Na rozhovor s Anetou Čepelákovou se těším pokaždé, a už dopředu jsem věděla, že ani tentokrát to nebude krok vedle. Upřímně? S celou rodinou Čepelákových se pracuje tak dobře, že by si z nich většina motokrosového světa mohla vzít příklad.
 

Anetka je otevřená, férová a hlavně neuvěřitelně slušná žena. Za celou dobu se mi nestalo, že by mě zkusila odbýt něčím ve stylu: „Hele, nechceš, ať Ti to jen nahraju? To přece nechceš sepisovat.“ Jo, šlo by to. Ale ne, tohle je rozhovor, ne diktát do mobilu. A všichni dobře víme, že když má člověk možnost si svoje odpovědi pořádně projít, často tam objeví něco, co stojí za doplnění nebo upřesnění.
 

AI může pomoct. Ale nahradit autenticitu, nadhled a upřímnost? Ani náhodou. A přesně to Anetka má, a možná proto se s ní dělá tak dobře. Děkuju Ti, Anetko, už poněkolikáté za důvěru. A těším se na naši další společnou “rozjížďku”.

Bilancování sezóny 2025

Jak bys popsala svou letošní sezónu v několika větách zahrnujících fakta = výsledky, zajímavosti, osobní rekordy atd.
Letošní sezóna byla moje první sezóna, kdy jsem závodila víceméně pouze v zahraničí. Český mistrák jsem vyměnila za italský šampionát. I když to nebylo úplně jednoduché rozhodnutí, z hlediska mého vývoje do budoucna to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. V italském šampionátu jsem skončila na čtvrtém místě v kategorii žen bez omezení věku, což jsem na začátku sezóny vůbec nečekala. Kategorii U19 jsem suverénně vyhrála. Zvítězila jsem ve čtyřech závodech ze šesti, ale bohužel nemohu být oficiální šampionka, protože nemám italskou licenci. Velký pokrok jsem zaznamenala v MS, kde byla letos konkurence opravdu veliká a TOP20 našlapaná. Celkově jsem skončila na 28. místě. Měla jsem ale docela smůlu a o nějaké body mě připravilo nachlazení v Teutschentalu či DNF (nedokončený závod) a následně DNS (neodstartování do dalšího závodu) v Arnhemu. Nejlepší výsledek je pro mě 14. místo, což si myslím, že je v letošní konkurenci velký úspěch.

Který moment svojí sezóny považuješ za nejdůležitější a největší moment?
Hned druhý závod sezóny – italský šampionát v Mantově, kde jsem se poprvé v kariéře dokázala dostat do TOP5, a to hned 4. místem v obou jízdách a suverénním vítězstvím v U19. Holky na podiu jsou oproti mně o level výše, takže 4. místo je pro moji výkonnostní skupinu většinou maximem. V Mantově jsem jela na čtvrtém místě obě jízdy bezkonkurenčně a dokázala jsem tak sama sobě, že na to mám. Začala jsem si úplně jinak věřit a do dalších závodů jsem šla s mnohem větším sebevědomím. Byl to velmi důležitý a klíčový moment této sezony.

Byl letos nějaký závod, který Ti dal zabrat fyzicky nebo psychicky? Musela jsi během některého překonat bolest nebo strach?
Komplikovaný pro mě byl závod ME ve slovenských Velkých Uhercích. Po úspěšném, ale smolném předchozím závodě ve Westerhausenu jsem tušila, že mám rychlost na podium, a na tento závod jsem se tak pečlivě připravovala. Rychlost byla dobrá už od sobotního rána a věděla jsem, že na to doopravdy mám. Všechno se mi ale rozplynulo, když mě několik mých chyb dovedlo v kvalifikačním závodě k momentu, kdy mi spadla soupeřka přede mnou pod kola a já se jí nestihla vyhnout. Obnovila jsem si tímto pádem staré zranění ramene, které mě limitovalo po celý víkend silnou bolestí (musela jsem každé kolo uvolňovat ruku ve skocích). Neděli jsem absolvovala s obrovských sebezapřením a i přesto jsem byla celkově šestá, což byl jeden z mých nejlepších výsledků na ME. Ale když tušíte, že jste mohli stát na podiu, je to pro vás samozřejmě velmi těžké spolknout.

