určitě důležitá. Máme rádi svůj klid a pohodu a snažíme se celý závodní den brát s humorem a bez zbytečných nervů.

Na každém závodě jste téměř celá rodina. Občas vás dorazí podpořit i Petr Kovář. Našli jste v týmu Orion Racing svou další „motokrosovou rodinu?“

Určitě ano, v týmu vždy panuje skvělá atmosféra. Jsme rádi, když Petr na závody dorazí. Dokáže poradit a podpořit a to je pro Báru i pro nás hodně důležité.

A jak vnímáte vztahy závodníků, doprovodů v českém depu?

Za ty roky, co se motokrosu věnujeme, máme v depu spoustu kamarádů a známých, které vždycky rádi vidíme. Hlavně po zimní pauze se vždy těším, že se zase budeme celou sezónu vídat.

Na jaké tratě a závody se ráda vracíte?

Ráda se vracím jak na republikové závody, tak i na hobby cupy. Z tratí mám nejraději Smrk, Opatov, Dalečín a Rudník.

Je něco, co byste vzkázala ostatním MxMamkám, které mají také dcery závodnice?

To je těžká otázka, znám spoustu MXmaminek, které to mají podobně jako já a svoje dítě maximálně podporují. Pak jsou tu i mamky, které tomuto sportu moc nefandí. Za mě je to ale krásný, náročný a zajímavý sport a pokud je to baví, stojí za to v něm svoje děti podporovat.

Připravil: Pavel Horák

Foto: archiv Evy Laňkové, Radek Lavička, Lňeňa Foto

8. 3. 2024