Italský otevřený šampionát startoval už na začátku března v Ottobianu. „To bylo docela těžké. První závod a hned na písku, se kterým nemám zrovna moc velkou zkušenost. U nás to není kde natrénovat. Jel jsem tam s cílem kvalifikovat se vůbec do hlavního závodu, protože tam nás jezdí v naší třídě MX1 na každý závod kolem šedesáti,“ vysvětluje. „To se mi povedlo. První finálová jízda mi moc nevyšla, ve druhé už jsem celkem držel tempo a také už jsem si na písek trochu zvykl. To jsou zkušenosti k nezaplacení. Natrénovat se to nedá, i když jsem se byl právě na této trati předtím připravovat.“
 

Druhý závod prestižního italského šampionátu se jel v Mantově a tam už Jihočech poprvé nahlédl do elitní dvacítky. „Není to legrace, do kvalifikace tam šlo pětašedesát jezdců a pětadvacet jich jede domů hned po sobotě. Konkurence je tam velká a první osmičku tvoří závodníci z mistrovství světa, nebo ti, kteří světový šampionát dříve jezdili,“ říká.

Italské mistrovství kombinuje s rakouským, kde už v minulosti úspěšně závodil. První závod v Sittendorfu mu ale moc nevyšel. „Tam mi to nikdy moc nesedělo. Místní trať snad nikdy nerovnali, to je spíše takové enduro. Mám k ní velký respekt a nehnal jsem se tam nějak za každou cenu dopředu. Dojel jsem raději v klidu pátý,“ říká.
 

Druhý závod v Paldau už mu vyšel lépe. „Tam mi to sedlo a v obou jízdách jsem odstartoval první. Sice jsem to ani jednu neudržel, ale v první rozjížďce jsem skončil třetí. Ve druhé na mě padla únava z náročného programu. O všechno se staráme ve dvou s Víťou Kachlíkem, ale ten je momentálně zraněný, takže to není legrace. Už jsem tam trochu mlel z posledního,“ přiznává.
 

Třetí díl italského šampionátu v Montevarchi proto musel pilot z Netřebic vynechat. „Už jsem byl opravdu úplně vyřízený. Byl jsem i na testech u sportovního lékaře, ze kterých vyšlo, že jsem úplně přetažený bez regenerace. Dostal jsem doporučení, abych si dal úplný oraz. Mrzelo mě to, ale asi to nešlo udělat jinak, než ten jeden závod vynechat. Už jenom kvůli tomu, že by mě čekalo tisíc kilometrů cestování,“ vysvětluje.
 

Zatím nejlepší závod sezony pak odjel v rakouském Imbachu, kde první jízdu vyhrál systémem start – cíl a celkově skončil druhý. „Tam mi sedí trať a povedlo se nám vychytat nastavení motorky. Cítil jsem se výborně na motorce i fyzicky. Asi nejlépe za poslední roky. Potřebuji už jenom poskládat detaily, aby to bylo vidět i na výsledcích. Potvrdilo se mi to pak i v Itálii v Cingoli, kde jsem dojel dvakrát v bodované první dvacítce, i když jsem neměl ideální starty a v jedné jízdě jsem spadl. Šestnácté místo ve druhé jízdě je mé zatím nejlepší umístění v rakouském mistrovství. Podle průjezdů bych mohl bojovat i o desítku, pokud bych měl lepší starty. Ty musím vypilovat,“ říká.
 

Článek si dočtěte ZDE. 

Autor: Pavel Kortus/Táborský deník 
Foto: archiv Rudolfa Plcha
01.06.2025