Dočkala ses letos nějakých překvapení? Myslím z hlediska Tvých výsledků, nebo třeba v celé motokrosové komunitě?
Velké překvapení pro mě bylo, kolik nových lidí jsem letos potkala, především v GP paddocku. Mám spoustu nových přátel především mezi kluky z EMX250, ale i z MX2, což je moc fajn. Nikdy jsem v GP paddocku nikoho moc neznala, a tak jsem trávila většinu času v autě, ale baví mě to mnohem více, když mám okolo sebe tolik skvělých a zajímavých lidí. Naše silné přátelství s Kiarou Fontanesi je samo o sobě také velké překvapení, za které jsem velmi vděčná. Ohledně výsledků jsem překvapila samu sebe tím, jak se mi dařilo v italském mistráku, protože jsem nikdy nečekala, že se tam dokážu pohybovat takhle vpředu.

Australské dobrodružství aka první MXGP u protinožců

Nemůžu se nezeptat na Tvoji letošní MXGP v Austrálii. Byla to Tvoje první návštěva Austrálie? Jak bys popsala tohle závodní dobrodružství, které jste s taťkou absolvovali? 
Ano, šlo o moji první návštěvu Austrálie a byl to zážitek, na který nikdy nezapomenu. Už 30hodinové cestování a následný jet lag pro nás bylo něco úplně nového. Proto jsme se rozhodli vycestovat už o týden dříve, abychom se aklimatizovali a měli čas to tam trochu prozkoumat. Překvapilo mě množství klokanů ve volné přírodě, to bylo krásné vidět. Měla jsem možnost trénovat na místní trati a byla to jedna z nejlepších tratí, na kterých jsem kdy jezdila. Místní Charli Cannon se mnou nesouhlasila a tvrdila, že mají v Austrálii mnohem lepší tratě, ale mě tahle teda mile překvapila. Samotná GP trať byla jedna z nejlepších světových tratí, na kterých jsem měla možnost závodit. Byla postavena speciálně pro GP a bylo to vidět – byla krásně široká, zahrnovala velké, ale bezpečné skoky a byla perfektně připravená.
 

V Darwinu bylo obrovské vedro, teploty nepadaly ani v noci pod 30 stupňů, ale organizátoři vše zvládli perfektně. Co mě mile překvapilo, byl počet diváků – Australani se na GP opravdu těšili. Poprvé v kariéře jsem byla součástí Media Event v pátek ve volnočasovém centru na pobřeží Darwinu. Při podpisovce jsme se ptali lidí odkud jsou a snad jsme nenarazily na člověka, co by byl z Darwinu nebo aspoň ze Severního Teritoria! V neděli tím, že jezdíme jízdu hned ráno před desátou, nejsem zvyklá na moc diváků. Tady byla plná stráň a stály se fronty na vstupenky už když jsem v 8 hodin přijížděla na trať. Doufám tedy, že si budu moct tohle ještě někdy zopakovat, protože to byla rozhodně ta nejlepší GP, jakou jsem absolvovala!
 

