Jeho kariéra je spojená především s domovskou tratí v Krásné Lípě, kde nejen závodí, ale také pomáhá s organizací a přípravou závodů. Kromě toho se významně podílel na tvorbě české reprezentace pro mistrovství Evropy a světa družstev quadů, kde byl pravou rukou manažera Jana Jasanského.



V našem rozhovoru se Jaroslav podělil o své závodní začátky, radosti i nástrahy sportu, přezdívku, která ho provází, a o to, co ho motivuje pokračovat ve světě, kde by mnozí už dávno odešli do závodnického důchodu.




Začátek kariéry: Kdy a jak jste se poprvé dostal ke čtyřkolkám a závodění? Mám správný dojem, že závodíte od roku 2009?

Nikdo mi nechce věřit, že jsem se ke čtyřkolkám dostal úplnou náhodou. Jen tak jsme zakoupili obyčejné „číny“ a takzvaně blbli, kde se dalo. To bylo v květnu 2005. Nikdy předtím jsem na motorkách nezávodil. Tyhle stroje to samozřejmě nevydržely, a tak jsem si koupil raptora.



První závody: Jaké byly vaše začátky v tomto sportu? Pamatujete si na svůj první závod?

Při jednom našem setkání po polích někdo prohlásil, že v Podbořanech se pojedou závody na čtyřkolkách. Netušil jsem vůbec, co to všechno obnáší, prostě jsem sbalil raptora a přijel na trať, která nebyla v bahně ani vidět. Tak jsem přišel k prvním závodům 11. března 2006 i k prvnímu poháru za 2. místo ve 2. ročníku offroad mistrovství středoevropské zóny. Tentýž rok jsem s kamarádem vyhrál celý seriál 300min Cross Country 2006 v Dobřanech. V těch dvojicích je to zrádné. V září 2006 jsem zkusil první závod v cross racingu na VVL Cupu na dráze v Krásné Lípě, a už jsem u nich zůstal.



Přezdívka: V depu vám říkají „Létající dědek“. Jak jste tuto přezdívku získal?

Bylo to s mými prvními závody v roce 2009 na republice. Byla tam neskutečná parta a přišel s tím Jendy Jasanského táta spolu s Lišákem st. a Oldou Hříchem. Vzhledem k mému handicapovému koleni mi soupeři ujížděli v zatáčkách, ale já si vždycky užíval skoky, a tam jsem je dotahoval. A oproti ostatním jsem už byl „dědek“, tak to je asi k tomu motivovalo.



Úspěchy: Šestkrát jste vyhrál veteránskou kategorii. Kterého z těchto titulů si ceníte nejvíce a proč?

Nevím, možná toho prvního v roce 2012. Vlastně je to moje zásluha, že tahle kategorie ve čtyřkolkách vznikla, a tak jsem si ji hned vybojoval. Ten samý rok se nám veteránům podařil další kousek – v Ředhošti se jel mistrák družstev a naše družstvo složené ze samých veteránů (Faktor, Rejholec, Vik) bylo třetí!



Zranění: V loňském roce (2024) vám titul unikl kvůli zranění. Mohl byste nám přiblížit, co se přesně stalo?

Škoda. Snad se na tom podepsala únava, snad taky nějaké zdravotní potíže. Prostě jsem nebyl úplně O.K. a udělal školáckou chybu – to se mi na Lípě prostě stává.

Krásná Lípa: Vaše domovská trať je Krásná Lípa. Jaký máte vztah k této trati a co pro vás znamená?

Lípa je můj druhý domov, moje srdcovka, ale taky svědek mých nejhorších zranění. S Láďou Terešákem a Láďou Beněm tam během roku strávíme spoustu času. Je to těžká trať a pořád je na ní co vylepšovat.



Organizace závodů: Pomáháte s chodem a přípravou tratě v Krásné Lípě. Jaké výzvy tato práce přináší?

