Co vás přivedlo na myšlenku přihlásit se do konkurzu na ředitele muzea?
V podstatě se vypsání konkurzu úplně náhodou vhodně protnulo s mým osobním i pracovním životem. Už delší dobu jsem měl chuť změnit zaměstnání, v posledních měsících se k tomu přidala celá řada dalších okolností. Tak jsem se přihlásil do konkurzu. Se stříbrským muzeem už mám zkušenost z doby, kdy jsme s Petrem Maršálkem a Mílou Součkem dávali dohromady motokrosovou expozici, která je zde v jedné části budovy.
 

Takže k muzejnictví vlastně už máte vybudovaný vztah nějaký čas?
Ono to tak nevypadá, ale my jsme před těmi dnes už téměř deseti lety strávili na expozici po volných časech prakticky dva roky života. S Petrem jsme se stali takovými kurátory té expozice. Museli jsme shromáždit informace o životech místních slavných závodníků, jejich kariéře, o historii automotoklubu, posbírat fotky a artefakty, celé to potom nějak i sepsat, dát tomu výstavní formu. Pomáhal nám s tím grafik Václav Šůcha a samozřejmě tým muzea pod vedením doktora Navrátila. Vyšli nám tehdy hodně vstříc. Troufám si říct, že nyní je tu krásná expozice, taková motokrosová síň slávy.
 

Navázat na skvělou práci vašeho předchůdce asi nebude jednoduché. Chystáte nějaké změny?
Zatím nechci dělat dlouhé plány. Mám v tuhle chvíli jenom krátkodobý cíl, a to je v podstatě úspěšně převzít po doktoru Navrátilovi jeho práci. Takže se všemu přistupuji s pokorou. Prvotně je třeba převzít co nejvíce informací a zkušeností. A potom, až se pořádně rozkoukám, mohu si udělat nějaký delší plán, další koncepci. Není vyloučeno, že s nějakými změnami potom přijdeme. Ale teď je brzy říkat cokoliv na dlouho dopředu.
 

Předali jste si třeba s bývalým ředitelem třeba také tipy, kde získávat nové exponáty do muzea?
Co se týče péče o sbírkový fond a jeho rozšiřování jsme s panem doktorem Navrátilem prakticky denně ve spojení. Předáváme si funkci, zkušenosti, tipy, prostě spolupracujeme. A chceme tak pokračovat i do budoucna, odchodem do důchodu zájem bývalého ředitele o chod muzea neupadá. A já jsem za to moc rád.

A budete také pokračovat v zajetých kolejích co se týče například absolventských koncertů ZUŠ či třeba předávání vysvědčení prvňáčkům?
Pořádání společenských akcí v našich prostorech rozhodně říkáme ano, mají zde své místo nadále. V této linii otevřenosti vůči organizacím, spolkům, obecně veřejnosti pokračujeme. Jsme ochotni spolupracovat, dá se říci, s kýmkoliv.
 

Takže i vy razíte myšlenku, že ve zdejším muzeu by měla jít ruku v ruce historie a kultura?

Kultura jednoznačně patří do našich reprezentativních vnitřních prostor. A máme dokonce i atraktivní prostory externí, protože spravujeme torzo kostela svaté Máří Magdalény. Byť je to ruina, má své kouzlo, atmosféru, je to tam takový tajuplný středověk. V minulosti už se tam celá řada akcí konala a náš zájem je v tom pokračovat. Jednou z prvních myšlenek, které pro zlepšení podmínek na pořádání akcí v tomto krásném prostoru mám v hlavě, je zavedení elektrické přípojky.
 

Bývalý pan ředitel byl známý tím, že většinu drobných oprav v budově dělal sám. Od instalatérských až po zednické práce. Jak jste na tom vy?
Tak pravdou je, že údržbáře tady nemáme. I z toho důvodu asi byl bývalý pan ředitel považován za kutila. A je to i tím, že je tady ženský kolektiv. V podstatě jsme vyměnili jediného muže za nového. Takže takový „hodinový ředitel“ možná občas budu. Byl jsem na to zvyklý i v minulých zaměstnáních, že člověk musel být všeuměl a přecházet od administrativy k manuální práci. Toho se nebojím. Samozřejmě, když už člověk na to nemá odbornost nebo bude to manuálně náročnější, vezmeme na opravu někoho externího.
 

Čtěte víc ZDE. 

Autorka: Monika Šavlová/Tachovský deník 
Foto: archiv Městského úřadu Stříbro
22.01.2025