A nemůžu ani opomenout Tvůj výjimečný kamarádský vztah s Kiarou Fontanesi, kterou už jsi zmínila. Kdy jste se dokázaly takhle úžasně sblížit?
S Kiarou jsme se úplně náhodou potkaly na soustředění v Riole Sardo na začátku března, a byla to ona, kdo si za námi přišel popovídat první, čímž jsme byli příjemně zaskočeni. Hned jsme si sedly, jak my dvě, tak i naše rodiny. Celá její rodina je úplně skvělá a mají speciální místo v mém srdci. Od té doby vedle sebe stojíme na každých závodech, navzájem si fandíme a trénujeme spolu, kdykoliv máme šanci. Byli jsme i u nich v Parmě na večeři. Když jsme společně trénovaly v Lommelu, tak jsme spolu jezdily plavat, do sauny apod. Trávíme spolu spoustu času a je to určitě moje nejbližší kamarádka v depu. Jsme spíše kamarádky, ale je ochotná mi s čímkoliv poradit a mohu se jí na cokoliv zeptat. Když jsme společně na tréninku, tak jezdíme společně a navzájem se ženeme dopředu. Jezdily jsme například desetiminutové sprinty, kdy jsem dostala na začátku takový náskok, aby mě dojela v posledním kole. Mým cílem bylo, aby mě nepředjela, a jejím cílem samozřejmě bylo mě předjet. I přes náš výkonnostní rozdíl se tak dokážeme navzájem tlačit a posouvat dopředu. Přátelství nejen naše, ale i našich rodin je něco opravdu výjimečného.
 

Motivace a zvládání krizových momentů

Kdo Tě letos nejvíc motivoval, když se Ti nedařilo? A co Tě dokáže znovu nakopnout a hnát dopředu ve chvílích, kdy by sis nejradši od všeho odpočinula?
Jako vždycky taťka, který ví jak se mnou pracovat a co potřebuji. Vždycky mi dodá sebevědomí i motivaci, když ji potřebuji, a nikdy ve mně nepřestává věřit, ani když si nevěřím já sama. Letos v tomto hrála velkou roli i Kiara, která mě dokázala postavit zpátky na nohy a vždycky povzbudit. Její pozitivní přístup je něco, co úplně změnilo pohled i mně a taťkovi.

AČ: „Jsme sice ženy, ale vybraly jsme si jeden z nejtvrdších sportů na světě, a musíme k tomu tak přistupovat.“

Jak se staráš o své tělo a mysl, když ses rozhodla věnovat jednomu z fyzicky i psychicky nejnáročnějších sportů?
Před každým závodem věnuji této přípravě 100 %, Snažím se zajistit, aby moje energetické zdroje byly obnovené do maxima a úroveň svalové bolesti co nejníže. Většinou jedu all in trénink až do čtvrtka před závody, takže mám pátek na zregenerování, a pak už se většinou závodí. Naučila jsem se s tím ale pracovat a stíhám regenerovat v pohodě. Mentální přípravu absolvuji většinou před každou session, která mě o závodním víkendu čeká, a skládá se z vizualizace mého desatera a mé oblíbené písničky.

Jak vnímáš zlepšení ženského motokrosu v ČR? 
Myslím, že posun tam je určitě. Přestože se počty zatím nijak výrazně nezvedají, holky k tomu přistupují s čím dál větším odhodláním, a to je důležité. Jsme sice ženy, ale vybraly jsme si jeden z nejtvrdších sportů na světě, a musíme k tomu tak přistupovat. Na co se velmi těším, je nástup mladé generace závodnic, protože holky jsou velmi šikovné, talentované a zarputilé. Měla jsem několik mladých holek na kempu a myslím, že by se některé z nás mohly od jejich přístupu učit.

Tvrdost motokrosu a mentální nastavení

Máš už připravený tréninkový program na dobu mimo závodní sezónu? 
Ano, můj tréninkový program je víceméně stejný jako předchozí roky. V zimní přípravě se můj tréninkový den většinou skládá ze dvou fází, kdy jedna z nich je silová jednotka v posilovně a druhá je nějaká aerobní zátěž (běh, kolo, plavání). Na motorce mě teď čekají dlouhé jízdy, abych si vytvořila vytrvalostní základ, většinou okolo třiceti minut.