Pokaždé si říkám, že na tyhle závody si musí každý v dobrém vzpomenout. Kdo to nikdy nepřipravoval, nemůže vůbec tušit, jak náročná práce okolo přípravy závodů a běžné údržby tratě je. Pak mě samozřejmě mrzí řeči, které v depu občas zaslechnu.

Reprezentace: Byl jste součástí týmu, který sestavoval českou reprezentaci na ME a MS družstev quadů. Jak tuto zkušenost hodnotíte?

Vzhledem k tomu, že družstvo, které jsme sestavili, mělo po dlouhé době nejlepší výsledek, tak za mě spokojenost. Ale určitě se našly zlé jazyky, jako vždycky.



Spolupráce s Janem Jasanským: Jaká byla vaše role při spolupráci s manažerem Janem Jasanským?

Jaká? Myslím, že jsem byl ten, kdo je dokázal podpořit, ale také jim občas vyčinit. Samozřejmě jsem se snažil připravit pro tým ty nejlepší tréninkové podmínky, zejména zase na Lípě, a zároveň jsem se podílel na shánění sponzorů.

Motivace: Co vás stále motivuje pokračovat v závodění i ve věku 65 let?

Asi to, že pořád většímu počtu závodníků stačím.



Trénink: Jak vypadá váš tréninkový režim? Jak se připravujete na závody?

Všechno je o fyzičce, cvičení, velkém sebezapření a vůli nejezdit jen tak.

Konkurenční prostředí: Jak se liší atmosféra v depu dnes oproti době, kdy jste začínal závodit?

Neskutečně. Za těch téměř dvacet let závodění vidím, jak se vztahy mezi klukama zhoršují, jak málo je lidí, kteří mají v sobě úctu a snahu si pomáhat. Každému, kdo se mě na to zeptá, říkám, že bych mu přál, aby prožil to, co já v partě závodníků, kteří na sebe na každých závodech čekali, aby si spolu užili parádní víkend s parádní jízdou. Taky mě mrzí dnešní nezdravé vztahy mezi motorkáři a čtyřkolkáři. Mě na závody vlastně dva motorkáři přivedli a v dalších letech jsem měl mezi nimi spoustu kamarádů. Vždy jsme si jak na trénincích, tak při potížích při závodech dokázali vyjít vstříc.



Budoucnost: Máte ještě nějaké sportovní cíle, které byste si rád splnil?

Myslím, že svého vrcholu už jsem dosáhl a úplně zadarmo to nebylo. Teď už bych si rád užil jakýkoliv závod v příjemném kolektivu a hlavně ve zdraví.

Rada mladým jezdcům: Jakou radu byste dal mladým jezdcům, kteří začínají se závoděním na čtyřkolkách?

Především ať začnou pomalu na nějakých menších závodech. Pokud nemají zkušenosti, na velkých závodech je to nebezpečné nejen pro ně, ale možná ještě víc pro ty zkušené. A taky bych jim přál vytrvalost a radost z každého dalšího a lepšího dosaženého výsledku.



Osobní pohled: Co pro vás čtyřkolky znamenají v osobním životě? Jak tento sport ovlivnil vás a vaše okolí?

Samozřejmě je to dlouhá doba. Je to kus života, který mi spoustu krásných zážitků a spoustu opravdových kamarádů dal, a hodně času, který jsem mohl prožít se svými nejbližšími, vzal. Zdravotní pojišťovna by taky mohla povídat, co všechno se muselo sešroubovat, ale ničeho nelituji. Nemůžu mluvit za všechny ve svém okolí, kteří mě v průběhu těch téměř dvaceti let provázeli. Někteří už, bohužel, nejsou mezi námi, a já na ně dodnes rád vzpomínám. Myslím si, že i ten můj postoj v závodním prostředí některé lidi ovlivnil, a z toho mám radost. Doufám, že takový budou přibývat…



Mockrát děkujeme za váš čas a ochotu podělit se o vaše zkušenosti a zážitky. Vážíme si toho, že jste byl tak otevřený a poskytl nám pohled do svého závodnického života. Přejeme vám mnoho dalších úspěchů, zdraví a radosti na tratích i mimo ně!



(joh)
4.1.2025