Dokážeš vůbec odpočívat? A jestli ano, jak to je, když vynecháš motorku?
No moc mi to nejde, obzvláště za poslední rok jsem se stala strašně závislá na sportovních aktivitách, o motorce ani nemluvím. Většinou týden zvládnu, ale jak je to déle, cítím na sobě, že jsem taková smutná, v úzkostech, vystresovaná, a jak zase skočím na motorku, tak je to opět v pohodě. Ale samozřejmě když je to nutné, tak odpočinek i uvítám. Ale nesmí být moc dlouhý (hahaha).

Skrytá vášeň? Psaní příběhů

Věnuješ se něčemu, co by si v souvislosti s Tebou většina fanoušků netipla?
Možná to, že ve volném čase píšu příběhy/knížky. Jsou to jen takové koncepty, jen pro zábavu. Pomáhá mi to relaxovat a vždycky u toho dokážu nejlépe vypnout. Obecně ráda čtu, ale psaní je pro mě o něco lepší forma relaxu.

Cíle mimo motokros

Kdybys (čistě hypoteticky) musela skončit s motokrosem, čemu by ses chtěla věnovat místo něj?
Jako sport mě vždycky bavil tenis, a velmi mě láká triatlon. Mimo sport bych chtěla trénovat, to je něco, co mě obrovsky zajímá a naplňuje.

Jak jsi dokázala svůj život propojit se sociálními sítěmi?
Poslední dobou jsem začala zveřejňovat příspěvky o něco méně než dříve, protože jsem dosáhla jednoho ze svých dlouhodobých cílů – snížení času u obrazovky. Teď si spíš ráda držím nějaké vlastní soukromí, ale sítě jsou pro mě samozřejmě jen zábava a prostor pro reklamu pro sponzory.

Je něco, co by sis chtěla splnit v nejbližších letech mimo motokros?
Dosáhnout vysokoškolského titulu (zatím jen Bc.) a začít se trochu více věnovat trénování, abych nasbírala nějaké trenérské zkušenosti do budoucna.

Vysněné tratě a závody + vzkazy mladým závodnicím

A zpět k motokrosu. Jaké jsou Tvoje plány pro příští sezónu 2026?
Pořád čekáme na kalendáře, ale bude to určitě seriál MS. Doufám, že se znovu povede i ta Austrálie. Jako druhý seriál se budu rozhodovat mezi italským šampionátem a ME. Více mě láká ta Evropa, ale musíme počkat, až budou venku oba kalendáře. Doufám, že se budu moct zúčastnit i více závodů v Čechách, ať už v ženách nebo třeba zase nějaké MX2.

Je na Tvém seznamu ještě pořád nějaký závod nebo nějaká trať, na které ses chtěla svézt? 
Rozhodně bych se chtěla jednou podívat do USA a vyzkoušet tratě tam. A co bych si moc přála, aby na příští rok vrátili ME družstev, protože to je opravdu speciální závod. Účastnila jsem se ho v kariéře jen jednou - loni s Luckou Simonovou, kdy jsme společně přivezly domů celkové páté místo, a velmi ráda bych si to zopakovala. Myslím, že jsme tvořily skvělý tým.

Máš vzkaz pro mladé holky, které by Tě chtěly následovat a začít závodit, ale váhají? Na co se mají připravit?
Motokros je samozřejmě velmi tvrdý sport, a je potřeba k němu tak přistupovat. Ale není to určitě nic, co by je mělo odradit – naopak! Je to to, co dělá náš sport tak krásným a náročným. Nejtěžší krok je začít, tak pojďte do toho, litovat rozhodně nebudete!
 

Děkuji za rozhovor a za poskytnutí fotografií. Přeji za MOTOLEVEL.com Anetce především stabilní zdraví a během přípravy i v nadcházející sezóně dosažení všeho, co si naplánuje a odmaká!

Připravily: Lucie Havlíčková ve spolupráci s Anetou Čepelákovou 
Foto: Eva Szabadfi, Nataly Helmichová, Danielle Barreca
16.11.2025